Za rodinu a nejlepší kamarádku, za to, že tu pro mě vždycky jsou, i když jsem ufňukaná a protivná a vždycky se s jejich pomocí dokážu se vším rychlejc poprat.

Děkuju Boží přítomnosti za to, že mi dala požehnaný klid a ticho, ale i požehnanou bolest, požehnanou zlost a požehnanou beznaděj, ve které mi bylo dovoleno jen tak být. A děkuji Bohu, že se moje rozbité srdce, z jehož hloubi se pořád nedovedu usmát, pomalu léčí, i za jizvu, která na něm už navěky zůstane a už nikdy tak nebudu takovou bytostí, jakou jsem byla předtím. Děkuji za možnost spočinout ve svém žalu, ve své prázdnotě, ve své nevolnosti, a obejmout samu sebe v tom všem. Děkuji za lásku a za přijetí, které jsem si dovolila sobě samé poskytnout. Děkuji za proud řeky, která si v hlubině plyne dál svým směrem i přesto, že hladina vypadá, že nezná směr.

Děkuju za to že jsem se nenarodil do země jejíž obyvatelé trpí a bojují o zachování holých životů pro zachování diktatury petrodolaru (Syrie, Libie, Irak, Iran, Afganistan...)

"Já ti umyju hrnek, můžu?"
"Ale já nechci bejt to... blbec. Co si ani neumeje hrnek."
"To nejsi, prostě jdu mejt víc nádobí a vezmu tvůj hrnek taky."

U dalšího stolu: "Můžu ti umejt hrnek?"
"Ne, já bych si pak připadal jako vůl, si ho umeju pak." (bere si ho k sobě, abych ho náhodou nezachytila a neumyla)

U dalšího stolu: "Ti odnesu ty hrnky, jo? Já ti je pak zas přinesu umytý."
"Ale... já si je vždycky pak odnáším sám a meju a dávám na místo, mně by to bylo blbý."

Děkuju, kluci, jste skvělí kolegové, kteří ukazují, že starý modely, kdy žena automaticky uklízí a chlapi nehnou brvou, už aspoň někde dávno neplatí. ;)

Jsem vděčná všem spoluobyvatelům světa, kteří mají elementární ohleduplnost vůči druhým a přírodě, vůči zvířatům, vodě a půdě. Vážím si vás.

Za každou noc, kdy spím nepřerušovaně aspoň 8 hodin (takových mám bohužel naprosté minimum, o to cennější jsou)

za kamarady, co si dokazou udelat cas

Děkuju za lidi, kteří sdílí silný spirit, motivaci a odvahu a nevzdávají aktivismus, i když stav klimatu a biosféry je tristní a vyhlídky jsou temné a místo funkčních opatření jsou slyšet hlavně kokotiny.

Jsem vděčná za dnešní oběd u mámy.

FAIRIELLA: Jo, tak dnešek je skvělej! Díky! Prostě jen tak. Objektivně je všechno stejný, ale dneska je mi prostě dobře.

Díky za tulící kočičky :)

Díky za čistonosopleny. Co bych si bez nich teď počal.

Děkuji za tu láskyplnou náruč, která mě noc co noc chrání a dává mi pocit bezpečí :)).

Diky ze jsem zvladla dnes jit cvicit :)

Díky za super kapelu, co si mě nechala z původního záskoku. Za dnešní boží zkoušku, kde jsme nahodili dva nové songy. Za úplně skvělý den, který s hudbou nikdy není ztracený. Aneb o pauze, abychom si odpočinuli od hraní a zpívaní, tak... hrajeme a zpíváme :D

Dekuju za workshop ze ktereho jsem prave prijel.

Děkuju za naši obrovskou rodinu, kam se časem přidali i moji přátelé. Tak nějak automaticky se naše radosti a starosti vždycky sejdou. Všechno naše je mnohem šťastnější nebo ne tak strašné.

Děkuji těm co mě vyhořelého ze samoty vytahli a na cestu mě posvitili.Vnukli dávku sebelásky,sebedocenění,
namísto zpytování svědomí - vnorů do vizí a rozebírání pitomostí. Umírnil jsem se v přemýšlení i hyperaktivitě
a o to více mohu jednat v klidu a proaktivně.

Já vám mám najednou takový neurčitý pocit vděčnosti, že jsem na světě. Opatrně ten pocit zkoumám, ale neodchází. Něco s klapnutím zapadlo, kam to patří, ať už je to cokoli. Děkuji za každý kousek, který našel své místo ve skládance.

Děkuji, děkuji, SNCF, že nám potvrdila vlak i když je stávka. Už se moc těším :)