GOJATLA: Ja myslim, ze sama o sobe by asi potencial nemela, ale odehrava se cela rada dalsich veci, ktere bude posilovat / navzajem se posiluji.

TUHO: Super. To vypadá, že jim klimažaloba dělá vrásky. Asi má větší potenciál, než jsem si myslel :-)

Jak si to jede MF DNES

Když klimateroristi boří demokracii
Miroslav Korecký

komentátor MF DNES

Nové klimatické náboženství začíná už i u nás doma zřetelně přitvrzovat. Po všemožných nátlakových akcích a dětských záškoláckých pátcích má být posunem na úplně nový level žaloba na stát, respektive českou vládu. Za co? Za to, že prý neřeší (nebo řeší málo a pomalu) klimatickou krizi. Z aktivistů všeho zrna vznikl kvůli tomu spolek Klimatická žaloba ČR, který chce soudně donutit vládu, aby změnila svou politiku a dělala přesně to, co si tito aktivisté přejí.

Ponechme na subjektivním posouzení každého, zda vláda ve vztahu ke klimatickým změnám pokulhává, anebo naopak běží až moc divokým sprintem. Je hodně, anebo málo zavazovat se do roku 2050 ke snížení emisí CO2 o 80 procent? Tedy zavřít do té doby všechny uhelné elektrárny, přejít na nízkoemisní a obnovitelné zdroje, zásadně restrukturalizovat český průmysl, totálně elektrifikovat dopravu či úplně změnit způsob vytápění domácností?

Co je pro jednoho šnečí tempo, je pro jiného klimatická zpovykanost, bláznovství a ekonomická sebevražda. A právě pro tuto rozdílnost názorů prakticky na cokoliv v lidské společnosti kdysi praotcové demokracie vymysleli zázrak jménem volby. Jeden nabídne bezuhlíkovou revoluci, kvůli níž stát zatne sekeru na století dopředu. Druhý oponuje s řešením pozvolnějším a levnějším. Občane, vyber si! Při svobodě informací o tom i onom řešení je to systém geniálně jednoduchý.

Klimatičtí aktivisté však vymýšlejí pohodlnější cestičku. Šikovně sepsat žalobu a zkusit přesvědčit soud, že vláda pomalou reakcí na klimatické změny poškozuje tuto zemi a zájmy jejích občanů (které si samozřejmě osobují zastupovat právě oni, nikým nevolení aktivisti). A ve svém svatém nadšení se opírají o jeden loňský dílčí úspěch nizozemských kolegů v podobném sporu a řadu dalších rozjetých žalob ve světě.

Nemyslet to klimateroristi vážně, byla by to skoro legrační představa. Tedy že by soudy měly určovat vládám, jak mají vládnout. Klausi, nerozděluj to Československo! Zemane, neprivatizuj banky! Topolánku, nezaváděj rovnou daň! Sobotko a Babiši, vykašlete se na to EET! Co z toho všeho je a co není v zájmu občanů? A kdo je schopen to rozhodnout? Jeden soudce, který de iure zastupuje spravedlnost, ale de facto jen sám sebe a své vidění světa?

Přechod na nízkouhlíkové Česko bude stát řádově biliony korun, tedy i několik ročních státních rozpočtů. Co už je proboha větší politikum, které se má rozhodovat ve volbách, nikoli v soudní síni?

Upřímně: celá ta žaloba má dnes mizivou šanci na úspěch. I když ji aktivistům sepíše renomovaná advokátní kancelář, která si na tom honí své PR. Samotný žalobní spolek ale tvoří hlavně mladí lidé s dobrým životopisem, kteří na západních univerzitách načichli všemi těmi progresivistickými blbinami, jež dnes chtějí převrátit svět na hlavu. A jak vidíme na západ od nás, a hlavně v zámoří – co se dnes zdá být naprostý nesmysl, je zítřejší holá realita.

Analýza autorek Laly Hakumy Dadciové a Belen Balanyové detailně popisuje mechanismy, jimiž se ropným, uhelným a plynovým firmám daří ohýbat evropské klimatické zákony, zdržovat klíčová rozhodnutí a prosazovat řešení, která naopak zvýší závislost Evropské unie a celého světa na fosilních palivech.

Podobnou analýzu nedávno zveřejnila také celosvětová ekologická organizace Přátelé Země, která požaduje, aby o příští podobě evropské zelené politiky mohli rozhodovat i lidé, na které důsledky klimatická krize dopadají nejtíživěji.

Zelená dohoda podle Corporate Europe Observatory i Přátel Země otevírá dveře masivní výstavbě plynové infrastruktury či zavádění nefunkčních technických řešení, jako jsou metody zachytávání a uskladňování uhlíku. Navíc de facto pobízí korporace k tomu, aby zabíraly půdu a ničily přírodu v zemích globálního Jihu. Podle obou organizací skutečnou systémovou změnu může Evropská zelená dohoda přinést jen v případě, že se Unie dokáže zbavit vlivu velkého byznysu na rozhodování, a dá v něm naopak prostor lidem a komunitám, zejména těm, které už důsledky klimatických změn pociťují.

https://denikreferendum.cz/...koliv-zelena-dohoda-fosilni-firmy-sabotuji-plany-eu-na-ochranu-klimatu

In a dark TV ad aired in 1971, a jerk tosses a bag of trash from a moving car. The garbage spills onto the moccasins of a buckskin-clad Native American, played by Italian American actor Espera Oscar de Corti. He sheds a tear on camera, because his world has been defiled, uglied, and corrupted by trash. The poignant ad, which won awards for excellence in advertising, promotes the catchline “People Start Pollution. People can stop it.” What’s lesser known is the nonprofit group Keep America Beautiful, funded by the very beverage and packaging juggernauts pumping out billions of plastic bottles each year (the likes of The Coca-Cola Company, PepsiCo, and Anheuser-Busch Companies), created the PSA.

The real message, underlying the staged tear and feather headdress, is that pollution is your problem, not the fault of the industry mass-producing cheap bottles.

Another heralded environmental advertising campaign, launched three decades later in 2000, also won a laudatory advertising award, a “Gold Effie.” The campaign impressed upon the American public that a different type of pollution, heat-trapping carbon pollution, is also your problem, not the problem of companies drilling deep into the Earth for, and then selling, carbonaceous fuels refined from ancient, decomposed creatures. British Petroleum, the second largest non-state owned oil company in the world, with 18,700 gas and service stations worldwide, hired the public relations professionals Ogilvy & Mather to promote the slant that climate change is not the fault of an oil giant, but that of individuals.

It’s here that British Petroleum, or BP, first promoted and soon successfully popularized the term “carbon footprint" in the early aughts. The company unveiled its “carbon footprint calculator” in 2004 so one could assess how their normal daily life — going to work, buying food, and (gasp) traveling — is largely responsible for heating the globe. A decade and a half later, “carbon footprint” is everywhere. The U.S. Environmental Protection Agency has a carbon calculator. The New York Times has a guide on “How to Reduce Your Carbon Footprint.” Mashable published a story in 2019 entitled “How to shrink your carbon footprint when you travel.” Outdoorsy brands love the term.

“This is one of the most successful, deceptive PR campaigns maybe ever,” said Benjamin Franta, who researches law and history of science as a J.D.-Ph.D. student at Stanford Law School.

https://mashable.com/feature/carbon-footprint-pr-campaign-sham/

JINDRICH: Vysel rozbor na Realclimate

This is a deep dive into the form and substance of Michael Shellenberger’s promotion for his new book “Apocalypse Never”. Shorter version? It should be read as a sales pitch to a certain demographic rather than a genuine apology.
Michael Shellenberger appears to have a talent for self-promotion. His book, provocatively entitled “Apocalypse Never” appears to be garnering considerable attention. What does he mean by that title? Does it mean we should do whatever we can to avoid an apocalypse? Does it mean that no apocalypse is possible in the foreseeable future? For those of us who haven’t yet read the book (now available on Kindle), Shellenberger provides an unusual article (at first posted on Forbes, then at Quillette and the front page of the Australian) which appears less a summary than a sales pitch, an “op-ad” as one Twitter wag put it.

Shellenberger’s op-ad « RealClimate
http://www.realclimate.org/index.php/archives/2020/07/shellenbergers-op-ad/

JINDRICH: haha ”never underestimate power of willful ignorance”

TUHO: Příspěvek, ačkoliv působí nevěrohodně nejen obsahem, ale také křečovitým „aparátčickým“ jazykem, začal kolovat po internetu. Šíří jej zejména lidé, kteří jím dokládají svou předsudečnou představu o zvrácenosti klimatického hnutí.

Sdílel jej například člověk s uživatelským jménem Josef Poživil, který na své profilové fotografii pózuje se zbraní. K příspěvku napsal: „Místo toho, aby ve svém mladém věku proháněli svoje vrstevníky opačného pohlaví, vynášejí ve svém fanatismu neskutečné soudy. Pokud si vzpomínáte, někdy před rokem jsem varoval o nebezpečí všech těch zelených uskupení, o ekocidě a o klimatické spravedlnosti.“ Že se daný příspěvek na stránce Fridays for Future není k dohledání, si vysvětluje Josef Poživil tak, že byl stažen.

Z veřejně známých osob pak zfalšovaný příspěvek sdíleli marketér Jakub Horák, který se podílel mimo jiné na volební kampani Pirátů v roce 2017, a ředitel Parlamentních listů Jaroslav Polanský. Oba dva jej po upozornění, že se jedná o hoax, stáhli. Ani jeden se však za jeho šíření veřejně neomluvil.

Původ falšované zprávy zatím neznáme. Na sdílení do řady facebookových skupin se ale aktivně podílel Viktor Lošťák, přívrženec krajní pravice a bývalý zastupitel městské části Brno-Bystrc, který podobnými metodami očerňování názorových oponentů proslul již minulosti.

Hoaxům čelí klimatické hnutí po celém světě. V Lucemburku se po protestu Fridays for Future objevily na sociálních sítích fotografie, které měly vyvolat dojem, že aktivisté nechali místo protestu — park Kinnekswiss — zaplavený odpadky. Podobné zkušenosti mají Fridays for Future v Německu i v Austrálii. Odpadkový hoax na adresu klimatických aktivistů zatím patří k tomu nejběžnějšímu.