Dnes jsem jel tou nadhernou krajinou ve ktery smim bydlet domu, a posloucham u toho Stouny. V momente kdy projizdim okolo pastviny patrici k jednomu jezdeckymu dvoru podel silnice cvalala na bilym koni s vlajici hrivou holka, a k tomu se rozeznelo „white horses“. Trvalo to asi deset vterin, tenhle perfektni okamzik.

po dvou a pul měsících se zdá, že zaražená rýma odtekla.... už jsem se s tím naučila i žít, ale bez bolavý hlavy... to je to zcela novej pocit!

Stromy z okraje lesa pred moji terasou se pohybuji ve vetru jako vlny na mori

POMYJAN: Buďto tě potěší, nebo naopak ne. Poměr vylučovací, tzn. píšeme čárku.

Asi pred peti lety jsem si z jednoho krasnyho mista na pobrezi Chorvatska privezl piniovou sisku. Ponevadz ty pinie mam strasne rad, dostal jsem samozrejme napad si z tech seminek par sam vypestovat. Pritelkyne mi je nejdriv naklicila a potom presadila na terasu do velikanskyho kvetniku. V noci ale jakesi zvire melo potrebu ten kvetnik s tou kyprou zemi celej prohrabat, takze po tech semenaccich nebylo ani stopy. Tak jsem vzal lopatku a prakticky archeologickou metodou vrstvu po vrstve odkryl, az jsem je vsechny nasel. Ted jsou v bezpeci malyho kvetniku na stolku a uz treti den je nikdo nevyhrabal. Ten piniovej lesik kterej si z nich chci vysazet ve svy rokli uz asi nezaziju, ale presto me ty semenacky pokady kdyz je vidim potesej :)

když si střelíš zlatou....