Poslednich par tejdnu jsem dodelaval podlahu v pradelne. Pradelna neni tim klicovym prostorem v mym baraku, ale rikal jsem si, ze nez se do tech klicovejch pustim, mel bych aspon trosku vedet co delam a na ty pradelne se to naucim.
Problem byl v tom, ze jako podlahova krytina tam mela prijit dlazba z rucne delanejch terakota dlazdic. Jak se ukazalo, „rucne delany“ znamena predevsim „krivy, nepravouhly, prohnuty, s hranama opisujicima nikoli primku ale jakousi krivku“ atd. Pokladani bylo docela dobrodruzstvi, v podstate slo o to aby ten zpusob jakym ta podlaha bude kriva byl akceptovatelne krivej a ne „blbe“ krivej. I vechno ostatni bylo jaksi jine nez u dlazdic z Bauhausu. Sparovani, myti vodou, myti kyselinou, znovu myti vodou a posleze zlaty hreb, impregnovani dlazdic vcelim voskem. Pro ten ucel mi vyrobce dlazdic „maestri del cotto“ dodal dva ctyrlitrovy kbeliky s prislusnou pomadou, s tim ze nejprve se aplikuje ta jedna a den po ni ta druha. Takze jsem otevrel prvni kybl a nejprve si pomyslel, ze doslo k nejakymu omylu. Uvnitr byla velice exkluzivne vypadajici polotekuta bile prusvitna hmota, vonici po pomerancich. Prislo mi ze po me chteji abych ty cihelny dlazdice natrel necim pripominajicim drahej krem proti starnuti. Prelouskal jsem etiketu a skutecne ve slozeni krome vceliho vosku figuroval pomerancovy olej, vsechno „100% naturale“. Takze jsem stravil den tim, ze jsem do mych dlazdic kartacem vmasirovaval pletovy krem s pomerancovym olejem.
Vcera jsem prijel vecer s dcerou domu, vystoupili jsme z auta, dcera se na me podiva a rika co se tu deje? Co tu voni po pomerancich? Ta vune byla tak intenzivni, ze byla cejtit az pred barak :) Dnes budu aplikovat ten druhej kybl, jsem zvedavej co nalili do nej.