Vcera jsem jel do jedny obce u Oltenu pro secesni lampu kterou jsem si vydrazil. Z my kancelare to neni daleko, asi pul hodiny autem - nakonec to byla skoro hodina. Dopravni zacpa v Oltenu, staveniste, nehoda - proste skoro vsechno dohromady. Z lampy se nakonec vyklubalo pouze stinitko bez vnitrnosti, takze musim ty vnitrnosti nekde koupit a tu lampu z toho udelat. To vedlo k tomu, ze jsem s prodavajici na tohle tema vedl asi pulhodinovou diskusi (a opravdu tam nemuzete proste ze stropu povesit jenom zarovku na kabelu a to stinitko namontovat pres ni? :-) Po te pulhodine prisel domu jeji manzel, behem peti vterin pochopil o co jde, vzal mnou nabidnutejch 200CHF za to stinitko a ja se vydal na cestu domu. A celou tu cestu jsem pozoroval jak se krajina kolem me meni, jak ubyva toho hnusnyho urbanniho chaosu z ruznejch prumyslovejch hal, podivnejch sidlist, dopravnich staveb, jak se to cely zvolna meni v hezkou krajinu, cim bliz jsem k domovu. A kdyz jsem dojizdel domu kolem usinajiciho jezera ve svitu zapadajiciho slunce, s mirnou mlhou nad loukama a sluncem ozarenejma horama v pozadi tak jsem byl proste jenom spokojenej, i kdyz jsem k tomu nemel zadnej konkretni duvod. Proste jenom to pomysleni na ty tisice lidi, ktery musej zit v ucpanejch a preplnenejch mestech, ktery kolem sebe celej den nevidej nic hezkyho, den za dnem vegetovani mezi praci a hnusnym mistem kde bydlej, bez sance na to ze se to nekdy zmeni. Nevim cim jsem si to zaslouzil, ale jsem za to vdecnej.

Pobliz mista kde bydlim je obec kam chodim nakupovat. To misto ma nekolik tisic obyvatel, v sedmdesatych letech se tam postavilo sidliste a mimo jiny je tam i supermarkt. Vetsinou tak jednou tejdne tam zastavim na ceste z prace a nakoupim na tejden jidlo, nekdy se stane ze nakoupim i jinde kdyz se to zrovna lip hodi nebo chci neco co maj jinde lepsi. Anyway, je nejsem ten typ kterej ma nejakou zvysenou potrebu socialnich kontaktu: u pokladny pozdravim, zaplatim, podekuju, pozdravim a odejdu, zadny dalsi komunikacni pokuse se nedejou.
Vcera jsem odevzdal jeden projekt kterej me posledni asi tri tejdny dost zamestnaval, a na ceste z prace se opet stavim nakoupit. Pani u kasy se na me usmeje, a rika dobry den pane blowup, uz jsem si delala starosti ze se vam neco stalo, posledni dobou vas nebylo videt :-)

Nekdy tyhle veci prijdou ze strany ze ktery je fakt necekate.

Vcera jsem se vypravil odevzdat prazdny pet lahve, starej papir, sklo a tak. Takze jsem to dal do auta a odvezl k nasemu supermarketu kde mame takovy ty podurovnovy kontejnery. Ze zeme couha akorat takova nerezova roura, ktera je zakoncena sikmym deklem ve kterym je malej otvor uzavrenej takovejma kartacema. Vyndam z auta prepravku ve ktery mam starej papir a sunu se ke kontejneru na papir, kdyz si vsimnu stary pani s rolatorem, ktera trochu bezradne u toho kontejneru stoji. Nikde nevidim ze by mela neco co by tam potrebovala hodit, ale presto se zeptam jestli potrebuje s necim pomoct. Ona na to francouzsky „ale nikoli, mlady muzi, rada bych pomohla ja vam“. Tak jsem ji upozornil, ze s francouzstinou daleko nedojdeme a zeptal se co tim mela na mysli. To uz beru prvni davku myho staryho papiru a pokousim se to nacpat mezi tema kartacema do ty sterbiny. Dama se pousmala, strcila ruku do ty sterbiny a cely to viko nadzvedla, takze cela ta roura byla volna. Nacez se ze srdce rozesmala pote co videla muj vyraz. Zatimco mi drzela to viko a ja sypal obsah my prepravky do ty roury ji rikam, madame, to je genialni, chodim to sem sypat roky a netusil jsem ze to je mozny, jak to ze to vite vy? Ona na to ze ji to kdysi taky nekdo ukazal a ze si myslela, ze by mi tim mohla udelat radost :)

Pred oknem kancelare mame takovou besidku porostlou vinnou revou - tusim nejakej Chasselas - ktera prave dozrala. To neuniklo pozornosti naseho kosa. Ten vzdycky prileti, chvili sedi na zemi, trochu si zobakem upravi peri a po ocku nas pozoruje. Potom tak nejak jako kdyby si nahle vzpomnel ze krome umyslu nas navstivit tady byla jeste nejaka drobnost vyleti nahoru, utrhne si jednu kulicku a odleti. Asi tak za dve minuty ho tu mame zase :)

Jako malej kluk jsem zazil tu eru litani na mesic, astronauti byli moji hrdinove, stavel jsem modely raket a pristavacich modulu a tak vubec.
Jako jednu z relikvii ty doby mam od jednoho pribuznyho obalku se znamkou vydanou v den pristani na mesici, cool :)

Kdyz jsem pred dlouhou dobou prisel do Svycarska a dostal svoji prvni vyplatu ktera tehdy odpovidala asi padesatsestinasobku toho co jsem dostaval v cesku, sel jsem a koupil si za ni omega speedmaster, hodinky ktery mel Neil Armstrong. Ty moje teda byly s automatem, ponevadz se znam a tusil jsem, ze jejich natahovani neni uplne neco na co budu myslet.

Po letech uzivani a prichodu iPhone jsem je ulozil do supliku, ponevadz mi prislo ze bez hodinek jsem nejak svobodnejsi, whatever. Shodou okolnosti jsem nedavno neco hledal a v supliku ty hodinky nasel. Z rozmaru jsem si je nasadil, musel jsem si prodlouzit reminek, ten pocit byl po asi deseti letech dost nezvyklej. Zaroven jsem ale zjistil, ze to tikani petkrat za vterinu mam porad jeste rad. A shodou okolnosti mi Facebook ten samej den pripomnel, ze je vyroci pristani na mesici a tak jsem ten post znova s poznamkou ze je to dobra nahoda reaktivoval.

Muj bracha ten post videl, a poslal mi odkaz na to, jak se ty moje hodinky montujou. Trva to asi hodinu a clovek u toho mimodek zadrzuje dech. Wow :) Let na mesic, to je porad dechberouci zalezitost, ale vymyslet a vyrobit tuhle vec, neuveritelny.


Iconic Omega Speedmaster Moonwatch | Reassembly | LONG VERSION | Watch Repair & Service | Cal. 861
https://youtu.be/fUCALu9gIDQ

BLOWUP: link or didn't happen! Audio stopu s ragtimem doplníme!

Ono je to tak, ze od te doby co restauruju starej barak vlastne nemam na nic jinyho cas. Teoreticky. Protoze kolem sebe vidim tolik prace kterou nekdo musi udelat, a protoze tu nikdo jinej neni, jsem ten nekdo ja.
Ale pravdou je, ze behem tydne nezacinam po prichodu z kancelare delat nejaky narocnejsi veci, spis nejakou drobnou truhlarinu. Nebo taky vubec nic, a proste jenom sedim na terase a pozoruju stromy.
To ted pisu jako upresneni, ze mi nejde o to nejak za kazdou cenu hledat neco, cim zabit nudu, ale nekdy clovek proste jenom nekomu chce udelat radost. V tomhle pripade po vecerech stavim v dilne neco pro jednoho malyho prcka :-)

vyhodou toho ze mate kolem baraku videokamery je ze kdyz vam uprostred telefonatu s pritelkyni praskne zahradni hadice s natlakovanou vodou a zleje vas to od hlavy az k pate, je vse zaznamenano pro pristi generace.

Dneska mi sousedka ukazala ze v jednech novinach s ni vysel rozhovor. Ani tak v nem neslo o ni, spis o misto kde bydlime. Je to takovej shluk asi peti baraku na brehu jezera a nejakej novinar kterej tam kolem sel na vylet se rozhodl o tom miste napsat. Licil tam, jak je tu pekne, krasna krajina, klid, jakoby se cas zastavil. Sousedka mu vypravela jak tu zijou sami prima lidi, vsichni se mezi sebou zname, navzajem si pomahame. Cely to vyznelo jako takovej malej raj na zemi, coz vsichni snad i tak vnimame. Akorat teda, kolem nas vede nekolik turistickejch tras a tak se ted mame asi na co tesit, ze to co kolem nas na kolech projizdi a prochazi o vikendech se nejspis jeste trochu vystupnuje. So what, vsak oni zase odejdou :-)

Ja vim, ono se ne uplne bezduvodne rika, ze na lepsi se zvyka snadno, ale uprimne fakt nechapu jak jsem nekdy mohl pracovat ve firme bez vlastniho poolu ;)

Dnes jdu potreti, presne podle motta „tento zusob leta zda se mi ponekud stastnym“.

BLOWUP: hm, po asi tydnu navstev se mama rozhodla seznamit nas s rodinou a privedla si srnce :) nejlepsi na tom je, ze zatimco mi ve strzi oziraj mlady koprivy, tak ja stojim na terase a harasim s grilem aniz by je to nejak specialne rusilo. Pet metru od nich spaciruje v trave sousedcina slepice, pusobi to jako takovy ty obrazky raje :)

V posledni dobe, vzdycky kdyz po praci sedim na terase, posloucham zpivat ptaky a neco ctu me chodi navstevovat srnka. Pusobi tak nejak nedospele, vzdycky se objevi asi tricet metru ode me na protejsi strane moji strze, nonsalantne se tam prochazi, obcas ukousne tu listek, onde par stebel travy. Mam pocit ze mi obcas venuje letmej pohled jako by se chtela ujistit ze se na ni koukam, a asi po deseti minutach pomalu a nenucene odkraci do lesa.

Mam kolem baraku par kamer, jako dneska asi kazdej. V mym pripade jejich hlavni cinnosti je snimani aktivit ruznejch zivocichu, predevsim kocek, ktery se mi potloukaj po pozemku. Ta paleta je ale siroka: mam filmy vrabcaka kterej asi tak dvakrat tejdne vletne malym vetracim otvorem do moji dilny, trochu se tam proletne, sedne si po rade na vsechny masiny, nekam se vysere a zase odleti. Tim samym otvorem pod stropem obcas zvedave nakoukne jedna z kocek - vysplha se k nemu zvenci po ulozenym dreve. Mam filmy jak mi primo pred kamerou zustanou ve vzduchu stat sykorky, chodej mi kolem psi od sousedu i vyletniku, jednou mi skrz dilnu ktera ma dvoje dvere prosel srnec, na louce pred barakem obcas chodi liska ktera to nastesti dela v noci a nepotka se tak se par slepicema od sousedky.

Vcera v noci jsem pred usnutim dostal ping ze se neco deje pred vstupem. Normalne se v noci divat nechodim, ponevadz skoro vzdycky jde budto o kocky, nebo o kunu. Tentokrat jsem se podival a k memu nadseni slo o jezka kterej zkoumal misku kam obcas davam kockam nejaky zbytky. Asi o hodinu pozdeji opet ping pred hlavnim vstupem: z temnoty priletel netopyr, zatrepetal se pred kamerou a zase zmizel. A konecne, kolem pul druhy opet ping, tentokrat z kamery ktery snima moji louku, strz a les. Ta normalne nic nehlasi, tak jsem se ze zvedavosti sel podivat. Nejdriv nebylo videt nic, jenom byly slyset takovy skripavy zvuky. Potom se do zornyho pole dostaly obrovsky celisti nejakyho hmyzu, posleze se to monstrum preslo pres kameru, obevila se spousta nohou a to cely bylo doprovazeny zvuky jako z osmdesatkovyho horroru. To mi prislo fascinujici, ponevadz to vypadalo jako by pres tu kameru lezla nejaka aspon deset cm dlouha jedovata stonozka, a ty se u nas vlastne nevyskytujou. Tak jsem si vzal celovku, vstal a sel to omrknout. Kdyz jsem otevrel okno a na tu kameru se podival, sedelo na ni asi 6mm velky mlade skvora :-) Hmm. Monstrum bejva definovany meritkem, jak se zda.

BLOWUP: me ted udelal fajn tenhle moment, kdy jsem uvidela tuhle fotku. krasny. dik

V sobotu jsem byl v kuchynskym studiu ktery mi asi pred mesicem dodalo kuchyni. Byl jsem tam proto, ze jsem kuchyni objednal bez jakehokoli prislusenstvi a doplnku - protoze jsem nejprve chtel vyzkouset, co kam do te nove kuchyne chci ulozit a jak to nejlepe zorganizovat. Tuhle fazi mam ted vicemene za sebou a proto jsem se tam vypravil abych udelal objednavku na delici system do zasuvek, gumovy vlozky pod hrnce a podobny veci. Uz od zacatku bylo jasny ze treba veskery delici elementy chci mit ze dreva, nejlepe dub nebo orech, a pri zkoumani toho co mi jsou schopni dodat jsem zjistil, ze to vlastne nenaplnuje moje predstavy a ze jsem schopnej vyrobit si to sam a lip. Vypravel jsem to potom pritelkyni, a ukazoval jsem ji jak to umeji dodat a co bych chtel jinak, ona mi na to zamyslene pokyvovala hlavou ze jako jo. A potom se mi podivala do oci a nic nerekla. Tak jsem taky pokyval hlavou a odpovedel jsem, ze teda samozrejme na to budu muset ted koupit tu pasovou pilu kterou uz mam v planu koupit dost dlouho, ale ze to je v pohode, ponevadz kdybych si to nechal dodat od toho studia tak by to stalo zhruba stejne, akorat bych nemel teda tu pilu. Ona na to, ze je nekdy opravdu hodne velkym zjednodusenim naseho souziti ze mame od sebe oddelenej budget.

Na pocatku moji prestavby jsem si kdysi od jednoho sprateleneho kuchynskeho studia koupil indukcni varnou desku Miele z jedne z jejich vystavenych kuchyni, ten nejlepsi a nejdrazsi model. Od te doby uplynula spousta casu, deska lezela u me na pude spolu se spoustou jinych veci. Asi pred mesicem cas uzral natolik, ze jsem chtel zacit stavet salovani pro vybetonovani nove pracovni desky do kuchyne, jejiz soucasti by mela byt i moje varna deska. Ta ale na pude nebyla k nalezeni. Na tom miste kam jsem ji dal nebyla, a ani po nekolika hodinach hledani jsem ji nenasel. Moje pritelkyne vyjadrila podezreni, ze jsem ji odvezl do kuchynskeho studia ktere mi dela kuchyn - jednu dobu bylo planovano ze mi dodaji i pracovni desku. Kuchynar ji sel hledat, ale na rozdil od vsech ostatnich mych spotrebicu ji nenasel. Protoze moznost ze by ji nekdo u me ukradl je prakticky vyloucena, rozhodl jsem se podivat se na nekolik tisic hodin videozaznamu, zda na nich nekde bude videt ze nekdo s deskou manipuluje, nicmene moc se mi do toho z pochopitelnych duvodu nechtelo.

Pritelkyne, kterou tahle anabaze diky ktere dokonceni me kuchyne stagnovalo uz pomalu prestavalo bavit mi sdelila, ze prijede a tu desku mi najde.

No, a potom prijela a nasla ji.
Ten trik spocival v tom, ze ta deska nebyla zabalena v originalnim kartonu, ale v takove penove folii. Shodou okolnosti v te same, ve ktere mam na pude zabalene moje obrazy, kterych diky tomu ze je po nekolik desetileti sbiram mam nekolik desitek. V prubehu casu jsme veci na pude museli nekolikrat preskupit a muj spolupracovnik z cech tu varnou desku - diky podobnemu formatu - proste postavil k tem obrazum. Tam jsem ji po celou tu dobu pri hledani sice videl, ale presto nevidel.

Mozek je stejne zajimavej organ. A nejpozdeji ted se mi znamost s pritelkyni vyplatila - uz jsem mel nakroceno ke koupi nove varne desky a ted ty dva tacy muzeme s pritelkyni vyuzit jinak.

Vcera jsem si zajel do horsky casti naseho kantonu pro booster. Oficialni verze znela, ze bych na ostatnich ockovacich mistech ziskal volnej termin mnohem pozdeji. Ve skutecnosti se mi ale ta hodinova cesta zdala atraktivni i z jinych duvodu :) odpoledne straveny misto v mlze uprostred sluncem jiskrici zasnezeny krajiny stalo za to :)

Ta fotka ale vznikla az na zpatecni ceste, asi tri minuty a sto vyskovych metru od myho baraku :)

V mym veku clovek uz zamestnani nemeni tak casto, a kdyz se mi po rocnim sabbaticalu behem kteryho jsem renovoval moji zriceninu ozval davnej kamarad jestli bych mu nepomohl postouchnout filialku jeho kancelare pro nemecky mluvici oblast, tak jsem musel chvili premejslet. Nakonec me presvedcilo klima ve firme, bezprecedentni nadseni pro to co delame, tak jak mi to dlouhy leta v ty stary cim dal vic schazelo.

Dnes jsme se dozvedeli, ze prvni soutez kterou jsme spolu udelali jsme vyhrali - zakazka na extremne komplikovanou stavbu pro kanton za 100mio CHF.
Zda se, ze to rozhodnuti tak spatny nebylo :)