MILOSHIT: Naše rozmíšky kvůli letné ale sílily. Problém byl, že pokaždé když tam jela, něco se stalo. Její večně sjetá máma Helena se třeba rozhodla že si koupí kabriolet za 150 000 a doveze ho s ní do ...Teď už nevim kam, ale žil tam každopádně Daniel Rodný, člen skupiny Vanessa. Ten měl na místě všude porno, piko, vířivky, synťáky, no prostě ideální místo pro sedmnácctiletou holku. Moje největší úzkosti a deviace pramenily přímo z toho když Karolína trávila čas s těmito dvěma lidmi.

MImochodem její máma si myslela:

1. že je super nápad si během války s ukrajinou udělat výlet do Russsska

2. Že je Putin super

3. Že píchat nezletilý holčice (karolíně) piko do žíly je super nápad.

Atak dále.
Taže jsem vždycky trnul když trávila čas s těmito dvěma lidmi, a obzvlášť s její mámou. Ach bože Oseranstký.

MILOSHIT:

Většinou to probíhalo tak, že Karolína byla dva dny u mě ve vinohradech a dva dny na miladě. Ty dva dny na miladě jsem vždycky nesnášel. A psal jí ty nejhorší zprávy jaký mi má imaginace dovolila vynalízt. Jak tam přijdu a všechny vyvraždim. Jak to tam zapálim. Jak jí konečně budu mít jen pro sebe a ty hovada jí nebudou nadávat. Stále a ráda se tam ale ochotně vracela. Snad kvůli tátovi a hulení, bez kterýho nedokázala fungovat. Pokud nehulila dýl jak čtyři hodiny, byla úzkostlivá, depresivní, a brečela. Nechtěla ani jíst. Nechápal jsem to. Buď měla těžký PTSD z toho hajzla se kterým žila přede mnou, nebo depresi. Každopádně cukání, hlasy, pocity že se nad ní rozbíjí nábytek - to všechno ustalo. Rád jsem si myslel, že kvůli mně, ale důvod byl prostší. Karolína si dala od našeho známýho čáru ketaminu. A to několikrát. Od tý doby byla jak vyměněná. Třeba ještě týden po čáře se nepotřebovala ani zhulit. Bylo to neuvěřitelný a od tý doby považuji ketamin za lék.

MILOSHIT:

Ale posíralo se to. Vlivem koksu a zolpidemu jsem míval výbuchy nálad. Většinou kvůli její rodině. Je nutno říct, že její rodina byla prostě white trash. Nic jinýho nebyli. žili na skládce na letný mezi hromadou hoven, odpadků a moči. Do toho jim tam lítaly ptáci, řvalo patnáct koček, řval jim čert nebo Helena. Slušný chování neexistovalo. Všcihni na sebe řvali v tom nejsprostším tónu a rozopoložení, dveře nebyly dveře ale průchoďák, takže se tam random objevovaly smažky pika, héra, fentanylu a zase mizely. V tom žila karolína. To byl její domov. SNášelo se mi to hodně blbě.Já vyrostl sice v paneláku, ale oproti tomuhle pralesu to byla tlatá klícka.
V tom všemjsem se snažil najít svou milovanou, která si většinou z toho stresu cucala prso nebo přebalovala svojí sestřičku po mozkový obrně. Sestra ale byla starší a pálilo jí to.
"MIloši, mám si dát dneska Redbull s vodkou?"
"Jasně proč ne," odpověděl jsem a byl jsem hrdý, že někdo toužil znát můj názor jak kombinovat návykové látky.

U karolíny doma jsem byl dvakrát. Pak už jsem nikdy nechtěl přijít.

TAKŽE výsostné smažky poserantské. žil jsem šťastný a spokojený život v pardubicích (ano, i tam to jde) s čistým 18 000 měsíčně (to už moc nejde) Reanultem clio s poznávačkou 777KATKA a denně si to kalil z chrudimi rychlostní silnicí, tzn. tam kde bylo 90 jel jsem 130 apod. Mé auto sklízelo samé chvály a ódy a já samozřejmě nikdy neřekl že není mé. Prostě jsem jednoho dne sebral klíčky ze stolu v praze a přivlastnil si ho. Rodiče neřekli ani popel
Takže jsem denně dojel svým nablýskaným fárem do unihobby v pardubicích, vzal to přes zákaz vjezdu, ještě v vokýnka se vyblil z předešlý osamělý noci o pivu a vodce, a jal se pracovat. Práce spočívala v tom, že sem přesedl do jinýho vozítka (spíš tanku) a vozil obří, ALE OBŘÍ traverzy co měly třeba 6 metrů na šířků malinkejma koridorama tam a zpět, ven a dovrnitř, šup sem, šup tam.

K tomu jsem měl pichnu. Ne moc hezkou. Teda pokud byla oblečená. Jako všechny hezký svlečený pichny trvala na označení "verča" a já to respektoval. Bylo jí 22, mně 34 nebo kurva kolik. Měla vlastní auto a často jsem jí přinutil k závodům. Měli jsme totiž chatu po rodičích u sečský přehrady a tam to k nim za horkých parných dní vyloženě svádilo.

Jenže mně to nestačilo. V tý době jsem měl na krku 8 let střízlivosti po nástupu DO PNMO Bílá Zkurvená Voda. A já se začal utrhávat ze řetězu, to bylo jasný. A tak se milá maminko začalo stávat, že jsem jel KATKOU do prahy, vrátil e z prahy se 4ma G toho nejčistšího koksua ten sem snídal, obědval i večeřel. A to i během pracovní doby. Za nejpamátější pamatuju okamžik, kdy vyhlásili obědovou pauzu, já šel na hajzl a dal si brčkem pořádnou raketu. Hned po tom jsem usedl na propan- butanovej vozejk a řekli mi, že mám vyndat vidlema všechny dveře, dekly, opěradla a podobný sračka ze zaparkovanýho kamionu. Byl jsem teda hodně pomalej, ale zládal to levou zadní na to, v jakým stavu jsem byl. Obyčejně se vrátil někdo (někdo se jmenoval Lukáš,) nekompromisně mě z butanovýho vozidla skopl a pokračoval. Vzhledem k mýmu stavu, jsem s tím neměl moc problémy.

Zvláštní, že je pár škod jsem udělal, ale na koksu nikdy.

NO každopádně pořád mi to nestačilo. A tak jsem si našel na tindru kurvu PAR EXCELLENCE. Láska na první pohled. HNědý vlasy, pěkný oči, nosík, sakra vypadala Monika fakin Kvasničková zamlada, ale měla takovej nonšalatní dámičkovskej odér. HNed miliarda zpráv. Nebyli sme nic než přikovaný k telefonu. A to i v ještěrce.
"Hele a tobě to nevadí, že si s ní píšu?" Ptal jsem se verči. Chudák. Nemilovala mě. ALe já jí taky ne. Byla to láska ze zvyku, celkem dobře se mi s ní prcalo. A tak jsem začal pálit za Janou Bergerovou. Neúspěšnou herečkou Janou Bergerovou, kterou jste mohli vidět v reklamě dr.max, jako vlakovou průvodčí a podobnejch sračkách. A tak jsme si psali a psali a psali. V pracovní době samozřejmě.

2.
Naše zprávy byly furt hustší, chtěla o mě vědět uplně všechno, já o ní uplně všechno. Dokonce jsem jí zpíval z chaty "Wonderwall" ona mi obdivně zatleskala. Aniž bychom se viděli přirozeně. Bohužel se stávaly takové kruté a nepopsatelné věci. Příliš jsem jí zahlcoval.
"Moc mi píšeš."
Psávala.
Ale já si prostě nemohl pomoct a psal jsem a psal jsem a psal, protože to je to jediné co na seznamkách nebo nyxu umím.

PO mnoha zklamáních, blokacích a bůhví čem všem, jsme se dohodli na setkání v praze! Mile mě překvapilo že chtěla do hospody čtvrtý cenový a vůbec si nepotrpěla na nějaký hogofogo. Přišla mi už dopředu ze zpráv dost nasraná.

"Páni, jsi uplně jinej než jsem čekala," Řekla tím svým hláskem jako konipásek a mně se okamžitě postavilo péro.
"Ty jsi uplně stejná jako jsem si představoval." Řekl jsem a nechal mezi svejma půlkama stékat strůžky zasraný vody protože venku strašně pršelo.

PO milé konverzaci se zeptala
"A nepřesunem se jinam?" A V TOM TO PŘIŠLO. zvedl jsem se. A můj idol, moje bohyně Jana B. náhle viděla že měřím sotva metr 43 a dle výrazu očí jí to patřičně znechutilo.
"Co je? Tobě vadí ta vejška?"
"Nevadí."
Hele a já bych něco zakous, celej den jsem pracoval."
"Ne, dáme si něco k pití."

MNo byla docela dominantní. A ne blbě. Takže jsme pili pili a pili v Camel Baru, kde se shodou okolností dlouoooooho nacházela jiná nyxovská štětule.
Nějakej ukrajinskej zrd si knám chtěl přesednout ale já ho odpálkoval do píči. CHtěl jsem tuhle nádhernou brunetu jen pro sebe. V tom začaly problémy.
"Pročs ho tak hnusně poslal do prdele?! Vždyť byl skvělej! Chtěl si jen povídat!!!"

A oheň byl na střeše, hm.

Zbytek dne se už netáhnul moc dobře, pozvání na noc neproběhlo ani z jedné strany a já jel s naprosto šíleným mašinfírou do chrudimi, kde jsem tehdy bydlel. Během toho jsem měl ale někoho na mesengeru. Někoho, kdo tam pro mě vždycky byl. Bylo jí sedmnáct a byla to dcera nějakýho estebáka nějakýho jima čerta. Nepřikládal jsem tomu důležitost, hlavně že mi posílala nahý fotky.

3.
To byl pátek. Jak by to řekl James Cole "to vím naprosto přesně." No a já se probudil do nadějeplné soboty. A řekl jsem si: Dneska Janu dostanu anebo nic. Takže jsem si vzal jeden guajacuran, zapil ho panákem vodky, vzal skejta a jel do prahy. V holešovický tržnici jsem si koupil nový boty (toto ještě šlo, teď už to mimochodem nejde) a jal se volat Janě Bergerový, mý absolutní bohyni.
"Nooo heleeee, když já neviiimmm----dneska se vracíme z tý olomouce a jsem utahá aaaaaaa" snažila se z toho čubka vykroutit.
Leč nedal jsem se. Zatáhl jsem jí na skatepark štvanice. OBŘÍ Backdisy z ramp padaly, obří pop shove ity, obří nollie backsidy. Zdálo se, že to na ní dělá dojem. A na mě zas udělalo dojem jak rytířsky jsem jí vyvedl mezi rampy. Bylo asi čtyři dny před mýma 34. narozeninama. Seděli jsme na tribunách, popíjeli pivo a vodku a hrozně se mi líbilo jakej má splávek. Navíc mě neustále povzbuzovala, že Ltohle už nedáš, už seš moc opilej." A Já nikdy nejsem na trik dost opilej. Vždyck to padlo. Jen se zábradlím jsem jí musel zklamat.

Nakonec jsme šli, já v absolutní eufotii, ona v balastu
"Hele bylo to fakt fajn ale...."
"JO BYLO TO FAJN ŽEJO?_"
"No bylo to fajn, ale ty seš pro mě jenom...."
"MIlenec??? Nabíječ?!"
"Jenom Kámoš, Miloši."

A tam to bylo. Tam se všechno rozbilo. Přesto ale vůbec. Cítil jsem, že to povede dál. PRostě to MĚLO výst dál. A tak jsem se tou hláškou nenechal nijak rozhodit a dokonce navázal dávno ztracené přátelství s kamarádem mirkem. ŽJEA!

4.
Druhej den po cestě do prahy jsem začl dodstávat typicky herečkovské zprávy. Nejdřív zprávu "hele jak ti to jde" a tam můj obří kickflip a pak najednou "ale stejně se na tebe musím vykašlat."
Trhalo mi to srdce a fascinovalo zároveň. Herečky. Do tý doby jsem o nich neměl ani potuchy, co dokážou jak strašně jsou emocionáně rozmrdaný. Takže půlhodina naší insta konverzace probíhala asi tak jakej jsem úžasnej chlap a jak budu úchvatnej v posteli a ruhá polovina, jakej jsem lůzr, že dělámv na hovno zaměstnání a že mě stejně brzo vyrazej.
Jediná moje odpověď?
Stovky a stovky a stovky písmen, kde jsem se jí vše snažil vymluvit, přesvědčit, vyvrátit, verbálně vyprstit. Ale co naplat to naplat, přijít to muselo.

"Hele nechala jsem si to projít hlavou a lepší bude když už si nebudeme psát. Měj se hezky, ahoj."

Tyhlencty slova, tyhle ZKURVENÝ slova, který jsem dostal už tolikrát mě přivedly do opravdovýho průseru. Průseru zvanýho záczvat úzkosti. A ten jsem přesně nechtěl. Jediný moje řešení? Nalej se vodkou, koupit si vodku a piva i po cestě a jet na chatu. SNad to tam tam přejde, snad to přejde, snad to přejde.

Ta BOLEST, TA ZKURVENÁ BOLEST z odmítnutí.

Na chatě to nepřešlo ani náhodou, ale náhodou jsem si uvědomil, že tam je zolpidem. Že bych si ho po osmi nebo kolika letech abstinence vzal? Jwn aby to konečně přestalo? Tak strašně to bolelo, tak to bylo nepříjemný. Bolelo to moc. A já s tou holkou chtěl budoucnost, BUDOUCNOST KURVA! Přijel jsem teda na chatu, driftnul KATKU do stromu a běžel tam, kde jsem věděl že bude zolpik.

Zolpik tam byl. A já si dal celej na jazyk, spláchl vodkou a čekal v zázrak. Cejtil jsem se hnusně a špatně dementně, že to zase dělám po osmi letetech abstinence, ale nedalo se nic dělat. Druhořadá herečka mě nechtěla. A já jí jo. No a jak zolpiků ubývalo a ubývalo, vratků přibývalo a vodky ubývalo nějakou Bergerovou jsem měl uplně v píči. Došlo mi, že jsem zaparkoval auto o pařez. Vzal jsem teda zcela podroušen sekeru a kolem třetí v noci šel sekat pařez. Jediný výsledek byl, že to u sousedů vyvolalo dost pozdvižení, ale nic víc neestalo.

Ráno jsem na to zavolal kuřbyslužbu, ale ty neměli o moc víc rad než já. "tak přines motorovou pilu" poručili mi. Tak jsem přinesl motorovou pilu. Nic se nestalo. Nakonec moje autíčko protáhli dolejškem přes karbič a všechno to dole přes pařez řetěžem a že to nějak dopadne.

MOc to nedopadlo. Do práce jsem se dostal autobusem ve zcela zbídačeném stavu. To bylo 20. Listopadu. Tam když mě po chvíli viděli, sami mi raději navrhli ať dám výpověď. S chutí jsem přijal. Když mi můj nový nadřízený miloš popřál "hodně štěstí jinde" ublinkl jsem si a ujistil se, že už nikdy nechci pracovat v hobby marketu. A tím to bylo. Dal jsem si výpověď a káru na pařezu ke kristovým letům ale o rok později.

5.
Párty k mý mnarozeninám se nesla v poklidném duchu u karlova mostu. Zajímavé bylo že jako rpvní se na ní sešlyhned tři pichny z minula a táhl z nich odér z trapna. Trochu koksu trochu chlastu, rozhodně nic velkýho. Během toho všeho má chuť na zolpidem sílila. a sílila. sílila. jako pařát co se do tebe zakouskne a už nechce pustit. A tak se třeba stávalo že jsem si v praze sjednával rande přes tinder na ně chodil podroušen, anebo si sjednávaly ony mně a já chodil podroušen tam. Do toho VŠECHO zde figurovala KH. Vždycky byla na messengeru když jsem jí zrovna potřeboval, vždycky mi posílala nahý teen selfies, když se mi to hodilo. KH byla zkrátka svá. Tuto vlastnost jsem ji nechával ale stále se nad námi vzdouval oblak jemné pedofilie. Je jí 17, mně 34. Navíc jsem jí lhal o svém věku. CO když mě nebude chtít? Byl jsem v té době extrémně paranoidní. Nicméně jsme se neustále dohadovali kdy dojede do chrudimi na první sex.

Tomu předcházel první, legendární koncik v kině Atlas kde jsem to rozbalil po dokumentu své kamarádky KAčky Dudové, pichny tylera durdena. Ano, takhle jsme se znali. Moje tehdejší vyvolená mě už prý z řady tehdy čekovala. Já si hlavně dával pozor abych nenablil mezi sedačky, protože pivo a zolpidem se snášej dost blbě. CHcete radu zkušenýho? Míchejte zolpidem jedině s bilým vínem.

"Hej Kačko, ten dokument byl docela sračka" Zahlásil jsem prý do poloprázdného sálu a mou nastávající s tim zcela úchvatil. Pak jsem začal hrát. To znamená dýdžejovat, emsiovat a tancovat. Nalepily se na mě asi tři ženský, které jsem vyhodnotil jako píchatelné, bohužel mezi nima byla i Helena Papírníková a její dcera, které jsem vyhodnotil.... No zkrátka jako matku a dceru. Tudy cesta narkoplejboje dle mě nevedla.... nebo jo?

Takže jsem se líbal jakousi kundou jejíž jméno si nepamatuju, Elišku JUrgovou, jejíž jméno si pamatuju, do otoho tam byla jakási Bára, protože o ní vznikl track a do toho tam postávala helena s její dcerou, kterou jsem odhadoval tak na třináct a nechtěl s nimi nic mít. Dopadlo to takto:

Po mnoha, mnoha, mnoha peripetiích se kunda číslo jedna uvolila že by za mnou přijela do chrudimi. Když viděla moí grafomanii, já jsem reagoval tak, že jsem vyšňupal obří množství zolpidemu, nalil se vodkou a jako už tolikrát cestoval autem v chrudimi z baru do baru. Bohužel tentokrát se mi to vymstilo, řízení sem neustál a napálil to do zelené dacie duster. ŠKoda 160 000, sebrání řidičáku na víc nikdo z těch hajzlů neměl cigára. Nakonec se jeden PČR usmělil a cigáro mi dal. Díky bohu za to. PO sepsání všech dokumentů (sotva jsem věděl co podepisuju, asi to dělaj schválně) jsem se jal jít do postele a spát.
Velké mé překvapení bylo když mi v 11:50 volala odtahová služba, že moje autobu blokuje chrudimský provoz a je potřeboval ho odtáhnout. Dal jsem si teda zbytek koksu co mi zbejval a jal se odtahovat, Prošlo to docela bez problémů.

Pak jsem se vráti a složil tenhle track. Na kterým už karolína hřibě úřaduje a mám ho dodnes rád. Doprdele co může bejt v tracku silnější emoce než právě rozmrdanýho auta? Celkem se to ujalo:
Stream Piandsdkskdksd 4 (feat. Karolinka) by Claviq | Listen online for free on SoundCloud
Stream Piandsdkskdksd 4 (feat. Karolinka) by Claviq | Listen online for free on SoundCloud
https://soundcloud.com/claviq/piandsdkskdksd-4-feat-karolinka

Následující dny jsem jsem ZASE hrál v kině ATLAS zase na párt Kačky Dudový ale tentokrát i mě vyhlídla jistá bára z baru. MInimálně jeden z nás se hodně zabouch, bohužel mi jasi nedošlo že frčela na emku, piku a bůhvíčem ještě a proto byla milá a přítulná. TN. vyřazovací sekvencí se nakonec ukázala být tou pravou Karolína Horáčková.

Takže Karolína byla tou pravou. Jenže už bylo pozdě. Po sebrání řidičáku, po znovunabitem abuzu návykových látek a další sračkách. A do toho byla držena doma rok a půl jako ve vězení protože její bejvalej jí mlátil a tloutkl a dokonce tam figurovalo nějaký trestí stíhání za pohlavní zneužití n shit. ALe neodolal jsem, za Karolínou jel (sakra, přecijeom jsem s takovou nikdy anni nic neměl) a z prahy si jí dovezl do CHrudimě.

CHudák, civěla na mý rozmrdaný autíčko a prý "A tím už jako nebudeme jezdit?" NO stál mi z ní celou dobou od první chvíle, co jsme se viděli, do poslední chvíle co se svalila na postel. V tom svým černým negližé, v tý svý podprdě a špatně udělanejch vlasech. Sakra mohlo bejt něco lepšího, kdyý jí bylo 17????
A nejlepší? Nejlepší na ní bylo že na sobě měla takový ty kurví podvazky, prsa tak akorát do ruky, absolutně ŠTÍHLÁ a věděla co s rukama i rtama. Při první ani poslední chvíli to nebylo trapný. Ona věděla za jakým je za mnou a za jakým účelem, a já to věděl. Ten účel byl prcat, prcat nic než prcat. A tak jsme rto rozjížděli, rozjížděli, ona dcera Jima Čerta, já druhořadý syn hlasatelky, jej nádherný mladistvý tělo proti mýmu prasečímu bachoru.

Nemohl jem si přát víc.

Karolína čato usnula, většinou mezi našima dvěma matračkama na zemi, já jí často probudil zbrocen svou životní situací, abstinencí od zolpidemu a začal do ní znovu a znovu ládovat. Nikdy, nikdy nikdy jsme to nedělali se šprckou, to dá rozum. Slastně jsem vzpomínal na Janu Bergereovou apodobné píči, které by určitě něco takového nechtěly. Karolina měla ale spoutu problémů. Teď měla ale nažhavenou kundu která by k ní jako snad ani nepatřila, plochí bříško a obří zaoblené boky. Zkrátka fucking material!

6.
Karolína byla navíc i obrovsky chytrá a po jimovi hudebně nadaná. Po prcání si rapovala. slovo od slova. moje fakin tracky zpaměti. Znala uplně všechno. Paragraf 2, Swajpuju Doprava, Opouštění apod. A vždycky si to zpívala.
Většinou se mi z toho postavil a prcali jsme znova. (Btw s metrem 43 sem se trochu utrhnul. Ve skutečnosti mám tak o třicet víc, ale minimálně v mysli bergerový jsem si připadal jako liliput.)

Karolína hrála i hry. Snažila se jezdit na mým skejtu. Pařili jsme:
Huntdown
Broforce
Tekken 8

A během toho vymejšleli nový a nový a techniky jak si to udělat. Navíc vyrostla na mlčení jehňátek (to byl první film co jí tatínek kdy pustil), milovala horory jako IT, U zlaté rukavice, Poslední dům nalevo. Hlavně když tam bylo nzásilnění a zabíjení. Jasnej Wifey Material.

Káháčko mělo ale i negativní vlastnosti. Ze spaní sebou házela, křičela a vyděšeně se budila. V tý chvíli jsem tam pro ní byl, držel jí v náručí a říkal jí, že to bude dobrý. Svěřila se mi, že po tom bejvalým trpěla posttraumatickou stresovou poruchou. Taky se mi jednou v kuchyni svěřila, že slýchá HLASY.
To už byl docela velkej red flag:
"Co?" Votočil jsem se vyděšeně.
"Většinou jeho. Hůzla. Říká mi že ti mám uřezat varlata a hodit je do dřezu. Že ti mám rozdupat xicht až do krve. a tak."
"Ty to ale neuděláš, že ne?"
"Ne, na to tě mám moc ráda," řekla a přitulila se ke mně jako rozkošný nahatý koťátko.

Co karolíně na tyhle stavy pomáhalo? Hulení? Ale to zas vůbec nepomáhalo mě, a nechtěl jsem bejt zapsanej u sousedů jako "ten co chodí s tou holkou co kouří trávu a má motýla na krku."
Takže jsem ji většinou pouštěl samotnou ven, ona obcházela mezi malými činžáky a hulila brutální jointy. Větší sem v životě neviděl.
Po nich se vracela uklidněná bez hlasů, halucinací, úzkostí a nadržená. Zatímco můj overthinking jel naplno. Přes den jsem chlastal panáky vodky z plastu, zapíjel to pivem a semtam si zobnul aspoň ataralgin na nemoc hlavy. Já, po nehodě, oplétačky s policajtama, a do toho jsem měl nakvartýrovanou holku v bytě o který nesměl nikdo vědět, neměla telefon a ani v praze netušili kde je.

Jednoho dne jsem to už nevydržel a šli jsme k chrudimskýmu psychiatrovi u kterýho už jsem kdysi byl. Začal jsem:
"Můj život se skládá už jenom z úzkosti. Měl jsem autonehodu a můj život je už jenom úzkost, úzkost a samá úzkost. Do toho mám o dvacet let mladší holku a mám úzkost i zní. Můžete mi něco na to napsat prosimvás?"
Doktor čuměl na OBŘÍ papír na kterým stálo:

BZD ABUZUS

"Napíšu vám rivotril." Poklidně řekl.
Byl to naprostej magor.

"Ty máš rivotril???" Divila se Karolína. Dyť je to ten nejhorší fet!"
"Já vim."
"Dyť si hlavně kvůli němu byl v bílý vodě, ne?"
"Já vim."
"Ty strašný odvykačky jsi měl z něho ne?
"Já vim."
"Nechápu jak ti ho mohl dát."
"To taky nevim." Ale mám ho. A tím mý úzkosti končej.

A tim mý úzkosti skončily. Tím a odvezením dobitý KATKY777 která stála nečinně skoro u mého vchodu do bytu několik týdnů až měsíců.

7.
A tak jsme slastně chodili po chrudimi, rozebírali všechno možný, hrál jsem ji na klavír, a občas jí napadlo zapnout si telefon. Vůbec nebyla jako ty mladistvý kundy, co do toho furt čuměj, karolíně akorát zálželo na tom, aby vypadala co nejlíp a aby byla co nejvíc hot. To se jí dost dařilo. Když zapla telefon, děly se věci. Volal jí táta. Volala jí máma. Volali jí kamarádky....
"Kde si, kde si kde si"
"Dyť je to únos únos únos!"

Řvali jedna přes druhou. Neměly ale pravdu, Karolína se mnou z prahy odjela doborovolně. A STRAŠNĚ se potila. Hlavně při mrdání. Taky při něm někdy omdlela. Většinou když byla nahoře. Zřejmě jí to způsobovalo antidepresivum Venlafaxin. Brala ho 300 miligramů. Já bral 75 mg čtvrtky trittica a dva prothaziny a zapíjel to pivem. SPíš to nefungovalo. Domnívám se hlavně že z toho důvodu, že karolína byla pořád tak trochu "cizí." Občas mi teda od svý psychiatričky sehnala trochu zolpiku nebo já zajel do prahy nakrást máme a pak jsme spali jako dvě nahý krásný koťátka, i když pravda - jedno z nich mělo odpornej bachor a táhlo mu na čtyřicet.

Jednoho dne se stavil můj táta.
"Tati ona je ta pravá." Řekl jsem mu snad v první větě.
"Ale takovejch pravejch bylo" Odvětil.
"Já vim, ale tohle je něco magickýho. Něco novýho. Nikdy si nelezeme na nervy. Ve všem se chápem. Jsme oba ohromně citlivý a empatický. Víš jaký to je?"
.....
táta mlčel.

"Dobře jen jsem se sem přijel podívat. Tak já už pojedu." Řekl.

"Počkejte pane Tomsi! my bychom totiž po vás chtěli takovou laskavost!" Řekla a zavrtěla prdelkou se sukýnkou. Tomu by neodolal ani můj skoro osmdesátiletej otec. Kdysi chlívák.

"A jakoupak?" Odpověděl a tváře mu zrudly.

"Potřebovali bychom abys nás hodil na chatu." Řekl jsem.

Tátu jsem ještě stihnul stáhnout o bundu, co se mi líbila a Na chatě - 30 km od chrudimi se rozjel ten pravý hell. Karolína přivezla z letný takovou žlutou sračku. "žlutka drť, žlutka moč" říkávala tomu a kradla to svý mámě. Pálilo to jako piko, ale člověk se po tom okamžitě posral. Zjistili jsme že když k tomu nadrtíme stilnox, funguje to docela dobře.

Na chatě jsme byli první večer. Chata byla odjakživa magická. Bylo jedno, že za náma leží mrtvý myši, bylo jedno vší tý havěti kolem. karolína přede mnou ležela na bříšku a já jí naplno mrdal do její roztažený kundy.
"seš můj bůh, seš otec mejch dětí, seš DEVIANT - udělej se do mě prosíííím" žadonila.
"Já - mám - jinej - nápad." Hlásil jsem mezi přírazy.
"Ja-kej?"
"Narvu - ti - ho - do prdele - ty - špinavá - děvko."
Na to se jen zasmála a roztáhla si rukama řiť. Totálně rozkošnou a přitom vlhkou (zřejmě od kundího šlemu) řiť.
Bez problémů sem ho tam zasunul.
"HAUUUuuughhh" Ozvalo se bolestivě i když slastně. A přirážel jsem a přirážel a přirážel. Neřekla ani prd. Jen slastně vzdychala.
"Úžas-ný. Je - to - úžas - ný." Vzdychal jsem slastně.
"Máš ho v mý prdelce?" Ptala se tahle sedmnáctiletá kunda.
"Jo-jo-o- mám ho - v - tvý prdeli- "řekl jsem a udělal jsem se.

Udělal jsem se nejlíp. Totálně nejlíp. Vystříkal jsem jí prdel. Byl to nejlepší anál mýho života.

"Nevim, co to znamená, ale miluju tě." Řekl jsem v naprostým euforickým opojení.
(tím jsem myslel co znamená ten anál bez lubrikace, co znamenám já, co znamená ona, co znamená tahle magická noc v chatě a vůbec prostě všechno.
"Já tě mám ráda." Vydechla.

Pak jsme slyšeli troubení pizzy. dal jsem si rychle obří čáru žluťky drť a Běžel jsem pro ní s bosýma nohama a holým pérem a vše mi bylo jedno.
"JSTE TADY DNESKA NĚJAK NA ČAS" Zahlásil jsem na kurýra s výrazem naprostýho psychopata a jak jsem s pizzou odcházel, tak jsem se poblil. Poblil jsem se fest do mačiných kytek. Ale kurva stálo to za to.

8.
Mlácení ženskejch mi vždycky připadalo ubohý. Karolina to ale - snad i ovlivněná svým dosavadním způsobem života a vztahů, při sexu facky celkem vyžadovala. Začal jsem ji teda mlátit přes prdel, ale obličej jsem nikdy nechtě:
"Prosííííím....jenom malou facičku" Žadonila. Ale ještě ne, ještě nepřišel ten čas. Čas který měl přijít, bylo naopak stěhování do Prahy. Praha se blížila jako temná mračna, kde jsem věděl, že všechno skončí. Blížila se jako Eraser Head nebo jako hlavní postava Z noční můry z Elm Street. Blížila se jako znovuzvolení ANO.
Často se mi o Praze zdálo. Sny plné strachu, nepříjemností a utrpení. Karolína měla ale v praze rodinu. Zdálo se to jako logický krok. Nicméně jsem věděl, že mě Praha přivede do záhuby.

Zatím jsme na chatě prcali, šňupali žluťku drť (teď už i oranžovou drť) a užívali si filmů a sexu. Chudáčci s Emmou Stone byli nezapomenutelný zážitek. Broforce bylo naším chlebem, Tekken 8 naším obědem. Oba jsme milovali postavu Azuceny a její hlášky se naučily nazpaměť.

Takhle proběhl únor, březen, duben a květen. Ani jeden z nás během těchto měsíců nepracoval, zato jsme se naplno oddávali umění a hudbě. Udělali jsme třeba tohle:

MC LŮZR feat. KarolinkA - Básnik Som
https://www.youtube.com/watch?v=gxJpA_xVghA


a ujížděli si na našem šílenství.
Karolína nádherně hrála na kytaru a měla i vlastní texty. Když to přede mnou rozjela, moje péro vždycky zvlhlo. Do tý doby jsem holku s opravdovým talentem nepoznal. Ona ho měla.

V létě Karolína dostala od její dezolátní mámy Heleny 150 nebo 160 000 z jakýhosi dědictví a to byl ten pravý čas vrátit se do Prahy. Navštívili jsme Olomouc, navštívili jsme Plzeň, navštívili jsme Tachov. Vždy si kupovali ty nejdraží hotely a to nejradžší oblečení. Karolína na to měla nárok. Já ne. Za pět let mi mělo být zasraných čtyřicet.

"Víš, chtěl bych jednou děti." Prohodil jsem na pardubickém nádraží.
"Taky mě to napadlo."
"JO?"
"Jo. A nikdy bych nevěřila, že zrovna TY budeš budoucí otec mých dětí." Řekla a v tý chvili ve mně všechno roztálo. Jakoby se něco zlomilo. Nikdo mi tohle nikdy neřekl a nejspíš už ani neřekne. Byla to šílená úleva. Jenže Karolína byla zhulená když mi to řekla. Já byl po pár pivech.


9.
V praze se to rozjelo na plný obrátky. Rodiče mi sehnali byt na vinohradech, který jsem od začátku nesnášel. Ano, byl jsem v pětatřiceti takový lůzr, že mi rodiče museli snášet pronájem přes přátele. No co, znám i horší. Zkurvený Vinohrady! Zasraný Vinohrady!

Ale protože jsem přišel na prohlídku totálně zkoksovanej, přišel mi byt skvělej. Přátelé mě navíc zasvětili do tajů zdejších barů, kde stačilo vyslovit slůvko "Chci malý kapučíno" A dostal si gram koksu za litr. CHtěl si velký kapučíno a dostal si za dva a půl. Takhle fungovala Praha. A já to věděl. Okamžitě jsem to bydlení vedle českýho rozhlasu začal nesnášet, ale nikdo jiný mi to nerozporoval. Karolína si chtěla všechno zkusit, já si chtěl zase jednou všechno zkusit, dělal jsem extrémně moc hudby, šňupal extrémně moc koksu a všechno bylo fajn. Co mohlo být víc než žít v praze se spoustou peněz a koksu a mít sedmnáctiletou holku? Snad jenom žít střízlivý život a mít rodinu. To bylo to něco, co jsem si už dlouho přál moc a moc doopravdy.

10.
S Karolínou jsme dokonce začali chodit do práce, bylo to sice jenom zkurvený skládání triček ale byla to práce. Výplata samozřejmě byla směšná, ale vytvořilo nám to rituál. Vstát nejpozděj v 8:30, hodit do sebe půlku zolpidemu Teva k euthyroxu, co jsem bral, zakousnout nějakej žvanec k snídani a zapít to energiťákem. Na energiťáky jsem si vlastně navykl docela dost. Se zolpidemem a jemnější únavou co po něm přeci jen přicházela se dokonale doplňoval.
Karolína nikdy neřekla na můj pupek ani hovno. Naopak ho milovala. Jelikož její předchozí partner, který jí zneužil, když jí bylo třináct byl odporný tlusťoch, dalo se to pochopit.
Byla každopádně jediná sedmnáctka na světě co zbožňovala můj prasečí bachor.

Většinou jsme si teda odpracovali tak 5 hodin max skládání triček, pak sedli na metro, jeli na hlavák a jeli se koupat do Mokropes, kde jsem vyrůstal u své pražské babičky. Nikdy jsem si neuvědomoval, jak je tam krásně, ale bylo. A byl tam dokonce skatepark! V té době jsem byl stále schopný skejtovat, takže jsem tam něco i zandal. Pak jsme se zkoksovali, opili a blábolili sračky. Teda spíš já. Karolína vůbec neuměla pít a většinou pouštěla z pusy samé golden věty. Miloval jsem jí a věděl jsem to, ale z hlavně z kombinace kokainu jsem býval strašně podrážděný a žárlil. Žárlil jsem uplně na všechny. Na průvodčího, na její bratry co jí osahávali, na chlapi co jí čuměli na zadek. Choval jsem se nepředvídatelně a divně. Pak jsem si ale sedl a dělal ty nejlepší beaty ever. A karolína jenom ležela v posteli, nábožensky mě pozorovala, případně masturbovala u toho jak tvořím. Fakt, nedělám si prdel, moje skládání hudby jí vzrušovalo natolik, že si u něj drandila kliťáček. Většinou se udělala. Byla moje bohyně a já byl její bůh. Nic se nemohlo posrat.

Claviq - Muzeum
https://www.youtube.com/watch?v=QCN6hqCJtC0

Týden plný dezolace, sobota
chlastání
leží vedle mě nejdřív žirafím kostýmku, poté
nahá,
beru do ruky její krásný dvojky a je to tak nádherný
vjem
"nepřekračuj tu hranici, nepřekračuj tu hranici, nepřekračuj tu hranici"
opakuje mému stožáru z ebenového dřeva a jen
těžce se poslouchá
vůbec si neuvědomuje jak obrovská tenze to je
jí, jejím očím, které nikdy nemrkají, jejímu vzhledu jak Kate Winslet s Věčnýho svitu neposkvrněné prahy já se snažím
naslouchat
vyčítky, sprchy a proudy výčitek, před usnutím,
ráno vstane, zuřivě vapuje a hledí do stěny...Je to jasný
trauma
kolikátý jsem už takto způsobil?
omlouvám se , ikdyž není za co, sex jsme přece neměli
toulám se vlnícíma se ulicema na další rande, a to už je podstatně lepší, snad i proto, že nikdo z nás není
svlečený
příjemná distingovaná dáma, jde z ní takový obrovský
KLID
chtěl bych víc lidí ve svým okolí, co mi takovýhle klid přináší
Uvidíme se ještě
Uvidíme se ještě
Uvidíme se ještě?
Ptám se jí jako nadržený psík, který si každou touto větou podkopává nejen možnost čehokoliv dalšího ale i sebevědomí
"Já nevim....třeba jo" Odpoví se svou jistou nonšalancí
A tak odjíždím z prahy
nejistý, zhrzelý
nedostatek spánku a sexu se na mě bytostně podepisuje
Přesně při nastartování auta začne hrát Chopinovo Nocturno Op no.9
Nic to nezmění ale na tom, že při řízení mám halucinace
"Laskavě přestaňte kontaktovat jakýmkoliv způsobem mojí dceru" přijde za dva dny esemes zpráva.
Zase jsem zabodoval.

HIKY: od srpna mám řidičský průkaz skupiny B a vlastní automobil, což mi slušně změnilo život :-)

MILOSHIT: musíš to zpropagovat, :) a nebuď škudla a sdílej !! na množství nehleď

Za pět palců fakt nemám motivaci sem nadále něco dávat i když toho mám tuny, nicméně Vám přeji ty nejhezčí vánoce a vše hezké do nového roku a tomuhle auditku přeju ať má tolik čtenářů jako to staré, o kterém dodnes není známo jestli ho smazala bývalá milenka lena anebo jistý filip salcburgr který může být ovšem pouze fiktivní. Budťe dobří a prožívejte méně sexuálních eskapád než já, poslední co se mi stalo, že jsem dostal 21. prosince v praze na letné nakopáno do varlat jistou zhrzenou markétou ❤

4.
Druhej den jsem slušně v prdeli. Fyzicky i psychicky. Holka, která zastínila Veroniku, odjela s jiným týpkem, autem k němu domů, dělat bůhvíco. Malej hlásek v mý hlavě napovídá, že spát s nim přece nemohla, na to jsme měli až příliš dobrej sex, tak proč by ho potřebovala znovu, žejo, ale na druhou stranu vim, že Kurva je na to dost.
"Měla 39 klukov, tak prečo by neojebala dalšího?" Zní mi hlas Andreje Babiše v hlavě.

Mám strašlivou sračku. Mám jí po míchání vodky s pivama vždycky. Ale stejně jako v případě holek se nikdy nepoučim, a piju tuhle kombinaci pokaždý. Tak jako jejich vaginální šťávy, tak zkrátka miluju i ten čistej, průzračnej alkohol. Ale jenom Někdy. Hlavně v hlubokým utrpení a totálně absurdním napětí.

Když doseru na hajzlu už potřetí, s pálící prdelí a křečema v břiše píšu tý Kurvě. Svět se motá, hrudník mám staženej, můj byt je ke mně zase strašně nemilosrdnej. Zase o něco víc nasál moje bezbřehý zoufalství a teď je toho ten zmrd uplně plnej.
"Přes messenger s tebou dnes nehodlám nic řešit. Počkám na tebe hned po práci a hezky v klidu jako dospělí lidi to všechno vyřešíme." Píšu Kurvě.
- "Dobře, "vyřešíme" to." přichází záhy odpověď.
....Ty uvozovky? To nezní vůbec dobře. Zní to jako další rozchod. Kolikátej už vlastně? Každopádně se aspoň něco stane. Aspoň nebude tohle hnusný vzduchoprázdno. A dozvim se co s Honzou dělala.

Čekání na 15:30, kdy končí v práci je neúprosný. A tak volám Flopovi z Brutné, a všechno mu vyprávím.
"Tyvole tak to je normální děvka. Jak se s ní můžeš chtít ještě chtít sejít? To nemáš žádnou sebeúctu ty mrdko? Ty máš jediný východisko ti řikám. Sejdete se a ty jí strašně pošleš do prdele. Nebudeš nic řikat, jen řekneš "Seš normální zkurvená děvka, a nezasloužíš si mě," a pudeš."
"No já nevim, to je trochu moc ne? Třeba s nim nespala..." namítám naivně.
"Tyvole i kdyby s nim nespala, tak tohle se dělá někomu koho miluješ? Zametá s tebou jako s kusem hadru KURVA!" Řve Flop svým nezaměnitelným bruntálským akcentem.
"No tak já jí možná do prdele pošlu no... Musim si to promyslet."
"Nic si nepromejšlej. A víš co bys mohl ještě..?"
"Ne, co?"
"Flusnout jí do ksichtu."

Flopovy myšlenky jsou poměrně radikální, nicméně něco na nich je. Vážně se mnou hodně vyjebala. Když se nad tim zamyslim, ještě nikdo mi neudělal nic tak hroznýho. A to, co se mi teď děje - nepřetržitý sraní, úzkosti, motohlav... To mám jen a jen díky ní. Navíc mě sere jak strašně je nezodpovědná! Prakticky od našeho seznámení je slyšitelně nemocná, ale k doktorovi si nezajde. Nikdy. Každej den jí přemlouvám ať jde do fakultní nemocnice, a udělá to?? NE. Kráva.
Měl bych na ní bejt tvrdej.

Plahočim se rozpálenou, nechutně letní olomoucí a každej krok je pro mě příšernej. Léto v jakýmkoliv městě je čistá bolest. Diana mi sama od sebe posílá "vtipný" obrázky s drogovou tématikou a s tématikou utrpení. Přijde mi to silně nevhodný. Dianě nic nepíšu, konverzaci nijak neinicuju. Přesto mi píše sama od sebe. Ale když jí napíšu já? To jí hned v jejich očích PÍŠU MOC ČASTO.

Najednou to přijde. Už to nelze znovu zadržet. Nepřetržitá sračka mě náhle zabarikádovává v nákupním centru. Takle to dál nejde, musím si na tu sračku něco pořídit.
Vlezu do lékárny, zelenej, bledej, s vytřeštěnejma očima, vypadající jako narkoman, vypadající jako někdo, kdo jsem býval před lety, a kdo už bych neměl být, ale teď jsem jenom troska a nic víc. Jenom kvůli jediný, zkurvený holce.

Lékárnice za přepážkou na mě čumí. Nezeptá se mě co potřebuju, nezeptá se jak mi může pomoct, nezeptá se "CO TO DOPRDELE JE S TIMHLE SVĚTEM, PANE" - jenom prostě čumí.
"Dobrý den." Oslovim jí v experimentálním pokusu navázání kontaktu s tezí, že je možná hluchoněmá.
"Dobrý." Odvětí suše.
"Loperon, 10 tablet prosím" říkám jí a cítím jak se moje střeva kroutěj a řvou, a připravujou se na novou salvu.
"Loperon?" Zeptá se lékárnice, a nic nedělá, prostě jenom dál čumí. Ale mnohem podezřívavěji než předtím.
"Ano." Odpovídám a říkám si, jestli bych neměl prostě odejít.
Lékárnice se shrbí a nekonečně dlouho hledá můj vytouženej lék na sračku v šuplících. Trvá to minuty, hodiny, roky a staletí. Během čekání mám pocit, že na mě čumí celá lékárna, a že mě všichni podezřívaj z něčeho strašnýho, ale vím, že kdybych odešel, určitě bych se posral.

Proč vždycky když něco potřebujete rychle a akutně, trvá to zdaleka nejdýl?

...." Tak Loperon nemáme. Ale můžu vám dát imodium." Vyluzuje konečně zvuky lékárnice, a já vim, že imodium mi v žádným případě na takovou sračku nezabere, ale odpovídám, že teda "dobře" a přeju si už jedině vypadnout.

Před lékárnou polykám 3 kapsle a i nadále mám pocit, že na mě všichni cizí lidi čumí. v Obchodním centru si ani není kde sednout, takže vytahování pití z baťohu, vyloupávání léků z plata...To vše musím dělat u stěny jak nějakej vágus.
Zvažuju, že bych se k dianině práci mohl dopravit tramvají, ale myšlenku ihned zamítám jako neproveditelnou, protože tramvaje jezdí jednou za hodinu, a jsou drahý.
"Je to už jenom kilometr, to přece zvládneš, aniž by ses posral" dodávám si odvahu, a vyrážím do kroku.
Bohužel u semaforů to přichází. Nejdřív mi vyskočí familiérní pocit do análního otvoru - myslím si, že si jenom prdnu, ale cítím jak si nasírám do trenek. Proud hnědý vody okamžitě svěračem zastavuju, nicméně trenky jsou posraný. Diskrétně tedy jdu do přilehlého baru, kde si trenky sundávám a házím je do koše, ale pocit malosti a bezmocnosti už to ve mně nezachraňuje.

Venku - dole bez - si uvědomuju, že jsem kvůli Dianě už 20 hodin nejedl. Se sračkou to ani není možný. Každopádně jsem konečně před její prací, vysíleně si sedám na terasu restaurace, odkud je perfektní výhled na její okno a objednávám si směšně drahou polívku a vodu.
Pomalu, pomaličku srkám polívku jak stařec, a čekám kdy se mi začnou zase obracet střeva naruby, ale snášej to to kupodivu dobře. Na okno diany se nedívám, v tuhle chvíli mě zajímá jen abych se znovu neposral. Náhle mi cinkne messenger.
"Užij si kafe." Píše ta děvka s temnýma očima. Asi mě z okna vidí.
"Já ale nemám kafe, mám polívku."
"Zase kecáš :D" Odpovídá se smajlíkem, což je nevhodný.

Konečně vycházi z práce. Má stejný šaty jako včera. Vypadá unaveně, zničeně. Na chvilku uvažuju, že jí opravdu pošlu do prdele, zvednu se a půjdu. Ale to bych se nedozvěděl, co se stalo. Zvědavost je silná.
Přichází a sedá si ke mně. Hlavně ať to neprobíráme tady. Je tu moc lidí. Pomyslim si.
"Tak co, to to proberem rovnou tady?" Zeptá se.
"Ehm...Tak co... do nemocnice jsi předpokládám zase nešla." Ignoruju dotaz.
"Ne. A navíc, by mi určitě odebírali krev a tak, a to by pak něco třeba i...našli." Říká tajemně.
"Našli? Takže jste včera hulili?"
"Ne. něco silnějšího. Říká a potutelně se usmívá, Skoro jako by na to byla hrdá.
"Silnějšího?" Ptám se a vůbec mi není dobře.
"Jo, měli sme koks." Říká Diana s širokým, vítězoslavným úsměvem.
Cítím velký zklamání.
"Jo? No u tebe to byla asi otázka času. A co ste dělali po koksu?" Ptám se a bojím se odpovědi.

"Po koksu...
... sme
tancovali."

Přichází konečně odpověď.

"...Mám rozedřenej palec od koberce." Dodává.

"Od koberce? Chceš mi říct, že ste šňupali kokain a pak jste nesouložili? Diano to je strašně průhledný... jestli je člověk po něčem nadrženej, tak po koksu."
"Já sem ale nadržená nebyla. Spíš ukecaná a plná energie. Bylo to skvělý."

Chvíli je ticho. Je mi blbě. Nevím co říct. No tak se s ním možná nevyspala, ale šňupala koks. Čímž potvrzuje, že je pro mě nebezpečná a nemůžu s ní být. Nemůžu bejt s někym kdo fetuje. Byť jen ojediněle. Nevím co říct. Naprosto to netuším.
"Diano....Takhle....Takhle se mnou teda ještě nikdo nikdy nevyjebal. I když se snažím věřit tomu, že jsi s ním nespala...důvěřovat ti po tomhle... už pro mě bude extrémně těžký."
"Jo. Já po tomhle s tebou už taky nechci mít nic společnýho. Zašel jsi moc daleko. Já už takhle nemůžu. A navíc mě i dneska napadlo, co by se asi stalo kdybych si zašla k tetě pro rivotril, kterej sem brávala. A pokud ve mně nějakej člověk vyvolává takovýhle potřeby, je to pro mě jasný nou gou. Navíc jak mi pořád píšeš. Jak mi neustále píšeš...! Pořád mi cinká messenger...V práci, doma všude... Já už fakt nemůžu, prostě -

Přestávám jí poslouchat a nepoukazuju na paradoxy, který mi řekla. Věčně mi jenom vyčítala, že nejsem schopnej řešit a zpracovávat problémy jinak než sexem, alkoholem a skejtem, a sama se krizovou situaci pokusila vyřešit kokainem. Věčně mi vyčítá, že jí píšu na messenger, ale sama mě zahlcuje memama a zprávama i když nereaguju. Jsem z těch paradoxů unavenej. Je to trapný.
Nadále mluvíme.
Jsou to jen prázdný slova. Je konec. Cítím to já a cítí to i ona. Cítí to její jemný, huňatý, tmavě hnědé vlasy a především její oči. Její oči prozrazují: "je mi to hrozně líto" ale její chování se snaží dát najevo: "Mám v píči."

"Pěkně jsme to zvládli ten rozchod viď?"

"To jsem ráda že to takhle dopadlo. Ani jsem nečekala, že to proběhne tak v kidu."

Mele a mele o tý momentální příšerný situaci, která mezi námi právě proběhla. Je to jak když nemá absolutně žádnou úctu k tomu co mezi náma bylo. Jak když jí to celý přijde jenom směšný. Jakoby si toho co mezi náma bylo, mně, ale dokonce i SEBE nikdy ani trochu nevážila.
Jak když neměla nikdy úctu ke mně, ale především k sobě. Zlehčuje to, dělá si z toho srandu.

"Už půjdu domů."
Povídám.
"Jo, já taky, ale...no..."
"Co?" Ptám se vyčerpanej a unavenej.
"Napadlo mě....Eeee....Jestli bychom si neměli dát...sex na rozlučku." Pronese svou typickou skřípavou dikcí. Zase si všímám, že nemá vůbec příjemnej hlas. Má ho ostrej, řezavej a abnormálně hlubokej. Má hlas téměř jako chlap, nebo dospívající kluk. To je ostatně problém většiny mých partnerek.
"Sex na rozlučku?" No já nevim...
"Myslim si, že by to bylo dobrý." Říká ta mrcha a já si vybavím, to jak na mě rajtuje když jsem dole, jakým sexy způsobem mi kouří péro, kolikrát mě nechala se jí udělat do pusy - a říkám:
"Tak dobře."

Ale je to strohý a divný. Předehra. U ní doma. Když už jsme nahý, chytne mě za koule tak surově, že vyjeknu a ona se zeptá:
"Chceš to vůbec?"
A já sám nevím... Je to příliš melancholický. Jsem příliš rozhozenej. Příliš unavenej. Příliš vysranej z podoby. Diana si ani nevšimla, že jsem byl naostro.
Ale nakonec to proběhne, naposledy jí při tom fackuju, naposledy jí surově mlátim přes prdel, naposledy se jí udělám do pusy, na oko a do vlasů.

"Bylo to takový smutný." Říká ona.
"Jo."
A pak se loučíme. Beru si svůj polštář, kterej jsem u ní měl na důkaz sounáležitosti a lepšího spaní, beru si žehličku, kterou jsem jí zapůjčil a nikdy s ní nežehlila, a beru si ty dny a týdny absolutního štěstí, ale taky vyčerpání, depresí a smutku.

Ale všechno se to děje s touhle čubkou až nějak moc často, všechno je to až nějaký moc podobný, pokolikátý už se vlastně takhle opouštíme, po třetí? Po čtvrtý? Už to ani nepočítám, jistý je, že tahle situace už tu byla. A znovu jsem smutnej, znovu jí nešťastně řikám ať nepálí můj portrét, co jsem jí dal, znovu lituju všeho, co se stalo a mám při tom na krajíčku... Znovu je to trapný.

Jakmile se za mnou zabouchnou dveře, volám polonistce. Je v polsku. Říkám, že ji chci vidět. Co nejdřív. Potřebuju aby ukonejšila mý zmučený, bolavý srdce. Je mnohem mateřštější než Diana, takže si jsem jist, že jí to půjde. Navíc jsme domluveni, že možná v sobotu pojedeme do zlína na koncert. Teď je čtvrtek. Může mě vidět až zítra. To je v pátek. Pojedu za ní do Pardubic. To znamená, že nějak musim vyplnit dnešní večer.
Po telefonátu Zapínám Tinder. Dostal jsem match. Nějaká Pavlína. Blondýnka. Tyjo, je to LETUŠKA!
To by mohlo být ideální. Přesně to potřebuju. Píšu jí a ona skoro vzápětí odepisuje. Domlouváme se na rande na večer.

Ubíhaj nekonečný hodiny do tinder date. Je mi úplně jedno, že už jsem dnes šukal. Potřebuju to zahnat, zničit. Potřebuju přebít ten až příliš smutnej a melancholickej sex.
Chvilku zkoušim spát, ale nejde mi to, tak jako nikdy přes den.
Hodiny ubíhaj až příliš pomalu, tak ještě honim. Pouštím si Lucii Wilde, českou blonďatou pornoherečku, která je sice uplně tupá, ale má obrovský kozy a v jednom videu s červeným korzetem jí to fakt sluší. Je blondýna a letuška bude taky blondýna, takže je to Ideální příprava.

Pak už přichází rande. Scházíme se v letním kině Olomouc, kde na ní čekám obligátních 15 minut. Během toho piju pivo na nervozitu, kterou mám na prvním rande uplně pokaždý. Vim z fotek poměrně dobře jak asi vypadá, ale stejně se nemůžu ubránit domněnkám, která z blondýn s velkýma kozama a zelenýma očima je asi ona. Během čekání urputně přemýšlím nad dianou.

Pak se tam vyskytne taková jedna. Nejistě se rozhlíží mezi tím davem lidí a pak se na mě ze vzdálenosti zhruba pěti metrů podívá. "Já"? Ukáže na sebe tázavě a pak na mě. Je to vtipný, rozesměju se. Ukážu si na hruď jako že "ano" a ona ke mně přichází. Má červenej kabátek a černou sukni, pod kterou má silonky. Je poměrně štíhlá a malá. Má maximálně 165 cm. Je mnohem hezčí než na fotkách, a její atraktivita mi vyráží dech.
"Haha, já jsem nevěděla, jestli to seš ty, naživo vypadáš jinak než na fotkách."
"Beru to jako kompliment. Takže ahoj, Miloš." Pronášim sebevědomým hlubokým hlasem a pevně ji tisknu ruku. Nezapomínám se přitom usmívat.
"Pavlína." Řekne celá vysmátá. "Máš pevnej stisk, to se mi líbí." Dodá.

Od tý chvíle je všechno naprosto v pořádku a jsem si jistej v kramflecích. Vim, že když ženská použije hned na začátku lichotku na mou osobu, budu s ní velmi pravděpodobně spát. Pavlíně je 24. Bavíme se hlavně o Pavlíně. O jejím názoru na leteckou společnost ve který pracuje, o jejím životě v anglii, (do Olmiku je přestěhovaná jen na čas) a během toho piju skvělej, olomouckej up ale, zatímco ona poměrně hodně vína.

Konverzace se začíná ubírat intimním směrem. Pavlína se mi svěřuje, že neměla půl roku kluka. "Ani na jednu noc?" Ptám se nekompromisně.
"Ne, ani na jednu noc," chichotá se.
Teď už jsem si jistej že zasunu. Vesměs je jedno jestli kecá, důležitý je, že chce abych si to myslel.
Okolo nás proudí davy zbytečných lidí a my se noříme čím dál hlouběji do konverzace. Během toho co vypráví jak ji zemřela sestra, mě náhle chytá za ruku. Oči se jí lesknou, jak stěží zadržuje svoje nádherný, letuškovský slzy, který se ji nakonec rozvalí po tváři. Sleduju jak stékaj po jejích lícních kostech a jejich malinký pramínky dopadají na její krásný, plný rty.
Jsme u sebe už šíleně blízko, a vím, že teď je TEN okamžik, a že TEĎ je třeba jednat. Chytám ji levou rukou hlavu do dlaně a něžně, ale důrazně ji políbím. Slíbávám její slzy z jejich nádherně vykrojenejch rtů a chutná to fantasticky. Směs soli a sladkosti ze kterejch okamžitě dostávám erekci. Tohle jsem potřeboval.

Po zhruba deseti vteřinách se od sebe jemně odkloníme a hledíme si do očí.
"Chutnáš moc dobře" říkám jí zcela omámenej kouzlem polibku, plnej euforie a ona zašeptá:
"Ty taky." A usmívá se přitom.
Kombinace jejich ubrečených očí a roztomilýho úsměvu se mnou dělá divy. Probouzej se ve mně pocity, jaký jsem si myslel, že můžu mít jenom s dianou. Kdesi uprostřed mně se probouzí ten zvláštní cit, kterej je směsí lítosti, něhy, melancholie a potřebou obejmout a už nepustit.
Líbám ji znovu. A znovu. A znovu. Během čtvrtýho pokračování mi položí ruku na stehno a sune ji až k mýmu péru. Přes kalhoty ho začne mnout.
"Chceš vidět jakej mám hezkej, podkrovní byt?" Zašeptá mi do ucha po chvíli a já jenom přikyvuju, že ano. Sbíráme se, já za oba platím a jdeme šouravým krokem směrem k Pavlínině příbytku.
Čeká nás nezapomenutelná noc, která bude naší první i poslední.

SUBPRASEČÍ TROJÚHELNÍK

Celej covid jsem mrdal Opavskou učitelku Lenu. Lena byla skvělá, měla mě hrozně ráda, a dělala pro mě všechno. Vozila mě svým autem kam jsem si zamanul, vařila mi, pozvala mě do kina a pak mě ještě vykouřila. Dokonce mi jako už čtvrtá žena v mém životě nastavila anální otvor. Jenže... abych byl upřímnej, byla prostě trochu moc tlustá. a ošklivá. v obličeji měla skoro vždycky uhry, a ono je zpočátku docela sexy šukat Vestonickou Venuši in real life, ale po pár měsících se vám to začne dost zajídat.

Nicméně jednoho dne mě Lena, když už si ode mě zase jednou potřebovala odpočinout, zavezla zpátky do olomouce. A tam jsem potkal Dianu.

Takhle:
Sedim sám v baru. V baru kde jsem před rokem a půl potkal Veroniku, a panuje tam naprosto nádhernej večer. Je tam snad třicítka studentek. Všech vlasových barev a velikostí, všech ňader velikostí, všechny jsou nádherný, roztoužený, mladý, všechny je chci. Hrajou svoje pitomoučký hry, hrajou beer pong, hrajou šipky, hlasitě se smějou a zakrejvaj svoje nedostatky a jiný je zas dávaj na odiv... A je to fakt epický. Jenže pak se mezi nima objeví ta jedna. Diana. Královna mezi ženami. Bohyně lovu.

"Olomouc má strašný profesory, jsou to takový zkurvený sexisti! Kamarádka se s jednim nechtěla vyspat, a vyhodili ji! Na mě zas dělaj furt narážky že mám velký prsa."
Vypráví zasvěceně nějakýmu buránkovi a já se na ní pozorně podívám. Je maličká, s dlouhatánskejma hnědejma vlasama, oplácaná a její kozy trčej do prostoru. Všechno na ní křičí kozy, kozy, KOZY a okamžitě se spolu dáváme do řeči.
Hned od samýho začátku co spolu mluvíme, to působí, že se známe odjakživa. Vím, že jí můžu řikat všechno a hrozně mě baví její hlas. Její hlas zpívá. Tak jako ten můj. Je totiž z čech a ne z moravy, a ono je to vždycky fajn narazit na někoho z hoodu, člověk si připadá tak nějak... že má kolem sebe přece jen domov. Diana má prdelku na bradě. A má anime manga hentai oči.

Povídáme si. Povídáme si hodně. Zve mě k sobě domů. Jsem šokovanej tou nabídkou. Pak ale váhá. Vyčkává. Protahuje to. A během toho mě prosí abych zasednul místo štamgastovi, kterej dělá jinak ve Zkoušce barmana. Žádá mě o to mockrát. Snaží se očividně vyvolat konflikt. Pokaždý odmítnu. Nakonec říká:
"Buď teď zasedneš místo tomu arogantnímu kreténovi, nebo si tě domů nepozvu."
A to teda celkem tvrdě odmítám a jdu pryč. Nebudu plnit rozkazy nějaký holky. Zase tak hezká není.

Jenže druhej den mi to nedá, a najdu si jí na fejsbuku.
Tím rozjíždím něco naprosto šílenýho, něco epickýho a něco příšerně destruktivního.

...................

Hned další den spolu jdeme na "výlet." Z výletu se stane 24 hodin pospolu, vyspíme se spolu hned první noc. Je strašně náročný ji políbit. Trvá to několik hodin než se k tomu odhodlám. K ránu jdeme konečně do postele. Nikdy nezapomenu na to, jak jí několik desítek minut svýma rukama a polibkama v posteli přemlouvám k sexu, ona strašně dlouho odolává a říká ať jí netrápim, že s klukama na prvním rande nespí a podobný kecy, a nakonec, uplně ke konci, už za prvních ranních paprsků, si zničehonic odhrne kalhotky a sedne si mi na péro.
A je to skvělej pocit, šíleně familiérní, naše orgány do sebe sednou jako ještě nikdy s nikým, je to jakoby její vagínu vymodelovali speciálně pro mě a moje péro speciálně pro ni. Ona to vnímá uplně stejně.

Druhej den jsme spolu znovu. A znovu a znovu. Ale Diana je dost vyhýbavá. Často mi odpírá sex. Často říká, že jsem moc "needy." Často má pocit že ji vysávám a kradu ji její svobodu. Vím co potřebuje, vím co chce, ale nedokážu si pomoct. Má vážně oči jako holka z Anime. Hnědý, obrovský, a odráží se v nich vždycky všechno. Jen jediná další osoba měla podobný oči. Veronika. Diana zastiňuje svou osobností veroniku. Diana Zastiňuje sexem veroniku. Když mi kouří penis s obříma pramenama vlasů přes oči, působí jak ta nejvíc profesionální pornoherečka. Nechávám se jí absolutně pohltit. Je u mě Lena. Naposledy. Vyprávím jí o Dianě tak nadšeně, že sama řiká, že vyklidí prostor a nechá nás na pokoji. Je hrozně milá a úslužná, a říká, že mi to přeje.

Diana hodně pije. Málo pije tvrdej, ale zato hodně piva. Na její postavě je dost znát. Zrovna štíhlá není, spíš by mohla minimálně deset kilo shodit. Má dokonce trochu špeky na zádech. Ale stejně se mi líbí. Asi protože je malá. Má maximálně 162 cm. Takže si proti ní jak já, tak i moje péro připadáme jako obři. Je naprosto boží ji při misionáři uplně zalehnout a celou ji pojmout. A ona vždycky říká:
"Lehni si na mě. Chci cítit Tvou váhu."

Chodí do baru skoro každej večer. Z baru většinou chodí rovnou za mnou domů a zběsile šukáme. Když je opilá, je nadrženější. Jako všechny ženy.
Většinou když šukáme, spustí se bouřka, hromobití, vlny a blesky. Náš sex způsobuje záplavy v Litovli. Nikdy není potřeba ji nějak připravovat nebo cokoliv dělat, stačí se svlíknout, a naše orgány do sebe automaticky zapadnou. Je to jako skládačka. Klouzavá, skvělá, a extrémně vlhká skládačka. Říká mi, že měla 39 kluků. Říká, že to byli většinou manipulativní sráči a feťáci. Prosí mě abych jí daval potřebnou svobodu. Abych ji nemanipuloval a nepřemlouval. Nikdy k ničemu. Dívám se do jejích očí ve kterých se odráží západ slunce ve Skotsku, a říkám, že jo, že jo, jasně, a je mi uplně jedno na co vlastně přikyvuju. Je to jen pár dnů a jsem beznadějně zamilovanej.

Jednoho dne mi napíše:
"Rozhodla jsem se, že se 24 hodin neuvidíme. Pokud po celou to dobu mi vydržíš nenapsat, ani nevolat, vezmu tě za odměnu sebou a mejma kamarádkama do kina."
Nechápu co to má znamenat. Bije se ve mně potřeba nenechat se sešněrovávat pravidly, bije se ve mně potřeba neposlouchat nějakou holku na slovo jak její posranej pejsek, ale taky je tu potřeba jí vyhovět, protože se mi děsně líbí. Tak se to snažím dodržet. Během čekání nejím, mám průjem a od nervů zvracím. Vydržím to 12 hodin a pak jí proti její vůli nacházím v jejím oblíbeném baru. Diana se ale zdá potěšená, a nakonec je z toho docela fajn večer.

Moje potřeba s ní být v kontaktu každopádně sílí. Píšu jí čím dál víc, čim dál víc ji volám, čim dál víc jí chci vidět. Vím kde bydlí, bydlí v přízemí, a tak je čím dál častější scénář, že její pozornost si prostě vynutím ťukáním na okno. Nelíbí se jí to, je čím dál víc vyhýbavá a odmítavá. Nedokážu si pomoct, a znovu a znovu stojím opilej pod jejím oknem a prosím jí ať je se mnou. Když nemám co dělat, chodím za Dianou. Když nemám komu psát, píšu jí. Když chci s někým mluvit, mluvím s ní. Diana to těžce nese.

Jeden večer je to už fakt hodně vyhrocený a jdu za Dianou proti její vůli. Zase.
Přicházím k baru kde obden chlastá. Zase. Jsem pod vlivem piv a guajacuranů, zase. A náhle mi dojde, že to přece může bejt i jinak, že si jí nemusim lovit uvnitř, ale může mi dokázat, že jí na mně aspoň trochu záleží, takže jí píšu:
"Přijď na 10 minut ven a popovídáme si."
"Ne, já za tebou nepůjdu, ty musíš pochopit, že vidět Tě už dnes nechci, jsem s kamarády, a kontakt se mnou si vynutit prostě nemůžeš." Odpovídá.

Chytá mě neskutečnej amok. Tak ona nechce, ONA NECHCE. ONA MĚ NEDOKÁŽE VIDĚT NA POSRANEJCH 10 MINUT??! Nevěřím tomu. Nevěřím. Musí mi to dělat schválně. Muselo se něco stát. Musela si tam někoho najít. Jsem strašně, strašně nasranej. Strašně příšerně naštvanej. Tak mě napadá jediný řešení. Beru do ruky telefon, představim se jako pan Vopršálek, a posílám městskou policii na bar, ve kterým sedí Diana, s tím, že se tam kalí po jedenáctý hodině, ruší se noční klid a anticovid nařízení zesraný vlády čr.

Dianě píšu: "Užij si návštěvu policie." A s tím jdu konečně trochu vyklidněnej domů.

Diana to nevydrží a kvůli tomu se mnou druhej skončí. Narve mi zapůjčený věci do schránky, všude si mě blokne a tím to pro hasne. Nechce posranou kouli na noze, nechce pejska kterýho má neustále za zadkem, nechce manipulativního psychopata. Chce už jen konec. To si všechno řekneme u ní doma, při závěrečným rozhovoru, pobrečíme si a já jedu pryč.

Jedu na chatu a během večera co piju piva jak zjednanej a kouřim, si najdu tinderu další malou, polonistickou brunetku z Pardubic. Totálně jí spamuju na messengeru, nahrávám jí neustále hlasovky a navrhuju jí, že společně skočíme z mostu. Očividně jí to zaujme, naše první rande je na hnusný nádražce. Na druhý rande o pár dnů později si mě k mýmu překvapení zve k sobě domů a šukáme v její extrémně měkký a nepohodlný posteli. Má nádherný, obří prsa a přitom je docela štíhlá. Neuvěřitelně úzkou a malou vagínu, a hrozně malý sexy ručičky. Tělem je hezčí než diana, v obličeji ne. Oči má hnědý ale obyčejný. Sex je skvělej, ale nemá orgasmus. Prý ho neměla nikdy s žádným klukem. Kluků měla šest. Beru si jako osobní challenge ji k orgasmu přivýst.

Ještě ten samej den co ojíždím polonistickou brunetku, přijíždím pod záminkou zlomenýho srdce z diany za Lenou a šukám i jí. Ten samej den moje péro zajíždí do dvou uplně rozdílnejch vagín. To se mi ještě nepovedlo. Dianě napíšu, že jsem se šel léčit do psychiatrický ambulance se svými problémy. Je to lež, ale ne zas taková, protože u Leny mám všechno co potřebuju a Je to tam pokaždý tak vyklidněný a příjemný, že si tam připadám jak v nějakejch terapeutickejch lázních. Zároveň vím, že bych měl jít zase do léčebny a že se mnou něco není v pořádku.

Takže Šukám střídavě dvě holky a Diana je na čekačce. Benching se tomu říká. Jdu aspoň do centra krizový intervence v ostravě a tam mi řeknou že mám Hraniční poruchu osobnosti a měl bych se jít léčit do nějakýho komunity jménem Kaleidoskop. Řikám, že ok a pak jdu znovu šukat Lenu. Diana mi napíše, že se chce vidět a promluvit si. Viděli jsme se naposledy tak před deseti dny.
Okamžitě si balim kufry a dávám Leně sbohem. Lena říká:
"Jestli půjdeš za tou šílenou holkou, za tou holkou co ti jenom ubližuje, co se k tobě chová jak ke kusu hadru a nic ti nepřináší, my dva už se nikdy neuvidíme."
Řikám "ok" a stejně se balím. Lena hystericky brečí a nechce mě pustit z bytu. Asi mě miluje. Chudák.

Přijíždím do olomouce a jsme domluveni s Dianou na rande. Když jdu na setkání s ní pohlcuje mě absolutní úzkost. Mám staženej hrudník a je mi špatně. Něčeho se hrozně bojím. Nejspíš toho, že v jejich očích uvidím stejně nenávistnej, chladnej a odtažitej pohled jako v očích Veroniky když jsem jí viděl naposled. Ale bojím se taky jí. Vím, že mi hrozně ubližuje každej kontakt s ní, ale nedokážu si pomoct. Pak se vidíme. Ten pohled tam ale není. S dianou spolu mluvíme dlouhý hodiny a připadá nám to jako minuty. Ano, pamatuje si, že jsem na ní zavolal policii. Ne, policie vůbec nepřijela. Ano - všichni v baru vědí, že jsem na ně policajty zavolal.

Čas s Dianou utíká šíleně rychle, což hrozně oceňuju, protože samotnýmu mi utíká čas pomalu. Ještě ten večer se spolu znovu vyspíme. Probíhaj další psycha, další epický mrdy a další opouštění. Dějou se i takový věci, že do Olomouce přijíždí polonistická brunetka a diana se nabídne, že mi pro ni uklidí. Holky o sobě obě věděj. Začíná se to dost zamotávat. Polonistická brunetka z diany smutní. Diana předstírá, že je z polonistky v poho, ale řekl bych, že taky smutní. A Lena může bejt ráda, že je ze hry.

Diana mě znovu opouští. Tentokrát kvůli tomu, že se dozvídá, že jsem jí lhal o pobytu v psychiatrický ambulanci.
Pak, co se pár dnů nevidíme, mi volá do Prahy, že je jí smutno. Očividně jí přitahuju jen když o ní zrovna nestojím nebo nemám čas. Takže se k sobě vracíme.
Hrozně moc stojím o to ukázat Dianě svoje nejoblíbenější místo 20 km od Olomouce. V horách. Je tam chatrč.
A jednoho dne tam vážně jedeme!

A je to úžasný a epický a nádherný. Zastihne nás samotný dva v horách bouřka a milujeme se na stole uprostřed destě. Jsme jen my a naše těla, okolní svět neexistuje. Je to tak silnej a intenzivní zážitek, že mi pak Diana říká, že mě miluje. Prý mi to chce říct už dlouho. A je zcela střízlivá když to říká. Šokuje mě to. Nikdy mi to žádná holka jako první neřekla. Nikdy. Jsem z toho pěkně zaraženej. Že mě prý miluje, když mi tolik ubližuje.

Celý si to pak rekapituluju v týhle básni:

Tam mezi travnatými kopci
mezi buky, háji, lesy
spojili se naše
mnohdy tak rozdílné běsy
přestala sis stýskat
a já se přestal bát
prvně došel poznání jsem
že mám Tě vážně rád

Tam Mezi houbami a křovím
mezi kusy novin
skrz
tisícero kapek
(až když skončil covid)

propletla se naše těla
rozpadnul se svět
pojal jsem tě celou duší
mezi nekonečnem vět

Tam mezi travnatými kopci
mezi buky, háji, lesy
spojili se naše
mnohdy tak rozdílné běsy
při pohledu do tvých očí
já už vím že nehynu
nemůžu se dočkat až
Tě pevně zase ovinu.

....a po pár dnech ji vyznávám lásku taky. Dohodneme se, že bude prdel když pojedeme za mou rodinou na chalupu. Po sotva měsíci, co se známe. Ve hře je stále polonistická brunetka. To co se stane na chatě a hlavně po ní mi ale vyráží dech.

2.
....Diana je podivnej, super jetej magor. Umí zpívat. A krásně. Požádám ji v baru ať mi zazpívá "Zombie" od Cranberries. Udělá to. Požádám jí ať mi zazpívá "Wonderwall" od Oasis. Udělá to. Její verze Zombie se mi neodvratitelně zakusuje do paměti. Umí se mnou dokonce i tancovat. Učíme se vedle sebe spát. Pouští mi u mě doma skotskej animovanej film Brave, o hrdince, která se nenechá sešněrovávat pravidly a žije si tak jak chce ona. S lukem, šípy a jízdama na koni. Diana říká, že je to ona. Chápu to a líbí se mi to. O slunovratu se nechce vidět, s tím, že ho prý "slaví." Když se zeptám, co dělala, odpovídá mi, že běžela s kamarádkama do lesa, tam rozdělaly oheň, a nahý u něj tančily. Někdy jí třeba neplánovaně zavolám.
"Věděla jsem, že mi zavoláš." Řekne.
Na můj dotaz jak, odpovídá:
"Vykládala jsem si karty, a ty mi to řekly. A navíc seš moc needy."

Zbožňuju jak je zvláštní. Sice mi vadí její chlupatý ruce a to že moc pije a kouří, a je nezodpovědná, ale stejně jí miluju. Teda aspoň myslim. Někdy mi přijde, že je to opravdu jen hodně silnej cit, ale láska to není a být nemůže, protože já lásky ve skutečnosti nejsem schopnej a pletu si lásku se Závislostí. Ale tyhle myšlenky vždycky vytlačí podivnej hlas antropomorfní bytosti, která je ve mně hluboce zakořeněná a ta říká:
"Nemůžeš všechno vnímat až tak narušeně. Zas tak jiný než ostatní nejsi."

Diana mi vypráví kde všude souložila. Ve vlaku, v parku, v lodi... Nejvíc se jí to líbilo prý na hřbitově. Ta informace mě fascinuje.
Chodíme spolu po Svatém kopečku. Když tam přijedeme, zasáhne nás epický, červenofialový nebe a oblaka jak z gotickýho obrazu. Realita se rozpadá na pixely a všechno polhcují červánky. Diana se na mě podívá a já odraz toho všeho vidím v jejich očích. S Dianou je to takový vždycky. Všude. Všude to s ní vypadá úžasně, nově a zajímavě. Bere mě mezi svoje kamarádky z práce. Všímám si, že hlasy jejích kamarádek zní nudně, fádně, nezajímavě. Ale její hlas mi zní hrozně povědomě, příjemně a mile. Její hlas mi zní jako domov. Jako rodina. Její hlas mi zní fakt familiérně

Na lavičce mi Diana jednoho dne říká:
"Zejtra přijede moje ségra. Napadlo mě, že bys mohl s náma sednout na pivo, a my pak půjdeme do Zkoušky."

To zní dobře. To zní strašně skvěle. Diana často takhle překvapí. Když už se zdá, že mě nemůže mít víc v píči, najednou mi volá do prahy, nebo mě chce seznámit se členem rodiny. Od začátku žertujeme o tom, že já jí seznámim se svou rodinou na narozeninách mé matky. Občas se mi zdá, že to bere docela vážně.
Sedim s Dianou a její ségrou ve venkovním baru. Její ségra je podobná jako ona. Malej, oplácanej poděs, co navenek působí, že nemá vůbec žádnej strach a pochyby, ale uvnitř bude určitě podobně vyděšenej a s iracionálníma strachama jako ona. Sedim s holkama docela dlouho, ale nemůžu říct, že bych se bavil. Diana mě bere DO ZKOUŠKY, a tim je to jenom horší. Sice tím gestem dává najevo: "On je tady, je tu se mnou, a všechno je to dobrý," ale stejně se tam dobře necejtim. Sedim v baru na kterej sem volal policii, a všichni v tom baru ví, že jsem to byl já, a já vím, že oni ví.
Takže když mi volá jedinej olomouckej kámoš, že mě potřebuje vidět, a opít se se mnou, odjíždím za ním. S filipem z Bruntálu si dopovídáme ve dvě hodiny ráno a moje jediná potřeba je...
BÝT
ještě
S DIANOU

a to i když jsem s Flopem.

a tak jí o tom volám. a píšu. jenomže ona se zase vidět nechce.
"Jsem tady se ségrou a přáteli, Dobrou noc." Píše stroze a neúprosně.

Zase mě přepadá úzkost. Zase je mi z toho hnusně. Proč mě vždycky odmítá, když já jí tolik potřebuju? Chci prostě mít pocit, že je všechno zalitý světlem. Chci mít pocit, že vybuchujou částice atomu a dochází k záplavám když jsme spolu. Chci ten pocit mít uplně pořád, nevidím důvod a NECHÁPU proč bych se měl toho pocitu byť jen na chvíli vzdávat. A navíc jí chci a její ségru doprovodit na nádraží ve 4:15 ráno a nemít pocit, že beze mě to nezvládnou. Jenomže ona to nechce. Ona se beze mě obejde. Proč to ona taky tak nechce? PROČ?! KURVA.

- Vím, že ve mně dochází k nepěkné reakci. Zase mě napadá jít za ní proti její vůli. To už tu bylo tolikrát. To už udělat nemůžu. To nejde. A tak si beru guajacuran a paralen, což je kombinace co mě často uspí, když je nejhůř. A funguje to tak celkem i tentokrát. Vytuhávám.

Probouzim se osm ráno. Můj mozek je neklidnej, zmatenej a šílenej. Můj mozek řve:
- OKAMŽITĚ ZJISTI CO SE STALO OKAMŽITĚ ZJISTI CO SE STALO OKAMŽITĚ ZJISTI CO SE STALO OKAMŽITĚ ZJISTI CO SE STALO -
A tak beru do ruky telefon. Mám od ní zmeškaný hovory. A zprávy. To ve mně jen podporuje pocit, že to nedopadlo dobře, a že se něco muselo stát. Nejsilnější paranoiu mám z toho, že Dianu a ségru musel doprovodit z baru na nádr nějakej týpek a pak se nabídl že u diany přespí a pak... pak už byl jen krůček k sexu. A tak jí volám a píšu a nic. Vůbec nic. Není co dělat není kam jít. Zbývá jen čekat kdy napíše Diana. Do práce nechodim, ze všech mě hned vyhazují. Rozprodávám věci z mýho bytu na fejsbuku a čekám kdy se ona ozve. Snažím se to vnímat dobře a střízlivě a nebrat si další guajacurany, ale je to pro mě strašně těžký. Téměř nemožný.

Minuty se vlečou jak Dianin styl chůze noční Olomoucí. Hodiny se vlečou jak její malý, šouravý chodidla, který vytíraj čerstvě orosenou trávu při jednom z jejích čarodějnických rituálů. Pouštím si "Season of the witch" od Donovana a to na ní sedí, to na ní tak sedí. Pak vyrážim na skejt abych na ní tolik nemyslel, ale je to spíš horší. Vim, že by to bylo horší i v práci, kdybych nějakou měl. Obsedantním myšlenkám na ni zkrátka není úniku.

Je 11.
Je 12.
Je 13:30....

A DIANA SE OZÝVÁ!
.... Na messenger mi píše, že dopadly se ségrou špatně. Ona nezvládla jít do práce a ségra ve vlaku usnula a jela až do Prahy. Tim se potvrzujou mý nejhorší obavy, že Pokud nepřihlížím situaci a o nejsem v Dianině přítomnosti, dopadá to blbě. Jednou už jsem jí eskort domů udělal a byla mi vděčná. Teď jsem to měl udělat znovu.

Jednoho dne se vracím z Prahy a ještě ten samej den mi má přijet do Olmiku polonistka z Pardubic. V praze na štvanici vracim na skejtu Boneless 360před roh nejvyšší pyramidy a tleská mi youtube skejťák David Luu. Diana o tom ví. O všem. Diana je ten den hodně všímavá, něžná a píše mi hezký zprávy. Chce se dokonce po mým návratu z Prahy vidět.
"Na to nebudu mít čas, musím pro Z. uklidit, všechno to doma vysmýčit a budu na to mít asi jenom hodinu," píšu jí.
"Need any help?" Posílá Diana Gif.
Takže já chci šukat jinou holku, Diana o tom ví, a ještě mi chce pomoci s úklidem abychom to šukání měli hezký?? No já říkám furt, že je to magor.

Tak tak všechno (sám) poklidím, a polonistka přijíždí. Přiběhnu za ní na nádraží. nervózní a uspěchanej, zpocenej a ulepenej a nevim kde mi hlava stojí. Nevíme jak se pozdravit. Pusou nebo objetím? Podáním ruky? Ještě jsme se nikdy nevítali, takže ji obejmu. Jdeme spolu do alberta a je to příšernej zážitek. "18, může být?" Ptá se prodavačka na dekagramy u šunky, kterou mi prodává a já odpovídám "18?? UŽ BYLO. HAHA" a všichni se nervózně a nuceně smějeme. Její kolegyně u pokladen tu hlášku očividně neslyší, protože po mně chce za červený víno občanský průkaz.
"No, to jsem zcela šokován, že ho ode mě chcete" pronáším hlubokým hlasem a hraju, že jsem nad věcí, ale ve skutečnosti nad věcí vůbec nejsem a pěkně mě to sere, protože po mně chtěj občanku v mejch třiceti letech skoro vždycky.
"Doufám, že jsem vás nějak neurazila" ještě říká pokladní, já blahosklonně odpovídám, že "je to v pořádku," a v hlavě si představuju, jak jí přerážím flašku vína vší silou o hlavu.

Po celou dobu strávenou se Z. mám z její návštěvy špatný pocit. Dějou se další hrůzný události jako že se skácím na placáka na schodech v baru a volá mi extrémně nasranej mistr H. že kvůli mně v praze nedopatřením zalamuje klíče v zámku. Z. tahám po všech možnejch barech a rychle se opíjí. Já jsem většinou po chlastu pořád stejnej, jen líp snášim lidi kolem sebe. Doma šukáme a je to dobrý. Z. se musí zkrátka nechat že je fakt hezky těsná a to její tělo je prostě famózní. Nejvíc mě baví její prsa velikosti D a malý ručičky. Nebaví mě, že se mi často dostávaj její vlasy do očí, pusy a nozder. Popichují mě, útočí na mě, jsou nepoddajný. Dianiny vlasy jsou jemný a zcela se mi oddávaj. Po celou dobu co jsem se Z. mi Diana strašně chybí. Z. to určitě vyciťuje, ale nepopisuje toto jak evidentní problém, místo toho se zaměří na kritiku mého bytu a nedostatečnýho úklidu. Já tedy kontruji tím, že když nemá nikdy orgasmus, možná bude na holky, a neměla by se mnou už šukat. Z. brečí. Píšu Dianě že je to dost strašnej večer, a jestli nás náhodou neproklela. Píše, že ne, ale moc jí to nevěřim.

Druhej den, ihned po odjezdu Z. se u mě stavuje Diana a já po ní okamžitě vyjíždim.
"Takže chceš mi říct, že jsi prošukal celou noc s jinou holkou a teď máš chuť ještě šukat mě ?" Ptá se Diana se směsicí odporu a obdivu.
"Přesně tak." Odpovídám.
Děláme to na misionáře, a jsem tak natlakovanej, že při ejakulaci jí dostříknu až na obličej. Diana se směje, zatímco jí na nose visí mohutnej bílej pruh. Po sexu mi začne zničehonic sama vyprávět o tom, jak vnímala naši tehdejší soulož uprostřed průtrže mračen v chatě v horách. Popisuje to tak romanticky, sugestivně a vzletně, že se do ní zamilovávám ještě víc. Popisuje to uplně stejně jak jsem to vnímal já, ale detailněji a líp. Zdá se, že to i vnímala silněji!
Mluvíme znovu o odjezdu na mou chatu za mými rodiči. Zdá se, že se to vážně stane. Že tam spolu vážně pojedeme. Má to ale háček. Diana si nepřeje abych ještě někdy spal s polonistickou brunetkou. Já si s ní taky spát nepřeju. Byla moc kritická a neměla orgasmus.
Po odchodu Diany volám Brunetce, že je konec. Brunetka je z toho přes telefon slyšitelně nešťastná.

Je 3.7. a já čekám v Pardubicích na Dianu. Během toho se vidím s Brunetkou a vracím jí halenku. Trvala na tom. Bylo to její poslední přání.
Brunetka má obrovskej výstřih a krásný šaty. Musím říct, že jsem z ní pěkně nadrženej. Vidíme se jen pár minut a pak mě opouští abych mohl jet s Dianou naplňovat náš sen. Když přijíždí Diana, erekci z ní nemám, ale sluší jí to hodně. Zároveň si říkám, jak strašně se mi líbí, že je malá a že jí můžu pokaždý až OTCOVSKY obejmout. Říkám si:
"No vidíš, to máš mnohem lepší když jedeš tady s tou mrňavou čarodějkou, než s nějakou polonistkou." Ale nestojí mi z ní. Je zvláštní jak to funguje. Během čekání na bráchu a jeho přítelkyni se bavíme o psech.
"Nesnáším takový ty malý plemena. Boxeři, Pudli a hlavně čivavy jsou uplně nejhorší." Říká Diana. Souhlasím s ní. Brácha přijíždí svým mercedesem, a veze svoji přítelkyni. Ta má na klíně psa. Je to čivava.

Uháníme pardubickou krajinou a plkáme o nesmyslech. Stromy zalejvaj paprsky slunce a pohlcuje nás azurový nebe. Následující dny bude krásně, je to cejtit ve vzduchu. Konverzace v autě je přirozená a dobrá, ne moc trapná. Diana je lehounce nervózní, ale zvládá to. Její krása má postupnou tendenci. Při příjezdu mě zrovna nijak moc neodrovnala, ale teď se mi čím dál víc líbí. A tak je to s ní vždycky.

Seznamuju Dianu s mými rodiči. Bez problému. Bydlíme v penzionu s bráchou a jeho přítelkyní. Bez problému. Celou noc divoce souložíme a můj brácha s přítelkyní nás určitě slyší. Bez problému. S dianou náhodou zjišťujeme, že je to přesně měsíc ode dne kdy jsme spolu byli na výletě. Na výletě jsme byli 4. června
Na chatě cítím zpočátku smrtelné vyčerpání z přítomnosti mé rodiny, ale Diana a pivo to výtečně tlumí. Všímám si, že ale umí být docela otravná. Je na mě pořád pověšená, kam se podívám, mám ji za zadkem. Když chci v klidu spočinout, ona chce někam jít. Je obrovský horko, ale ona se jako jediná nesvlíkne do plavek ani do spodního prádla, protože sama si je dobře vědoma, že by měla shodit. V tomhle se tedy můj plán přivézt co nejhezčí a nejvíc reprezentativní bytost nesetkává s úspěchem, ale jinak dělá na rodiče dojem. Je mnohem chytřejší a zajímavější než přítelkyně mého bratra, od níž jediný věty slýcháme, když hystericky volá na svoji čivavu.

Jsem klidnej. Chatové dny plynou a já jsem klidnej. Mám vedle sebe téměř pefektní holku, mám vedle sebe svou rodinu, mám vedle sebe přírodu a vodu. Co mi chybí? Snad jen sex na hřbitově. A tak ho při svitu luny spolu uskutečňujeme. Diana je opřená o hřbitovní zeď a já jí mrdám zezadu, zatímco máme výhled na úplněk ve znamení Střelce. Když ho vytáhnu, vystříkám se na cizí hrob. Je to zajímavej zážitek, ale nic moc se mnou nedělá. Žádná záplava pocitů, žádná vlna nezvladatelných euforických emocí, jenom prostě klid. Klid s Dianou je pro mě něco tak novýho a nezvyklýho, že si začínám dělat starosti, jestli je klid normální. Když se jí na to ptám, jestli neví proč jsem tak neutrální a klidnej, ona odpovídá, že "to je prostě vztah."
"Takže spolu chodíme?" Ptám se.
"No... Já jsem vztah nechtěla, ale... už to tak bude." Odpovídá.

3.
Z chaty se vracíme společně s Dianou vlakem do Olomouce. Po cestě se vzájemně upozorňujeme na různý zajímavosti, čteme si a hladíme se. Je to idylka. Upřímně se ale těším až si od ní odpočinu. Jsem v tom zamilovaným, klidným stavu kdy je mi dobře s milovanou bytostí, ale zároveň potřebuju taky trochu prostoru pro sebe. Takhle to má být, takhle je to normální. "To je prostě vztah" zní mi stále její slova v hlavě.
"Až přijedeme, nechtěl bys... No... U mě ještě přespat?" Ptá se ona a dost mě tím zaráží. Pátou noc pospolu? Nepokazí se tím něco? Nebudeme spolu už moc? Napadá mě, a odpovídám:
"Určitě ano."

A tak spolu strávíme další nádhernou noc, další krásnou, šestou noc v kuse, kdy se můžu dívat na její obnažený prsa, na její zadeček, můžu hňácat její měkký, a totálně poddajný tělo, její tělo který je jako polštářek, a sledovat jak stoupá a klesá její hruď a přehrávat si při tom v hlavě pana Hapku.

Ráno se loučíme jako totálně zamilovanej pár, ona jde do práce a já domů spát, a těším se na odpoledne kdy mi má přijet pan H. a jeho přítelkyně, a já tím pádem smysluplně využiju den a nebudu myslet na Dianu, a beztak si od ní konečně odpočinu, ale zvláštní je, že nějak moc na ten odpočinek nemyslím a spíš mám tendence si představovat jaké to asi bude, až se večer zase uvidíme.

Je 14:00 a pan H. s jeho ženou přijíždějí. Dělám jim Olomouckého průvodce a po celou dobu myslím na to, že Diana by to zvládla lépe. Kouřím s nimi cigarety, jím s nimi jídla a po celou dobu myslím na to, že bych u sebe chtěl mít Dianu. Píšu jí na messenger, ale snažím se to nepřehánět. Rád si s Dianou píšu na messengeru. Posíláme si memy, vtipy, komiksový stripy. Diana perfektně ovládá angličtinu, což je u mých holek poměrně výjimečná vlastnost.

"Hele, teď Vás tu nechám, půjdu zkontrolovat Dianu k ní do práce a zeptám se jí, jestli by nechtěla být po práci s náma," říkám H. a jeho ženě.
"Tyvole a nechceš jí nechat bejt? Dyť ste spolu byli 5 dnů ne?" Ptá se zaraženě pan H., ale já nevidim, neslyšim. Jediný co chci, je vidět na malou chvíli Dianu. Nafetovat se jí.

A tak jí ťukám na dveře od práce a ona mi zaraženě otevírá.
"To teda nechápu proč tu seš, nemám na Tebe absolutně čas."
"Já jsem tě chtěl jen pozdravit, a zeptat se jestli nepůjdeš po práci s náma dokončit můj turistický výklad," říkám.
"Ne, po práci už něco mám."
"Aha, a co máš?"
"CO JE TI POTOM?!" Vyštěkne Diana.
Jsem zaraženej.
"No a co večer, uvidíme se?" Ptám se čím dál nejistější.
"Nevím, možná."
"Proč jenom možná? Proč ne určitě? Diano, co se děje?"
"Nic se neděje, mám spoustu práce, běž už."
"Já půjdu, ale pojďme se domluvit, že večer se určitě uvidíme."
"Ne. Nic takovýho ti teď neslíbim."

Můj boj je prohranej. S tím, že už jí nebudu rušit, Dianu opouštím. Přisedám si zpět k H. a jeho ženě do baru a jsem smutnej.
"Sem ti řikal, ať za ní nechodíš." Řiká otcovsky pan H. a já s ním musím souhlasit. Ta hrstka přátel co mám, mi dává vždy dobrý rady. Vždycky navrhuje rozumný řešení. Ale já ty rady ani ty řešení nikdy neposlouchám.

A tak trávím zbytek odpoledne s těmi dvěma zvláštními lidmi. Jeden miluje vesmír a vše kolem něj a ta druhá zas miluje jógu a svý dcery. Většinu času už jen mluvím o Dianě a o tom, co pro mě znamená. Vypisuju jí. Snažím jí se popsat svý pocity zaraženosti a sklíčenosti, co z ní po návštěvě v práci mám. Většinu času se prostě jen snažim aby mě chápala.
"Prosímtě nepiš mi tolik. Nech mě vydechnout." Je většina zpráv, kterými ona odpovídá. To už tady bylo. To známe.
Pan H. a jeho žena mě opouštějí. Kouřím cigaretu za cigaretou a jsem čím dál nervóznější. Střídavě prší a je slunečno. Střídavě je bouřka a pak slunečno. Opět mám pocit, že moje nálady naprosto souvisí s okolním počasím. Nevím, co mám dělat, nevím kam mám jít. Chci být jen s Dianou, nic jinýho mě nezajímá. Beru skejta, ale nevím proč si ho beru. Jdu do kauflandu a nevím proč do něj jdu. Je tak 9 večer a Diana je přes messenger čím dál odmítavější.
"Prosímtě, můžeme se vidět teda aspoň v noci, před spaním na cigáro?" Vypisuju jí už značně zoufale.
"Jo, tak na 10 minut by to šlo. Ale nevím kdy přesně."
"A proč to nevíš?"
"Nevim."
"A kde teda vlastně seš?"
"Po tom ti nic není."

Proč je na mě taková? Proč se chová takhle když jsem jí nic neudělal? Kde je a co chce dělat? Je s kamarádkama? Je s kamarádama? Nebo jen s jedním kamarádem?? Je s nějakým cizím klukem? Proč mi to nemůže říct? Byli jsme spolu takovou dobu na chatě a bylo to v pohodě. To na to zapomněla?

Mý rozčilení se stupňuje. Zase mi přestává být dobře. Otevírám si na schodech u kauflandu pivo, ale pít ho mi vůbec nepomáhá. Naopak. Má prazvláštní nemoc se šíří mým mozkem jako infikovaná odpadní voda Vltavou. Už to nevydržím a vytáčím Dianino číslo. Poprvý to nebere. Dávám si 10-ti minutovej odstup a volám znovu. Zase nic. Volám potřetí. Konečně se ozve charakteristickej zvuk přijetí hovoru a slyším její nasranej hlas.
"Ty mi prostě nemůžeš dát pokoj, co?!" Štekne místo pozdravu.
"Jakej pokoj? Diano, můžeš mi vysvětlit co se děje?"
"Děje se to, že si od tebe chci odpočinout, chci mít volnej večer, a ty to nedokážeš respektovat."
"Ale nic takovýho si neřekla. Místo toho jen mlžíš. Já nevim co se děje. Není mi v tom dobře. Řikal jsem ti, že mi musíš věci říkat konkrétně a jasně."
"No a já jsem ti zas říkala, že čim víc mi budeš vypisovat a volat tím to bude horší. Nazdar." Pokládá telefon. Začínám běsnit. Co to kurva je?? PROČ TO JAKO DĚLÁ?!! Volám jí zpátky.

"PROČ MI KURVA POKLÁDÁŠ TELEFON?!" Začínám hovor.
"Ježišmarja ty debile, nech mě bejt!" Kontruje ona.
"CO MI JAKO NADÁVÁŠ, KOUKEJ MI ŘÍCT KDE SEŠ A S KYM!"
"Po tom ti nic není."
"DĚLEJ, ŘEKNI MI TO DOPRDELE NEBO SE FAKT NASERU" řvu a mrskám prázdnou plechovkou o chodník. Nějaká paní s kočárkem se na mě vyděšeně dívá.
"Jsem ve Zkoušce." Řekne rezignovaně Diana. "A ty to teď posíráš."
"CO JAKO POSÍRÁM? POSÍRÁM NĚCO TIM, ŽE TĚ CHCI VIDĚT? MNĚ V TOM NENÍ DOBŘE. NEMÁM CO DĚLAT A NEMÁM KAM JÍT. PROSIMTĚ POĎ SE VIDĚT."
"Ne."
"TAK ALE TO ZA TEBOU MUSIM DO ZKOUŠKY!! TO JAKO CHCEŠ ABYCH TAM ZASE CHODIL PROTI TVÝ VŮLI??!" Křičím hystericky.
"Ne. Nechoď sem."
"A CO MI JAKO ZBEJVÁ, ŘEKNI MI CO MI TEDA ZBEJVÁ??!"
"To nevim. Di si někam stavět bábovky z písku."
Nevěřícně odtahuju telefon od svýho ucha. Co že to právě řekla? Co to řekla? Potlačuju vztek. Potlačuju touhu jí totálně verbálně zmasakrovat. Zhluboka se nadechuju a vydechuju. Pak už řeknu klidně:
"Promiň, že sem nadával. Není mi psychicky dobře. Prosím, pojďme se domluvit na konkrétní čas a místo, kde si dáme cigáro."
V telefonu je ticho. Pak se jen ozve stroze:
"Teď už nechci." A je mi opět položen telefon.

Nevím co mám dělat. Všechno ve mně jenom řve: MUSÍŠ JÍ VIDĚT, MUSÍŠ JI VIDĚT, MUSÍŠ JI VIDĚT - A ten hlas se nedá potlačit. Polykám guajacuran. Nijak nepomáhá. Jdu domů a snažím se hlas přehlušit placatkou vodky, co mám na vyplachování bolavýho zubu. Nijak nepomáhá. Piju další pivo. Nijak nepomáhá. Nakonec jí teda píšu:
"Jdu za tebou."
..." Jestli ke mně cítíš něco, co se alespoň vzdáleně podobá lásce, tak za mnou nechoď." Přichází odpověď.
To jen posiluje moje podezření, že se něco stalo. Stalo se něco strašnýho.
Dopíjím vodku, beru si další pivo do baťohu na cestu a vyrážím do Zkoušky. Jako už tolikrát tam jdu. Zase proti její vůli. je 23:30. Asi jsem trochu opilej, ale neuvědomuju si to. Uvědomuju si jen tu šílenou touhu, ten strašnej hlad ji vidět. Vidět její manga oči, její tmavě hnědý vlasy a její prdelku na bradě. Její drzej úsměv malý domýšlivý sexy holky, její tlustší bříško a její kozy vytrčený do prostoru. To všechno mě na ní přitahuje.

Vrážím do baru nedívající se napravo nalevo, s jistotou přicházející k místu, kde domněle sedí. Je tam.
"Čau." Říkám a usmívám se.
"No nazdar," říká ona a vypadá naštvaně. Vypadá naštvaně, ale zároveň potěšeně, že mě vidí. Jsem přesvědčen, že se jí na tom něco líbí, že jsme za ní přišel. Že si díky tomu připadá chtěná a žádaná.
Vedeme spolu naší klasickou pasivně agresivní konverzaci.
"Neměl jsi sem chodit. Jsem nasraná." Říká.
"Já vim. Ale stejně ti to sluší."
"Teď jen přilejváš olej do ohně. A ty víš, že já jsem oheň."
"Jo, a já jsem voda."

Náhle si k nám přisedá nějakej týpek a podává Dianě doner kebab box. Okamžitě si vzpomenu jak jsem jí ho přinesl do Zkoušky už jednou já.
"Ahoj, já jsem Miloš." Usmívám se a podávám mu ruku.
"Já jsem Honza," odpovídá on.
"Honza je můj kamarád." Říká diana.
"Kamarád jo?" Měřím si jeho i jí pohledem.

Ačkoliv mě Honza vůbec nezajímá, začínám se bavit výhradně s ním. Ptám se ho, co dělá. Programuje hry. Ptám se ho jak. V pascalu. Můj kamarád taky dělal hry v Pascalu. Udělal jsem s nim adventuru. Vážně? A cos tam konkrétně dělal? Hudbu a grafický návrhy místností. Tyjo hustý. Jojo.
Diana jen sedí, jí kebab box a čím dál víc se mračí. Dělám teď něco, co na mě z duše nenávidí. Kradu si celou konverzaci pro sebe. Kradu jí dialog s jejím "kamarádem" a bavim se s ním o tématech, ke kterým ona nemá co říct. Dianu zcela ignorujeme a bavíme se jenom spolu. Skvělá pomsta.
"Honza studuje taky grafickej design" - snaží se vstoupit do konverzace.
"Ptal se tě někdo na něco?" Usazuju jí.
Diana rudne vzteky. Bavíme se s Honzou v živým hovoru snad 20-30 minut. Honza někam odchází.

"Odejdi prosimtě." Řiká Diana.
"A co z toho budu mít?" Odpovídám.
"Budeš z toho mít, že tě nebudu nenávidět. Jsem teď na tebe nasraná tolik, že si to ani neumíš představit."
"Mám odejít a nechat tě s nějakým týpkem, se kterým si tu chtěla bejt sama, abys ho mohla sbalit?"
"Ty idiote, tak to vůbec není. Honza je kamarád."
"Já ho neznám. Pro mě je to cizí týpek. A nenadávej mi."
"Je to jenom kamarád. Odejdi."
Náhle se k nám naklání jeden z barmanů.
"Dianko, kdyby byl jakejkoliv problém, stačí říct a vyvedeme ho." Ukazuje na mě barman, jako bych tam nebyl. Odchází.
"To je ale sráč." Říkám.
"Drž hubu, je to můj skvělej kamarád."
"Takhle říkáš všem svým milencům? Kamarád?" Ptám se.
"Hele mně je tahle situace dost nepříjemná. Asi půjdu." Objevuje se Honza se svou trochou do mlýna.
"Rád sem tě poznal Honzo," říkám nadšeně.
"Ne, prosimtě nechoď. Miloš už je na odchodu." Kontruje Diana.

Já se ale k odchodu nemám. To by se jí tak hodilo. Nakonec to Diana řeší tak, že si přesedá ke stolu s dalšíma "kamarádama." To mi bere vítr z plachet a zůstávám sedět u stolu sám. Pochopím, že situace už se nedá nijak zachránit a tak se chci s Dianou aspoň rozloučit.
"Tak já teda du, no. Měj se hezky."
Ona jen odvrátí hlavu a ani nic neodpoví. Jako bych byl cizí. Hůř než cizí. To mě zraňuje. Jsem na odchodu. Náhle mě někdo chytá za rameno.
"A kdo bude platit to pivo?" Ptá se mě barmanka.
"Diana." Odpovídám.

Venku ujdu pár kroků a za rohem si zmoženě sednu na zem plnou hoven, vajglů a flusanců od všech olomouckejch bezdomovců. Zapaluju si. Srovnávám si všechno, co se právě odehrálo. Kouřím a přemýšlím. Jsem docela vyrovnanej. Zdá se, že to byl vážně jenom kamarád. Třeba spolu vážně nechtěj šukat.

Už už se zvedám, že půjdu domů, když tu se objevujou. Diana s Honzou. Spatří mě. "Ježišmarjá, to ne..." slyším jí říct polohlasem.
"Ale dobrý, večer, tak kampak máme namířeno?" Nahrnu se mezi ně.
"Domů." Říká Diana.
"Tak to tě doprovodim." Odpovídám.
"Ne, doprovodí mě Honza. Už jsme domluvený."
"To se ale budeš muset dostat přese mě Honzo." Říkám se a dívám se mu do obličeje.
"No, mlátit tě nebudu, na to zapomeň." Odpovídá.
"Proč ne, ty sráči?"
"Protože je mi tě líto. Vim, že máš hraniční poruchu."
"No a co, hubu ti rozbiju stejně." odpovídám a popadám do ruky opodál ležící laťku.
"Zavolej taxíka." říká Diana.
"A kam pojedeme? Ptám se já."
"Ty nepojedeš nikam. Ale právě si zařídil, že jedu s honzou k němu."
"To si děláš prdel ne?"
"Nedělám. Ty se musíš naučit, že se takhle chovat nemůžeš."
"CO DOPRDELE? JAK TAKHLE?? JÁ NEJSEM TEN, KDO CHCE ODJET S NĚKYM CIZÍM K NĚMU DOMŮ."
"Je to jenom kamarád."
"MNĚ JE U PRDELE, CO JE, TY S NIM NIKAM NEPOJEDEŠ ABY TĚ VOMRDAL."
"Haló? Prosili bychom taxi na Komenského 11."
"Ano, já s nim pojedu, a jestli nastoupíš s náma, rozbiju ti hubu. Přísahám, že ti jí rozbiju sama." Kontruje Diana.
Zoufale se na ní dívám. Přestávám se cejtit jistě a v kramflecích. Zkoumám její oči, její postoj, její řeč těla. Vidím jen nasranost, nic než nasranost.
"Diano, prosimtě....Tohle nedělej...Vždyť tě miluju a ty mě taky... Byli jsme spolu 4 dny na chatě..."
"To nic neznamená. Musíš se naučit, že takhle se chovat nemůžeš."
Chytám ji za rameno. "Prosimtě nedělej -"
"NESAHEJ NA MĚ. JESTLI NA MĚ BUDEŠ SAHAT A NASTOUPÍŠ DO TAXÍKU, ROZBIJU TI HUBU."

Přijíždí Taxi. Snažím se zabránit Dianě v nástupu. Honza k ní přistoupí a řiká:
"Nasedni si. Já už to s nim nějak zařídím když bude třeba."
Hrnu se za ní. Honza mi zahradí prostor tělem. Má tak 185 cm. Já mám 173.
"Tyvole neodjížděj s ní. My spolu máme vztah, chápeš to??"
"Chápu. Ale do toho taxíku nepudeš."
"TY SRÁČI. TAK MI ROZBIJ HUBU, DĚLEJ."
"Nemocný lidi nebiju. Do taxíku nenastoupíš."
Hlasitě dejchám. Zuřim. Jsem připravenej k boji. Prudce nasávám molekuly zloby. Náhle se ve mně něco zlomí.
"No tak kurva nenastoupim... Ale je mi to líto." Řikám už zcela zlomenej.
"Mně je to taky líto." Odpovídá Honza. Diana sedí vzadu a ani se na mě nepodívá.

Pak se stane, co se stát musí. Honza si nasedá do auta taky, a bezejmená karikatura řidiče je odváží ode mně. Pryč ode mně. Kamsi daleko.
Zbejvá mi jen bezmocně sledovat jak se vzdalujou a opouštěj mojí totálně vyčerpanou, zoufalou a opilou schránu.

Co se to právě stalo? Doprdele.

Vyspala se Diana s Honzou?
Rozešli jsme se po týhle události nebo zůstali spolu?
Smazala starý auditko Lena nebo Filip Salcburger?
Proč je Filip Salcburger čurák?
A byl čurák Honza nebo byl vlastně fajn?


To vše a mnohem víc se dozvíš v dalším pokračování, který nastane až mi KDOKOLIV odsud pošle byť minimální částku na účet 2110148179/2700, abych si mohl koupit nového poskytovatele internetu a nemusel psát tyhle věci po kavárnách, kam chodí Dianiny známí.

Vítám vás v novém auditku. během dnešního, nejpozději zítřejšího dne zde přibyde kompletní poslední povídání v závislosti na sousedově wifi. (Už dávno mi odpojili kvůli neplacení účtu internet.)