TAKŽE výsostné smažky poserantské. žil jsem šťastný a spokojený život v pardubicích (ano, i tam to jde) s čistým 18 000 měsíčně (to už moc nejde) Reanultem clio s poznávačkou 777KATKA a denně si to kalil z chrudimi rychlostní silnicí, tzn. tam kde bylo 90 jel jsem 130 apod. Mé auto sklízelo samé chvály a ódy a já samozřejmě nikdy neřekl že není mé. Prostě jsem jednoho dne sebral klíčky ze stolu v praze a přivlastnil si ho. Rodiče neřekli ani popel
Takže jsem denně dojel svým nablýskaným fárem do unihobby v pardubicích, vzal to přes zákaz vjezdu, ještě v vokýnka se vyblil z předešlý osamělý noci o pivu a vodce, a jal se pracovat. Práce spočívala v tom, že sem přesedl do jinýho vozítka (spíš tanku) a vozil obří, ALE OBŘÍ traverzy co měly třeba 6 metrů na šířků malinkejma koridorama tam a zpět, ven a dovrnitř, šup sem, šup tam.
K tomu jsem měl pichnu. Ne moc hezkou. Teda pokud byla oblečená. Jako všechny hezký svlečený pichny trvala na označení "verča" a já to respektoval. Bylo jí 22, mně 34 nebo kurva kolik. Měla vlastní auto a často jsem jí přinutil k závodům. Měli jsme totiž chatu po rodičích u sečský přehrady a tam to k nim za horkých parných dní vyloženě svádilo.
Jenže mně to nestačilo. V tý době jsem měl na krku 8 let střízlivosti po nástupu DO PNMO Bílá Zkurvená Voda. A já se začal utrhávat ze řetězu, to bylo jasný. A tak se milá maminko začalo stávat, že jsem jel KATKOU do prahy, vrátil e z prahy se 4ma G toho nejčistšího koksua ten sem snídal, obědval i večeřel. A to i během pracovní doby. Za nejpamátější pamatuju okamžik, kdy vyhlásili obědovou pauzu, já šel na hajzl a dal si brčkem pořádnou raketu. Hned po tom jsem usedl na propan- butanovej vozejk a řekli mi, že mám vyndat vidlema všechny dveře, dekly, opěradla a podobný sračka ze zaparkovanýho kamionu. Byl jsem teda hodně pomalej, ale zládal to levou zadní na to, v jakým stavu jsem byl. Obyčejně se vrátil někdo (někdo se jmenoval Lukáš,) nekompromisně mě z butanovýho vozidla skopl a pokračoval. Vzhledem k mýmu stavu, jsem s tím neměl moc problémy.
Zvláštní, že je pár škod jsem udělal, ale na koksu nikdy.
NO každopádně pořád mi to nestačilo. A tak jsem si našel na tindru kurvu PAR EXCELLENCE. Láska na první pohled. HNědý vlasy, pěkný oči, nosík, sakra vypadala Monika fakin Kvasničková zamlada, ale měla takovej nonšalatní dámičkovskej odér. HNed miliarda zpráv. Nebyli sme nic než přikovaný k telefonu. A to i v ještěrce.
"Hele a tobě to nevadí, že si s ní píšu?" Ptal jsem se verči. Chudák. Nemilovala mě. ALe já jí taky ne. Byla to láska ze zvyku, celkem dobře se mi s ní prcalo. A tak jsem začal pálit za Janou Bergerovou. Neúspěšnou herečkou Janou Bergerovou, kterou jste mohli vidět v reklamě dr.max, jako vlakovou průvodčí a podobnejch sračkách. A tak jsme si psali a psali a psali. V pracovní době samozřejmě.
2.
Naše zprávy byly furt hustší, chtěla o mě vědět uplně všechno, já o ní uplně všechno. Dokonce jsem jí zpíval z chaty "Wonderwall" ona mi obdivně zatleskala. Aniž bychom se viděli přirozeně. Bohužel se stávaly takové kruté a nepopsatelné věci. Příliš jsem jí zahlcoval.
"Moc mi píšeš."
Psávala.
Ale já si prostě nemohl pomoct a psal jsem a psal jsem a psal, protože to je to jediné co na seznamkách nebo nyxu umím.
PO mnoha zklamáních, blokacích a bůhví čem všem, jsme se dohodli na setkání v praze! Mile mě překvapilo že chtěla do hospody čtvrtý cenový a vůbec si nepotrpěla na nějaký hogofogo. Přišla mi už dopředu ze zpráv dost nasraná.
"Páni, jsi uplně jinej než jsem čekala," Řekla tím svým hláskem jako konipásek a mně se okamžitě postavilo péro.
"Ty jsi uplně stejná jako jsem si představoval." Řekl jsem a nechal mezi svejma půlkama stékat strůžky zasraný vody protože venku strašně pršelo.
PO milé konverzaci se zeptala
"A nepřesunem se jinam?" A V TOM TO PŘIŠLO. zvedl jsem se. A můj idol, moje bohyně Jana B. náhle viděla že měřím sotva metr 43 a dle výrazu očí jí to patřičně znechutilo.
"Co je? Tobě vadí ta vejška?"
"Nevadí."
Hele a já bych něco zakous, celej den jsem pracoval."
"Ne, dáme si něco k pití."
MNo byla docela dominantní. A ne blbě. Takže jsme pili pili a pili v Camel Baru, kde se shodou okolností dlouoooooho nacházela jiná nyxovská štětule.
Nějakej ukrajinskej zrd si knám chtěl přesednout ale já ho odpálkoval do píči. CHtěl jsem tuhle nádhernou brunetu jen pro sebe. V tom začaly problémy.
"Pročs ho tak hnusně poslal do prdele?! Vždyť byl skvělej! Chtěl si jen povídat!!!"
A oheň byl na střeše, hm.
Zbytek dne se už netáhnul moc dobře, pozvání na noc neproběhlo ani z jedné strany a já jel s naprosto šíleným mašinfírou do chrudimi, kde jsem tehdy bydlel. Během toho jsem měl ale někoho na mesengeru. Někoho, kdo tam pro mě vždycky byl. Bylo jí sedmnáct a byla to dcera nějakýho estebáka nějakýho jima čerta. Nepřikládal jsem tomu důležitost, hlavně že mi posílala nahý fotky.
3.
To byl pátek. Jak by to řekl James Cole "to vím naprosto přesně." No a já se probudil do nadějeplné soboty. A řekl jsem si: Dneska Janu dostanu anebo nic. Takže jsem si vzal jeden guajacuran, zapil ho panákem vodky, vzal skejta a jel do prahy. V holešovický tržnici jsem si koupil nový boty (toto ještě šlo, teď už to mimochodem nejde) a jal se volat Janě Bergerový, mý absolutní bohyni.
"Nooo heleeee, když já neviiimmm----dneska se vracíme z tý olomouce a jsem utahá aaaaaaa" snažila se z toho čubka vykroutit.
Leč nedal jsem se. Zatáhl jsem jí na skatepark štvanice. OBŘÍ Backdisy z ramp padaly, obří pop shove ity, obří nollie backsidy. Zdálo se, že to na ní dělá dojem. A na mě zas udělalo dojem jak rytířsky jsem jí vyvedl mezi rampy. Bylo asi čtyři dny před mýma 34. narozeninama. Seděli jsme na tribunách, popíjeli pivo a vodku a hrozně se mi líbilo jakej má splávek. Navíc mě neustále povzbuzovala, že Ltohle už nedáš, už seš moc opilej." A Já nikdy nejsem na trik dost opilej. Vždyck to padlo. Jen se zábradlím jsem jí musel zklamat.
Nakonec jsme šli, já v absolutní eufotii, ona v balastu
"Hele bylo to fakt fajn ale...."
"JO BYLO TO FAJN ŽEJO?_"
"No bylo to fajn, ale ty seš pro mě jenom...."
"MIlenec??? Nabíječ?!"
"Jenom Kámoš, Miloši."
A tam to bylo. Tam se všechno rozbilo. Přesto ale vůbec. Cítil jsem, že to povede dál. PRostě to MĚLO výst dál. A tak jsem se tou hláškou nenechal nijak rozhodit a dokonce navázal dávno ztracené přátelství s kamarádem mirkem. ŽJEA!
4.
Druhej den po cestě do prahy jsem začl dodstávat typicky herečkovské zprávy. Nejdřív zprávu "hele jak ti to jde" a tam můj obří kickflip a pak najednou "ale stejně se na tebe musím vykašlat."
Trhalo mi to srdce a fascinovalo zároveň. Herečky. Do tý doby jsem o nich neměl ani potuchy, co dokážou jak strašně jsou emocionáně rozmrdaný. Takže půlhodina naší insta konverzace probíhala asi tak jakej jsem úžasnej chlap a jak budu úchvatnej v posteli a ruhá polovina, jakej jsem lůzr, že dělámv na hovno zaměstnání a že mě stejně brzo vyrazej.
Jediná moje odpověď?
Stovky a stovky a stovky písmen, kde jsem se jí vše snažil vymluvit, přesvědčit, vyvrátit, verbálně vyprstit. Ale co naplat to naplat, přijít to muselo.
"Hele nechala jsem si to projít hlavou a lepší bude když už si nebudeme psát. Měj se hezky, ahoj."
Tyhlencty slova, tyhle ZKURVENÝ slova, který jsem dostal už tolikrát mě přivedly do opravdovýho průseru. Průseru zvanýho záczvat úzkosti. A ten jsem přesně nechtěl. Jediný moje řešení? Nalej se vodkou, koupit si vodku a piva i po cestě a jet na chatu. SNad to tam tam přejde, snad to přejde, snad to přejde.
Ta BOLEST, TA ZKURVENÁ BOLEST z odmítnutí.
Na chatě to nepřešlo ani náhodou, ale náhodou jsem si uvědomil, že tam je zolpidem. Že bych si ho po osmi nebo kolika letech abstinence vzal? Jwn aby to konečně přestalo? Tak strašně to bolelo, tak to bylo nepříjemný. Bolelo to moc. A já s tou holkou chtěl budoucnost, BUDOUCNOST KURVA! Přijel jsem teda na chatu, driftnul KATKU do stromu a běžel tam, kde jsem věděl že bude zolpik.
Zolpik tam byl. A já si dal celej na jazyk, spláchl vodkou a čekal v zázrak. Cejtil jsem se hnusně a špatně dementně, že to zase dělám po osmi letetech abstinence, ale nedalo se nic dělat. Druhořadá herečka mě nechtěla. A já jí jo. No a jak zolpiků ubývalo a ubývalo, vratků přibývalo a vodky ubývalo nějakou Bergerovou jsem měl uplně v píči. Došlo mi, že jsem zaparkoval auto o pařez. Vzal jsem teda zcela podroušen sekeru a kolem třetí v noci šel sekat pařez. Jediný výsledek byl, že to u sousedů vyvolalo dost pozdvižení, ale nic víc neestalo.
Ráno jsem na to zavolal kuřbyslužbu, ale ty neměli o moc víc rad než já. "tak přines motorovou pilu" poručili mi. Tak jsem přinesl motorovou pilu. Nic se nestalo. Nakonec moje autíčko protáhli dolejškem přes karbič a všechno to dole přes pařez řetěžem a že to nějak dopadne.
MOc to nedopadlo. Do práce jsem se dostal autobusem ve zcela zbídačeném stavu. To bylo 20. Listopadu. Tam když mě po chvíli viděli, sami mi raději navrhli ať dám výpověď. S chutí jsem přijal. Když mi můj nový nadřízený miloš popřál "hodně štěstí jinde" ublinkl jsem si a ujistil se, že už nikdy nechci pracovat v hobby marketu. A tím to bylo. Dal jsem si výpověď a káru na pařezu ke kristovým letům ale o rok později.
5.
Párty k mý mnarozeninám se nesla v poklidném duchu u karlova mostu. Zajímavé bylo že jako rpvní se na ní sešlyhned tři pichny z minula a táhl z nich odér z trapna. Trochu koksu trochu chlastu, rozhodně nic velkýho. Během toho všeho má chuť na zolpidem sílila. a sílila. sílila. jako pařát co se do tebe zakouskne a už nechce pustit. A tak se třeba stávalo že jsem si v praze sjednával rande přes tinder na ně chodil podroušen, anebo si sjednávaly ony mně a já chodil podroušen tam. Do toho VŠECHO zde figurovala KH. Vždycky byla na messengeru když jsem jí zrovna potřeboval, vždycky mi posílala nahý teen selfies, když se mi to hodilo. KH byla zkrátka svá. Tuto vlastnost jsem ji nechával ale stále se nad námi vzdouval oblak jemné pedofilie. Je jí 17, mně 34. Navíc jsem jí lhal o svém věku. CO když mě nebude chtít? Byl jsem v té době extrémně paranoidní. Nicméně jsme se neustále dohadovali kdy dojede do chrudimi na první sex.
Tomu předcházel první, legendární koncik v kině Atlas kde jsem to rozbalil po dokumentu své kamarádky KAčky Dudové, pichny tylera durdena. Ano, takhle jsme se znali. Moje tehdejší vyvolená mě už prý z řady tehdy čekovala. Já si hlavně dával pozor abych nenablil mezi sedačky, protože pivo a zolpidem se snášej dost blbě. CHcete radu zkušenýho? Míchejte zolpidem jedině s bilým vínem.
"Hej Kačko, ten dokument byl docela sračka" Zahlásil jsem prý do poloprázdného sálu a mou nastávající s tim zcela úchvatil. Pak jsem začal hrát. To znamená dýdžejovat, emsiovat a tancovat. Nalepily se na mě asi tři ženský, které jsem vyhodnotil jako píchatelné, bohužel mezi nima byla i Helena Papírníková a její dcera, které jsem vyhodnotil.... No zkrátka jako matku a dceru. Tudy cesta narkoplejboje dle mě nevedla.... nebo jo?
Takže jsem se líbal jakousi kundou jejíž jméno si nepamatuju, Elišku JUrgovou, jejíž jméno si pamatuju, do otoho tam byla jakási Bára, protože o ní vznikl track a do toho tam postávala helena s její dcerou, kterou jsem odhadoval tak na třináct a nechtěl s nimi nic mít. Dopadlo to takto:
Po mnoha, mnoha, mnoha peripetiích se kunda číslo jedna uvolila že by za mnou přijela do chrudimi. Když viděla moí grafomanii, já jsem reagoval tak, že jsem vyšňupal obří množství zolpidemu, nalil se vodkou a jako už tolikrát cestoval autem v chrudimi z baru do baru. Bohužel tentokrát se mi to vymstilo, řízení sem neustál a napálil to do zelené dacie duster. ŠKoda 160 000, sebrání řidičáku na víc nikdo z těch hajzlů neměl cigára. Nakonec se jeden PČR usmělil a cigáro mi dal. Díky bohu za to. PO sepsání všech dokumentů (sotva jsem věděl co podepisuju, asi to dělaj schválně) jsem se jal jít do postele a spát.
Velké mé překvapení bylo když mi v 11:50 volala odtahová služba, že moje autobu blokuje chrudimský provoz a je potřeboval ho odtáhnout. Dal jsem si teda zbytek koksu co mi zbejval a jal se odtahovat, Prošlo to docela bez problémů.
Pak jsem se vráti a složil tenhle track. Na kterým už karolína hřibě úřaduje a mám ho dodnes rád. Doprdele co může bejt v tracku silnější emoce než právě rozmrdanýho auta? Celkem se to ujalo:
Stream Piandsdkskdksd 4 (feat. Karolinka) by Claviq | Listen online for free on SoundCloud
Stream Piandsdkskdksd 4 (feat. Karolinka) by Claviq | Listen online for free on SoundCloudhttps://soundcloud.com/claviq/piandsdkskdksd-4-feat-karolinkaNásledující dny jsem jsem ZASE hrál v kině ATLAS zase na párt Kačky Dudový ale tentokrát i mě vyhlídla jistá bára z baru. MInimálně jeden z nás se hodně zabouch, bohužel mi jasi nedošlo že frčela na emku, piku a bůhvíčem ještě a proto byla milá a přítulná. TN. vyřazovací sekvencí se nakonec ukázala být tou pravou Karolína Horáčková.
Takže Karolína byla tou pravou. Jenže už bylo pozdě. Po sebrání řidičáku, po znovunabitem abuzu návykových látek a další sračkách. A do toho byla držena doma rok a půl jako ve vězení protože její bejvalej jí mlátil a tloutkl a dokonce tam figurovalo nějaký trestí stíhání za pohlavní zneužití n shit. ALe neodolal jsem, za Karolínou jel (sakra, přecijeom jsem s takovou nikdy anni nic neměl) a z prahy si jí dovezl do CHrudimě.
CHudák, civěla na mý rozmrdaný autíčko a prý "A tím už jako nebudeme jezdit?" NO stál mi z ní celou dobou od první chvíle, co jsme se viděli, do poslední chvíle co se svalila na postel. V tom svým černým negližé, v tý svý podprdě a špatně udělanejch vlasech. Sakra mohlo bejt něco lepšího, kdyý jí bylo 17????
A nejlepší? Nejlepší na ní bylo že na sobě měla takový ty kurví podvazky, prsa tak akorát do ruky, absolutně ŠTÍHLÁ a věděla co s rukama i rtama. Při první ani poslední chvíli to nebylo trapný. Ona věděla za jakým je za mnou a za jakým účelem, a já to věděl. Ten účel byl prcat, prcat nic než prcat. A tak jsme rto rozjížděli, rozjížděli, ona dcera Jima Čerta, já druhořadý syn hlasatelky, jej nádherný mladistvý tělo proti mýmu prasečímu bachoru.
Nemohl jem si přát víc.
Karolína čato usnula, většinou mezi našima dvěma matračkama na zemi, já jí často probudil zbrocen svou životní situací, abstinencí od zolpidemu a začal do ní znovu a znovu ládovat. Nikdy, nikdy nikdy jsme to nedělali se šprckou, to dá rozum. Slastně jsem vzpomínal na Janu Bergereovou apodobné píči, které by určitě něco takového nechtěly. Karolina měla ale spoutu problémů. Teď měla ale nažhavenou kundu která by k ní jako snad ani nepatřila, plochí bříško a obří zaoblené boky. Zkrátka fucking material!
6.
Karolína byla navíc i obrovsky chytrá a po jimovi hudebně nadaná. Po prcání si rapovala. slovo od slova. moje fakin tracky zpaměti. Znala uplně všechno. Paragraf 2, Swajpuju Doprava, Opouštění apod. A vždycky si to zpívala.
Většinou se mi z toho postavil a prcali jsme znova. (Btw s metrem 43 sem se trochu utrhnul. Ve skutečnosti mám tak o třicet víc, ale minimálně v mysli bergerový jsem si připadal jako liliput.)
Karolína hrála i hry. Snažila se jezdit na mým skejtu. Pařili jsme:
Huntdown
Broforce
Tekken 8
A během toho vymejšleli nový a nový a techniky jak si to udělat. Navíc vyrostla na mlčení jehňátek (to byl první film co jí tatínek kdy pustil), milovala horory jako IT, U zlaté rukavice, Poslední dům nalevo. Hlavně když tam bylo nzásilnění a zabíjení. Jasnej Wifey Material.
Káháčko mělo ale i negativní vlastnosti. Ze spaní sebou házela, křičela a vyděšeně se budila. V tý chvíli jsem tam pro ní byl, držel jí v náručí a říkal jí, že to bude dobrý. Svěřila se mi, že po tom bejvalým trpěla posttraumatickou stresovou poruchou. Taky se mi jednou v kuchyni svěřila, že slýchá HLASY.
To už byl docela velkej red flag:
"Co?" Votočil jsem se vyděšeně.
"Většinou jeho. Hůzla. Říká mi že ti mám uřezat varlata a hodit je do dřezu. Že ti mám rozdupat xicht až do krve. a tak."
"Ty to ale neuděláš, že ne?"
"Ne, na to tě mám moc ráda," řekla a přitulila se ke mně jako rozkošný nahatý koťátko.
Co karolíně na tyhle stavy pomáhalo? Hulení? Ale to zas vůbec nepomáhalo mě, a nechtěl jsem bejt zapsanej u sousedů jako "ten co chodí s tou holkou co kouří trávu a má motýla na krku."
Takže jsem ji většinou pouštěl samotnou ven, ona obcházela mezi malými činžáky a hulila brutální jointy. Větší sem v životě neviděl.
Po nich se vracela uklidněná bez hlasů, halucinací, úzkostí a nadržená. Zatímco můj overthinking jel naplno. Přes den jsem chlastal panáky vodky z plastu, zapíjel to pivem a semtam si zobnul aspoň ataralgin na nemoc hlavy. Já, po nehodě, oplétačky s policajtama, a do toho jsem měl nakvartýrovanou holku v bytě o který nesměl nikdo vědět, neměla telefon a ani v praze netušili kde je.
Jednoho dne jsem to už nevydržel a šli jsme k chrudimskýmu psychiatrovi u kterýho už jsem kdysi byl. Začal jsem:
"Můj život se skládá už jenom z úzkosti. Měl jsem autonehodu a můj život je už jenom úzkost, úzkost a samá úzkost. Do toho mám o dvacet let mladší holku a mám úzkost i zní. Můžete mi něco na to napsat prosimvás?"
Doktor čuměl na OBŘÍ papír na kterým stálo:
BZD ABUZUS
"Napíšu vám rivotril." Poklidně řekl.
Byl to naprostej magor.
"Ty máš rivotril???" Divila se Karolína. Dyť je to ten nejhorší fet!"
"Já vim."
"Dyť si hlavně kvůli němu byl v bílý vodě, ne?"
"Já vim."
"Ty strašný odvykačky jsi měl z něho ne?
"Já vim."
"Nechápu jak ti ho mohl dát."
"To taky nevim." Ale mám ho. A tím mý úzkosti končej.
A tim mý úzkosti skončily. Tím a odvezením dobitý KATKY777 která stála nečinně skoro u mého vchodu do bytu několik týdnů až měsíců.
7.
A tak jsme slastně chodili po chrudimi, rozebírali všechno možný, hrál jsem ji na klavír, a občas jí napadlo zapnout si telefon. Vůbec nebyla jako ty mladistvý kundy, co do toho furt čuměj, karolíně akorát zálželo na tom, aby vypadala co nejlíp a aby byla co nejvíc hot. To se jí dost dařilo. Když zapla telefon, děly se věci. Volal jí táta. Volala jí máma. Volali jí kamarádky....
"Kde si, kde si kde si"
"Dyť je to únos únos únos!"
Řvali jedna přes druhou. Neměly ale pravdu, Karolína se mnou z prahy odjela doborovolně. A STRAŠNĚ se potila. Hlavně při mrdání. Taky při něm někdy omdlela. Většinou když byla nahoře. Zřejmě jí to způsobovalo antidepresivum Venlafaxin. Brala ho 300 miligramů. Já bral 75 mg čtvrtky trittica a dva prothaziny a zapíjel to pivem. SPíš to nefungovalo. Domnívám se hlavně že z toho důvodu, že karolína byla pořád tak trochu "cizí." Občas mi teda od svý psychiatričky sehnala trochu zolpiku nebo já zajel do prahy nakrást máme a pak jsme spali jako dvě nahý krásný koťátka, i když pravda - jedno z nich mělo odpornej bachor a táhlo mu na čtyřicet.
Jednoho dne se stavil můj táta.
"Tati ona je ta pravá." Řekl jsem mu snad v první větě.
"Ale takovejch pravejch bylo" Odvětil.
"Já vim, ale tohle je něco magickýho. Něco novýho. Nikdy si nelezeme na nervy. Ve všem se chápem. Jsme oba ohromně citlivý a empatický. Víš jaký to je?"
.....
táta mlčel.
"Dobře jen jsem se sem přijel podívat. Tak já už pojedu." Řekl.
"Počkejte pane Tomsi! my bychom totiž po vás chtěli takovou laskavost!" Řekla a zavrtěla prdelkou se sukýnkou. Tomu by neodolal ani můj skoro osmdesátiletej otec. Kdysi chlívák.
"A jakoupak?" Odpověděl a tváře mu zrudly.
"Potřebovali bychom abys nás hodil na chatu." Řekl jsem.
Tátu jsem ještě stihnul stáhnout o bundu, co se mi líbila a Na chatě - 30 km od chrudimi se rozjel ten pravý hell. Karolína přivezla z letný takovou žlutou sračku. "žlutka drť, žlutka moč" říkávala tomu a kradla to svý mámě. Pálilo to jako piko, ale člověk se po tom okamžitě posral. Zjistili jsme že když k tomu nadrtíme stilnox, funguje to docela dobře.
Na chatě jsme byli první večer. Chata byla odjakživa magická. Bylo jedno, že za náma leží mrtvý myši, bylo jedno vší tý havěti kolem. karolína přede mnou ležela na bříšku a já jí naplno mrdal do její roztažený kundy.
"seš můj bůh, seš otec mejch dětí, seš DEVIANT - udělej se do mě prosíííím" žadonila.
"Já - mám - jinej - nápad." Hlásil jsem mezi přírazy.
"Ja-kej?"
"Narvu - ti - ho - do prdele - ty - špinavá - děvko."
Na to se jen zasmála a roztáhla si rukama řiť. Totálně rozkošnou a přitom vlhkou (zřejmě od kundího šlemu) řiť.
Bez problémů sem ho tam zasunul.
"HAUUUuuughhh" Ozvalo se bolestivě i když slastně. A přirážel jsem a přirážel a přirážel. Neřekla ani prd. Jen slastně vzdychala.
"Úžas-ný. Je - to - úžas - ný." Vzdychal jsem slastně.
"Máš ho v mý prdelce?" Ptala se tahle sedmnáctiletá kunda.
"Jo-jo-o- mám ho - v - tvý prdeli- "řekl jsem a udělal jsem se.
Udělal jsem se nejlíp. Totálně nejlíp. Vystříkal jsem jí prdel. Byl to nejlepší anál mýho života.
"Nevim, co to znamená, ale miluju tě." Řekl jsem v naprostým euforickým opojení.
(tím jsem myslel co znamená ten anál bez lubrikace, co znamenám já, co znamená ona, co znamená tahle magická noc v chatě a vůbec prostě všechno.
"Já tě mám ráda." Vydechla.
Pak jsme slyšeli troubení pizzy. dal jsem si rychle obří čáru žluťky drť a Běžel jsem pro ní s bosýma nohama a holým pérem a vše mi bylo jedno.
"JSTE TADY DNESKA NĚJAK NA ČAS" Zahlásil jsem na kurýra s výrazem naprostýho psychopata a jak jsem s pizzou odcházel, tak jsem se poblil. Poblil jsem se fest do mačiných kytek. Ale kurva stálo to za to.
8.
Mlácení ženskejch mi vždycky připadalo ubohý. Karolina to ale - snad i ovlivněná svým dosavadním způsobem života a vztahů, při sexu facky celkem vyžadovala. Začal jsem ji teda mlátit přes prdel, ale obličej jsem nikdy nechtě:
"Prosííííím....jenom malou facičku" Žadonila. Ale ještě ne, ještě nepřišel ten čas. Čas který měl přijít, bylo naopak stěhování do Prahy. Praha se blížila jako temná mračna, kde jsem věděl, že všechno skončí. Blížila se jako Eraser Head nebo jako hlavní postava Z noční můry z Elm Street. Blížila se jako znovuzvolení ANO.
Často se mi o Praze zdálo. Sny plné strachu, nepříjemností a utrpení. Karolína měla ale v praze rodinu. Zdálo se to jako logický krok. Nicméně jsem věděl, že mě Praha přivede do záhuby.
Zatím jsme na chatě prcali, šňupali žluťku drť (teď už i oranžovou drť) a užívali si filmů a sexu. Chudáčci s Emmou Stone byli nezapomenutelný zážitek. Broforce bylo naším chlebem, Tekken 8 naším obědem. Oba jsme milovali postavu Azuceny a její hlášky se naučily nazpaměť.
Takhle proběhl únor, březen, duben a květen. Ani jeden z nás během těchto měsíců nepracoval, zato jsme se naplno oddávali umění a hudbě. Udělali jsme třeba tohle:
MC LŮZR feat. KarolinkA - Básnik Somhttps://www.youtube.com/watch?v=gxJpA_xVghAa ujížděli si na našem šílenství.
Karolína nádherně hrála na kytaru a měla i vlastní texty. Když to přede mnou rozjela, moje péro vždycky zvlhlo. Do tý doby jsem holku s opravdovým talentem nepoznal. Ona ho měla.
V létě Karolína dostala od její dezolátní mámy Heleny 150 nebo 160 000 z jakýhosi dědictví a to byl ten pravý čas vrátit se do Prahy. Navštívili jsme Olomouc, navštívili jsme Plzeň, navštívili jsme Tachov. Vždy si kupovali ty nejdraží hotely a to nejradžší oblečení. Karolína na to měla nárok. Já ne. Za pět let mi mělo být zasraných čtyřicet.
"Víš, chtěl bych jednou děti." Prohodil jsem na pardubickém nádraží.
"Taky mě to napadlo."
"JO?"
"Jo. A nikdy bych nevěřila, že zrovna TY budeš budoucí otec mých dětí." Řekla a v tý chvili ve mně všechno roztálo. Jakoby se něco zlomilo. Nikdo mi tohle nikdy neřekl a nejspíš už ani neřekne. Byla to šílená úleva. Jenže Karolína byla zhulená když mi to řekla. Já byl po pár pivech.
9.
V praze se to rozjelo na plný obrátky. Rodiče mi sehnali byt na vinohradech, který jsem od začátku nesnášel. Ano, byl jsem v pětatřiceti takový lůzr, že mi rodiče museli snášet pronájem přes přátele. No co, znám i horší. Zkurvený Vinohrady! Zasraný Vinohrady!
Ale protože jsem přišel na prohlídku totálně zkoksovanej, přišel mi byt skvělej. Přátelé mě navíc zasvětili do tajů zdejších barů, kde stačilo vyslovit slůvko "Chci malý kapučíno" A dostal si gram koksu za litr. CHtěl si velký kapučíno a dostal si za dva a půl. Takhle fungovala Praha. A já to věděl. Okamžitě jsem to bydlení vedle českýho rozhlasu začal nesnášet, ale nikdo jiný mi to nerozporoval. Karolína si chtěla všechno zkusit, já si chtěl zase jednou všechno zkusit, dělal jsem extrémně moc hudby, šňupal extrémně moc koksu a všechno bylo fajn. Co mohlo být víc než žít v praze se spoustou peněz a koksu a mít sedmnáctiletou holku? Snad jenom žít střízlivý život a mít rodinu. To bylo to něco, co jsem si už dlouho přál moc a moc doopravdy.
10.
S Karolínou jsme dokonce začali chodit do práce, bylo to sice jenom zkurvený skládání triček ale byla to práce. Výplata samozřejmě byla směšná, ale vytvořilo nám to rituál. Vstát nejpozděj v 8:30, hodit do sebe půlku zolpidemu Teva k euthyroxu, co jsem bral, zakousnout nějakej žvanec k snídani a zapít to energiťákem. Na energiťáky jsem si vlastně navykl docela dost. Se zolpidemem a jemnější únavou co po něm přeci jen přicházela se dokonale doplňoval.
Karolína nikdy neřekla na můj pupek ani hovno. Naopak ho milovala. Jelikož její předchozí partner, který jí zneužil, když jí bylo třináct byl odporný tlusťoch, dalo se to pochopit.
Byla každopádně jediná sedmnáctka na světě co zbožňovala můj prasečí bachor.
Většinou jsme si teda odpracovali tak 5 hodin max skládání triček, pak sedli na metro, jeli na hlavák a jeli se koupat do Mokropes, kde jsem vyrůstal u své pražské babičky. Nikdy jsem si neuvědomoval, jak je tam krásně, ale bylo. A byl tam dokonce skatepark! V té době jsem byl stále schopný skejtovat, takže jsem tam něco i zandal. Pak jsme se zkoksovali, opili a blábolili sračky. Teda spíš já. Karolína vůbec neuměla pít a většinou pouštěla z pusy samé golden věty. Miloval jsem jí a věděl jsem to, ale z hlavně z kombinace kokainu jsem býval strašně podrážděný a žárlil. Žárlil jsem uplně na všechny. Na průvodčího, na její bratry co jí osahávali, na chlapi co jí čuměli na zadek. Choval jsem se nepředvídatelně a divně. Pak jsem si ale sedl a dělal ty nejlepší beaty ever. A karolína jenom ležela v posteli, nábožensky mě pozorovala, případně masturbovala u toho jak tvořím. Fakt, nedělám si prdel, moje skládání hudby jí vzrušovalo natolik, že si u něj drandila kliťáček. Většinou se udělala. Byla moje bohyně a já byl její bůh. Nic se nemohlo posrat.
Claviq - Muzeumhttps://www.youtube.com/watch?v=QCN6hqCJtC0