MEI: Chtěla jsem co nejvíc barev. Paní Haulišová mně v tomdle hodně vyslyšela. Byla jsem překvapená s tou šedivou, kterou vůbec nenosím (až když se nedá svítit ale právě moc světlou). Tmavě modrou v šatníku mám, ale shledávám jí vlastně nudnou... Hnědou taky nosím ale né tu co mi vytáhla.
Přinesla jsem si dva svoje šátky. Jeden úplně mimo - pro podzim a skoro vůbec ke mně nejde (až na tu tmavě červenou). Jeden růžový, co je až moc zářivý, “přebíjí” mně.
Bylo to hodně zajímavé. Protože člověk vlastně ví co mu sedí ale i tak mám právě docela dost věcí naprosto mimo. Ono kupovat si podle sebe i má další smysl, aby se ty věci dali lépe kombinovat.
Další zážitek byl, když pro mého bráchu vytáhla šátek v tmavé teplé hnědé a jak ho úplně rozzářil. Prostě přesně jeho barva.