FAIRIELLA:
A ještě další liščecí trojlístek, protože jedno by bylo málo, jak jsem zjistila.

lišče polární

FAIRIELLA: na té třetí vypadá jako, že jde svou milou žádat o ruku:-)

FAIRIELLA: Neznal jsem, ale teď ji nutně potřebuju domů :)

pišťucha pika

ledňák obrovský

anglicky se mu říká laughing kookaburra (kookaburra je domorodý název), křik těchto ptáků totiž zní, no... pusťtě si ukázku: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ca/LaughingKookaburra.ogg.
Jak zase napovídá český název, jedná se o ptáka z čeledi ledňáčkovitých. Žije v Austrálii, Novém Zélandu a na okolních ostrovech. Žije v blahovičníkových lesích, ale nebojí se ani města: když si zvykne na lidi, je tento druh až nezvykle krotký a zobe vám z ruky, doslova. V Novém Jižním Walesu si z kookaburry udělali státní symbol, skládají o něm písně, je na mincích, no a tak vůbec.
Je velký kolem 45 centimetrů. Žije v rodinném hejnu, kdy mladí zůstávají poměrně dlouho s rodiči a pomáhají mu vyvádět další mladé. Jedí hady, ještěrky, malé savce, velký hmyz, menší ptáky. Je prý schopen sedět nehybně a najednou cvak. Hnízdí v dutinách stromů jako správný pohádkový ptáček.
Ti o trochu roztomilejší bumbrlíčci na fotkách níže jsou malá ledňáčata.

malá panda velká

BLACKHEAD: Aha, oni jsou pribuzni!

Urzon kanadský – Wikipedie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Urzon_kanadsk%C3%BD

FAIRIELLA: Me to trochu pripomina Urzona..

Vlčata

Vlčata si hrají v trávě, Beskydy, léto 2021
https://youtu.be/j1p7rG8tlLw


Vlci se vrací do Beskyd, letos přivedli na svět potomky - Šelmy.cz
https://www.selmy.cz/tiskove-zpravy/vlci-se-vraci-do-beskyd-letos-privedli-na-svet-potomky/

Příroda je skvělá, vůbec jsem neznal, dík! ;)

kuandu

Tento tvor příbuzný dikobrazům žije převážně na území Jižní, ale také Střední Ameriky.
Má chápavý ocas a končetiny skvěle uzpůsobené ke šplhání po stromech. Kuandu se na zemi při ohrožení stočí do pevné kuličky jako ježek.
Malí kuandové (na obrázcích ti oranžoví) mají nejdřív měkký kožíšek, který se pak s věkem mění v ostré tvrdé bodliny.

Manula jsme tu dlouho neměli a dnes si o něm i něco povíme.

Manul sice vypadá hodně načechraně, ale velikostně a hmotnostně (mínus aura huňatých chlupů) odpovídá běžné domácí kočce. Žije v oblasti střední Asie, mimochodem také v Džungarsku, kde může natrefit na křečíka džungarského, se kterým může zajít třeba na kafe, kdyby chtěl. Otázka je, jestli by šel ten křečík. A kdyby ano, jestli by to nebyl jeho vůbec poslední šálek cappuccina. Na tomto místě bych ráda doplnila, že manul není úplně čistě lesní, abych tak řekla. Stromů se v jeho přirozeném prostředí, po pravdě, tolik nevyskytuje. Jeho revírem jsou totiž hlavně polopouště, stepi, a tak dál. I proto, že žije v takovém prostředí, kde se extrémně mění teploty od minus 50 stupňů Celsia až po, na některých místech, dokonce i 80 stupňů nad nulou, má tak hodně chundelatý kožíšek. Jenže jeho chundelatost je tak hodně nadprůměrná, že mu uděluji čestnou výjimku. Krom toho, na strom vylézt umí a OBČAS! do lesa taky náhodou vleze, takže... prostě manul sem patří.

Manulové, neboli anglicky Palla's cats, jsou solitéři. Jak jinak, že, výraz nevěstí úplnou společenskost. Dělají si doupata v bývalých svištích norách, v jeskyních a pod skalními převisy. Zařizují si doupata na léto a jinde doupata zimní. Od května do srpna jsou nejvíce aktivní za soumraku a večer; od září do listopadu spíše přes den.

A teď něco poněkud šokujícího: manul žere spoustu zvířátek, která se nám tu už mihla, nebo jejich blízké příbuzné: sysly dlouhoocasé a daurské, rejsky, takové, kteří mají rodové jméno jen v latině (lat. sorex roboratus Hollister), pišťuchy Pallasovy, stepní a krátkoocasé (!!), pískomily mongolské, hraboše pološedé, zajíce vlnité (vlnité!!)... no a občas, výjimečně, nějaký hmyz nebo rybu či ptáka. Ale... my mu to odpustíme. Možná. No, ale asi jo.

Takže radši manulí koťátka: rodí se jich 2–6, první dva týdny jsou slepá a mají extrémně huňatý kožíšek. Ve dvou měsících váží kolem půl kila a jejich srst se stále prodlužuje. Do dospělé velikosti dorostou kolem půl roku života, ale pohlavně dospělá jsou koťátka až v jednom roce života.

Věřím, že tam lesy taky někde budou, ale nemůžu odolat :-)

rozličná medvíďata: baribálčata, medvíďata hnědá, grizzlíčata, jenom tak, protože je neděle

FAIRIELLA: i v londynskych parcich byli kdysi medvedi:)

FAIRIELLA:
CYBERKOTLIK:

CYBERKOTLIK: Což se stává obzvlášť v anglických městských parcích! :D

FAIRIELLA: jeste bych dodal, ze ty zasoby na ruzny mista dava proto, ze ji to chodi vybirat medvedi, ktery jim ty schovany orisky obcas vycmuchaj vyhrabnou a sezerou:)

Dnes si povíme něco o veverkách popelavých. Na rozdíl od naší původní veverky obecné je ta popelavá možná o kousek méně chumlavá a rozkošná, avšak o to veselejší.
Ne, vážně(ji): u veverek popelavých se zjistilo, že před obdobím, kdy bude třeba uložit se ke spánku, se jim zvětšuje mozek. Existuje hypotéza, která zatím není vědecky podložena, ale už se na tom pracuje, že se tak stává proto, že veverky zapínají mozek na plné obrátky. Musejí si totiž perfektně zapamatovat, kam zahrabaly který oříšek. Veverky obecné schraňují většinou všechny nasbírané oříšky v jedné spižírně, ale ta kujónka, veverka popelavá, má oříšky rozesety po celém svém rajónu, a jen ona ví, kde, na centimetr přesně, leží který oříšek. Zjistilo se také, že si třídí oříšky dle druhu, aby se jí lépe pamatovalo, kde co je. Jednou za čas vždy obejde všechna stanoviště svých oříšků, zkontroluje je, očichá a má se zato, že tak činí i proto, aby si ještě o to lépe vryla do paměti, kde přesně ten který je.
Protože brzo přijde zima. A zima znamená útlum. A útlum znamená, že už si milá veverka nic nového nezapamatuje. V zimě je to náročné, protože na napadaném sněhu je veverka jdoucí si pro svůj oběd pro predátory velmi nápadná, musí to proto proběhnout rychle. Seběhne po kmeni stromu a šup, vyhrabe díru přesně v místě, kde si pamatuje, že byl vlašák. No, nebo lískáč. A pak zase frrr do bezpečí. Dalo by se říci, že tato metoda je oproti našim ducatým červeným kamarádům z Evropy o něco účinnější, už proto, že najde-li taková veverka popelavá spižírnu veverky obecné, je to mnohem větší průšvih, než najde-li pár oříšků, které si separátně zahrabala paní Popelavá chytře po velké ploše.

Tak jako veverky popelavé fungují i veverky liščí, které vypadají akorát jako obtloustlejší veverky popelavé. Asi jsou v tom zásobování na zimu ještě o něco lepší a umějí si vybrat ty nejtučnější plody lesa.