Dnes si povíme něco o veverkách popelavých. Na rozdíl od naší původní veverky obecné je ta popelavá možná o kousek méně chumlavá a rozkošná, avšak o to veselejší.
Ne, vážně(ji): u veverek popelavých se zjistilo, že před obdobím, kdy bude třeba uložit se ke spánku, se jim zvětšuje mozek. Existuje hypotéza, která zatím není vědecky podložena, ale už se na tom pracuje, že se tak stává proto, že veverky zapínají mozek na plné obrátky. Musejí si totiž perfektně zapamatovat, kam zahrabaly který oříšek. Veverky obecné schraňují většinou všechny nasbírané oříšky v jedné spižírně, ale ta kujónka, veverka popelavá, má oříšky rozesety po celém svém rajónu, a jen ona ví, kde, na centimetr přesně, leží který oříšek. Zjistilo se také, že si třídí oříšky dle druhu, aby se jí lépe pamatovalo, kde co je. Jednou za čas vždy obejde všechna stanoviště svých oříšků, zkontroluje je, očichá a má se zato, že tak činí i proto, aby si ještě o to lépe vryla do paměti, kde přesně ten který je.
Protože brzo přijde zima. A zima znamená útlum. A útlum znamená, že už si milá veverka nic nového nezapamatuje. V zimě je to náročné, protože na napadaném sněhu je veverka jdoucí si pro svůj oběd pro predátory velmi nápadná, musí to proto proběhnout rychle. Seběhne po kmeni stromu a šup, vyhrabe díru přesně v místě, kde si pamatuje, že byl vlašák. No, nebo lískáč. A pak zase frrr do bezpečí. Dalo by se říci, že tato metoda je oproti našim ducatým červeným kamarádům z Evropy o něco účinnější, už proto, že najde-li taková veverka popelavá spižírnu veverky obecné, je to mnohem větší průšvih, než najde-li pár oříšků, které si separátně zahrabala paní Popelavá chytře po velké ploše.
Tak jako veverky popelavé fungují i veverky liščí, které vypadají akorát jako obtloustlejší veverky popelavé. Asi jsou v tom zásobování na zimu ještě o něco lepší a umějí si vybrat ty nejtučnější plody lesa.