MAWERICK: To mi povídej:D První pořádnej PC byl kupovanej 11. září 2001 (jo, fakt v tenhle den) v Okay v Průhonicích. Prodavač mi přísahal na smrt svý matky, že má doma ten samej a Mafii na tom rozběhá jedna báseň. Tatínek byl skeptickej, ale zaplatil ho. Intel Celeron 1,7 GHz, 128 MB RAM (z toho 32 šlo do integrovaný grafárny), 40 GB HDD a 17" CRT Samsung s rozlišením 1280x1024. Stál asi 25k a Mafie na něm jela samozřejmě jen na ty nejosekanější detaily, co to šlo. Ale měl CD-ROM, to bylo důležitý. Časem jsem z různejch brigád dokoupil větší RAM, dokonce jsem se dostal až na 512 MB a ATI Radeon 9800 Pro 128MB DDR. To už se psal rok 2005 a vycházel Half Life 2. Neváhal jsem a mazal na Anděl do JRC, kde jsem si za v potu tváře vydělané peníze koupil krásnou sběratelskou edici. Vložim cédéčko do mechaniky, ozval se klasickej roztáčecí zvuk, ale počítač nic nedělal... až druhej den ve škole se mi kluci vysmáli, že jsem si koupil DVD verzi.
Trvalo mi půl roku, než jsem na ní našetřil... Když jsem se přiřítil domů z Czechcomputeru (v tý době to ještě czc nebylo) s mechanikou, naštěstí nenastala trapná situace se SATA/IDE nekompatibilitou, ale došlo k dalšímu problému. Po instalaci hry se nainstalovanej nějakej divnej program jménem Steam, kterej chtěl vytvořit účet a připojit k internetu. V tý době jsme měli klasickej dial-up, nic jinýho nebylo v naší ulici k dispozici. Možná ISDN za šílenej nesmysl. Tak jsem teda počkal na večerní lacinej internet (myslim že byl po sedmý, o víkendu celej den) a udělal si registraci na Steamu. Už jsem se těšil jak začnu hrát, ale v ten okamžik se začala stahovat 160 MB aktualizace Half-lifu.
Shrnu to, stahoval jsem to snad tři dny, dostal za to zase strašně přes držku, když přišlo vyúčtování, ale konečně jsem si mohl zahrát milovanej Half-life.
Teď mám v mobilu osmijádro 2,7 GHz, 8 GB RAM a 128 GB místa. Mohl bych na tom hrát PUBG, GTA San Andreas, libovolnou nejnáročnější hru na světě. Ale ne, hraju na tom Among Us. Stejně jako na počítači :)