KALHOTKA: Já něco píšu celý život, ale většinou to jsou nezáživné odborné texty. Během jarní karantény jsem zabrousil do "pokleslého" fantasy žánru a napsal román určený původně jen pro moje dcery. Nakonec jsem si řekl, že když už jsem knize věnoval ten čas, tak ji taky vydám. Aniž bych to tušil, znamenalo to skoro stejnou časovou investici, jako knihu napsat.

Výsledek je zde:

http://www.necouzasneho.cz

Momentálně jsou mojí prioritou zase ty odborné texty ...

Kdysi jsem psávala kratší beletristické útvary, ale pak jsem došla k názoru, že moje texty plní především arteterapeutickou funkci a k nějakému dalšímu šíření se příliš nehodí.

V současné době se živím psaním textů pro pacienty a zdravotníky, což moje touhy psát (a především psát něco smysluplného) dostatečně uspokojuje.

Všem začínajícím autorům přeju na jejich literární dráze spoustu inspirace i trpělivosti. A taky trošku štěstí, bez kterého se žádný úspěch neobejde.

nejdříve povídky, sem tam literární soutěž (na gymplu), pak dva romány do šuplíku, pak manželka a děti a asi 10 let pauza, pak návrat ke kořenům, dopsání románu a martyrium s vydáním románu. Teď psaní druhého dílu románu a pokus o povídku do soutěže,,,

KALHOTKA: Drive spis poezie, pak hodne odborny texty/publikace, coz mi psani dost znechutilo (https://en.wikipedia.org/wiki/Publish_or_perish ), v posledku nejak nebyl cas (rodina, prace, dum, ...), ale touzim si vyzkouset nejakou prozu, v hlave casto spradam pribehy, ale asi jsem nedostatecne disciplinovany to zformovat poradne na papir.

ORISKOVANUTELA: bacha, tohle se mi stalo někdy před dvaceti lety, nechtěla jsem na to tlačit, ale už jsem to nikdy pořádně nerozjela :D

Pisu poesii, driv jsem psala uvahy, povidky... za posledni dobu jsem psani hodila k ledu, a na silu to nechci tlacit