Před chvílí padl další můj osobní rest -
DOOM 3. Přísahám, že jsem ho teď opravdu hrál úplně poprvé! V rámci navození dobové frustrace jsem se do něj pustil na původním Xboxu (s taktéž původním hrozivě obřím Duke gaypadem) a CRT televizi, pěkně hodinku nebo dvě denně v průběhu celého února. Nejsem máslo a hrál jsem tu verzi bez izolepy, takže mě z neustáleho přepínání svítilny a brokovnice budou prsty bolet ještě hodně dlouho. Kromě toho mi CRT přivodilo zánět spojivek (jak jsem do toho dřív mohl čumět deset hodin denně?) a level designéři několik infarktů, protože tyhle lekací hry já normálně vůbec nehraju (a vím moc dobře, proč to dělám). Podtrženo sečteno: zážitek to byl nezapomenutelný a ta hra je dobrá, ovšem na můj vkus moc těžká. Jo a určitě by se mi hrálo líp, kdybych zjistil jak se zachází se Soul Cube dřív, než v posledním levelu... :-/
Odehraný čas by se před patnácti lety dal vyčíst z uložených pozic, ale můj Xbox už neudrží reálný čas. Takže vím jen to, že nejdéle jsem v kuse vydržel hrát tři a půl hodiny :-) Nicméně když to nějak odhadnu, tak
čtyřicet hodin jsem v tom nechal určitě. No prostě hrůza hrůzoucí! A jsem rád, že už to mám za sebou.
