South of Midnight / XSX / 10 hodín / #dohrano

Grafika veľmi pekná, príbeh a Southern folklór zaujímavý, design postáv na jednotku.
Bohužiaľ hrateľnosť priemer, boje dosť repetitívna nuda (s výnimkou boss fightov), ale zase sa dajú preskočiť. Na druhú stranu, žiadne bugy.
7/10

Casual Birder / 2h / Playdate #dohrano

První Playdate zářez. Jedna z her Season 1, který bych si rád poctivě prošel všechny. Hrozně rád bych tady vysvětlil, co Playdate je, co je jejich herní sezóna a co za ulítlej ekosystém to všechno je, ale zatím nemám slov, postnu tady nějaký ilustrační odkazy. Ve zkratce konzole od Panicu, co se po 20 letech v dev a indie game publishing (Untitled Goose, Arco, Thank Goodness You're Here...) branži rozhodli nadělit si dárek - vlastní střelnou konzoli s klikou.

Casual Birder je malá vtipná adventura, která vypadá jako typická plochá rpgmaker záležitost. V momentě, kdy ale ve hře vytáhnete foťák, pochopíte twist (pun intended) - pomocí kliky konzole ovládáte hloubku ostrosti objektivu. Přes hledáček foťáku tak dostává prostředí skutečnou hloubku prostoru, a gameplayem se stává ostření poletujících opeřenců. V kontextu Playdatu asi jedna z "větších" her, co jsem zatím zkoušel byly věci na pár minut, resp hříčky na vyhánění highscore v žebříčcích.

Btw Playdate zvedl nedávno cenu, ale nabízí (pod podezřele utajeným linkem) refurbed kousky za příznivější obnos, ale počítejte s ostrým clem a poštovným. Každopádně ano, když jsem si ho takhle pořídil já, můžete i vy.
Playdate Store
https://play.date/shop/playdate-refurbished/

Panic, Playdate, Infinite Independence - MinnMax Spotlight
https://youtu.be/ZSZcJH0ewKw?si=5TCT4dm8B7lc8B9o


Panic Podcast: Season 1, Episode 6: The Story of Playdate
https://youtu.be/z3lREw_gf8E?si=abbZ44iOzCZj6TPp

Road 96 / PS5 / 7 hodin / #dohrano
Mám tenhle typ her rád a dlouho se mi nestalo, že bych u něčeho v kuse vydržel 3 hodiny. Pak to ale začne poměrně strmě upadat a být hodně repetitivní, ale i tak to byl pěkný zážitek. Hra má skvělý soundtrack. Mohlo by to být trochu dotaženější a propracovanější, vzhledem k faktu, že se titulky na konci hry svou objemností podobají hollywoodskému bijáku, ale ze hry máte pocit, že to musela dělat parta nadšenců tak o 10 lidech. Nějaký screeny mám, ale nedaří se mi je teď vytáhnout, takže obrázek je z netu pro ilustraci.

Prey / 25 hodin / #dohrano

Letošní rok se mi daří dohrávat hry, na kterých už leží pěkně silná vrstva digitálního prachu. Tentokrát je to ze soudku mnohokrát rozehraných, ale nikdy dohraných děl. Prey mi herně nejvíc připomínal Dishonored, nebo Deus Ex: HR. Zbožňuju, když vám dá hra volnost a každé nepatrné zákoutí může obsahovat nějaký zajímavý loot, suroviny nebo easter egg. Když si můžete zvolit mezi tichým soubojem nebo full Rambo módem. Když můžete dveře rozbít, najít k nim klíč, nebo se proplížit skulinku ve zdi. A k tomu všemu temná a hutná atmosféra s povedeným příběhem a několika konci, podle vašich rozhodnutí (na post-titulkovou scénu se fakt vyplatí počkat!). Jediné, co mě trochu mrzelo byl pohyb mezi stanicemi - za celou hru jsem si zapamatoval tak 2-3 trasy, ale jinak jsem bloudil, nebo zoufale googloval kudy kam. Mapa nebyla udělaná zle, ale prostě mi nějak nesedla. Horší orientaci mělo snad už jen Control - který jsem z podobnýho důvodu taky nikdy nedohrál. Kdoví, možná už na něj nastal čas?

Crysis Remastered Trilogy / PC / 34 hodin / #dohrano

Návraty do minulosti přes remastery mám čím dál radši a tahle trilogie rozhodně není odfláknutá. Dá se na ni koukat i dnešníma očima a zároveň mi připomněla starej střih FPS kampaní první dekády.

Crysis 1 (10 hodin): Přestože můj stroj původní jedničku a tehdejší benchmark ještě jakž takž utáhnul, tak jsem ji tenkrát nedohrál a i teď mi přišla oproti dvěma pokračováním nejslabší. Příjemně ale překvapil soundtrack Inona Zura, kterej slyšitelně trénoval na Fallouta.

Crysis 2 (11 hodin): Koridorovější dvojka už vyloženě připomíná katastrofickej film, kde všude kolem vás padají mrakodrapy, zatímco se snažíte jako supervoják prostřílet Manhattanem.

Crysis 3 (13 hodin): Třetí díl je nejblíž vysněný hře na Predátora. V postapokalyptickejch ruinách města můžete jen s lukem a neviditelným pláštěm lovit jednoho nepřítele po druhym a rozebrat tak celou jednotku, než stihne zavolat posily. Anebo si zapnout maximální sílu nanoobleku a čelně na ně zaútočit pod rouškou denního světla.

NAGASAWA: Fixnuto, projeví se krátce po 10:00.

Jinak pro ostatní - já jsem shodou okolností začal hrát Stellar Blade zhruba ve stejnou dobu jako kolega NAGASAWA :-) Občas jsme o tom v poště prohodli pár slov, bylo to docela fajn. Nakonec jsem ale trochu zpomalil a i když už mám taky dohráno, hodím sem report až s platinou. Na ní právě pracuju v rámci New Game+ a musím říct, že mě už dlouho nic takhle moc nebavilo. Jako že bavilo, no snad si rozumíme :-D Prostě ta hra je hodně super.

Viewfinder - 4.4 hod., na steamu zrovna v akci za polovic (12,5e).
Hrozne prijemna puzzle jednohubka, vzdalene pripomnelo Witness stylizaci anebo lehce Superliminal mechanikami. Puzzly jsou originalni a zajimave, ale nejsou to zadne silene zakysy, na pozadi lehky storytelling, za dva vecery zfouknute.
Viewfinder - Announcement Trailer | PS5 Games
https://www.youtube.com/watch?v=k_lIQ2EZRH8&ab_channel=PlayStation

NAGASAWA: Vždycky mě potěší, když vývojáři myslí v celkovém konceptu hry na kompletionisty, kteří se často počítají sotva na procenta, anebo promile a přizpůsobí jim kompletně NG+, ačkoliv by do toho vůbec ten čas navíc nemuseli unvestovat. Takovej smysl pro detail je vždycky známkou solidní hry. Pokud by měl tuhle kolega Deefha čas a náladu přepsat mi u Stellar Blade celkovej čas v tabulce z 89 na 103 hodin, budu rád :) Díky

MATEEJ: na Citizen Sleeper je dobré, že v rámci jedného playthrough môžeš vidieť niekoľko koncov. Ja som mal myslím 4 rôzne (ale sú tam určite aj ďalšie).

Citizen Sleeper / 17 hodin / #dohrano

The writing hits hard. Really hard.

Pokud má hra v mé unavené duši vyvolat nějaké emoce, tak musí její jádro spočívat v psaném textu, ten na mě pořád funguje líp, než motion capture a full voice acting.

Citizen Sleeper se obvykle definuje jako RPG, ale podle mě to je spíš interaktivní román s puzzle prvky. Ty jsou místy spíš otravné a zdržující, ale asi jde o úmyslný design, který (úspěšně) podtrhuje určité aspekty příběhu a atmosféry hry.

Už ani nevím, kdy naposledy jsem se ocitl v situaci, kdy si říkám „ještě jedno kolo, abych viděl, jak se posune zápletka s tímhle NPC, aha, tak to je fakt zajímavý, to jsem nečekal, a za pět kol se za ním mám znovu zastavit, ale mezitím zkusím posunout tuhle další dějovou linku…“ a najednou je půl druhé v noci.

Like a Dragon Gaiden: The Man Who Erased His Name/PS5/23 hodin/ #dohrano
Zatímco ostatní borci tuhle Yakuzáckou jednohubku díky kratší délce zplatinovali, já se přiznávám, že jsem alespoň prošel naprostou většinu side stories a užil si spoustu zábavy v minihrách. Nedostatek času mi nicméně nedovoluje dotahovat všechno do posledního detailu.

Je to love letter postavě, kterou všichni milujeme. Poslední kapitola je po všech těch společných dobrodružstvích naprosto jedinečná a finální sekce se jednoduše nedají shlídnout bez krájení cibule.

Ichiban už se připraví a za chvíli nastoupí do pole.

Divinity: Original Sin 2, #dohrano, 55 hodin, PC

Jsem jedním z těch, kteří DOS2 při prvním hraní nepropadli a odradil je poměrně obsáhlý vstup v rámci první lokace Fort Joy. Moc charakterů, moc volnost, moc vše nové ... a tak jsem to po hodině zabalil.

Po pár letech jsem 2x dohrál nové Baldurs Gate 3 a pochopil, že stejné studio přece nemohlo původní hru nějak pokazit a jal jsem se dát DOS2 novou šanci. A nelitoval jsem.

Naprosto skvělé, epické, famózní dobrodužství ne nepodobné BG3 (resp. BG3 se dost inspirovalo zde, dle časové posloupnosti vývoje). Jakožto majitel Definitive Edition jsem nevyužil možnosti jakéhosi pytle dobrodruhů, které přidává do hry možnosti si dost věcí ulehčit, na stranu druhou zamyká veškeré archievementy, takže jsem hrál bez toho. Ocenil jsem divoký sex s elfkou, i když na možnost mrdání s medvědem v BG3 to samozřejmě nemá.

Bylo z toho krásných 55hodin, jsem plný zážitků a svět Rivellonu má nového Divine :)

CLAVEN: je i na Android, už instaluju

JUNGLER: toto je veľmi zlý take. Hovoríš o ľuďoch, ktorí prišli o robotu a musia si hľadať novú, pričom v Montpellieri zas tých herných štúdií toľko nie je, pre kopu z nich to bude znamenať relokáciu atď.

Toto nemá _NIKDY_ silver lining. Nikdy.

CLAVEN: však to píšu s tím, že je bizár, že studio s takovou historií a repertoárem, se rozpadne kvůli tomu, že splnili zadání - vytvořit skvělou plošinovku, jejíž jediná vada je, že značka Prince of Persia přestala být po 35 letech rentabilní

Suzerain / Switch / 12h / #dohrano

Ako bokovku som si pri iných "veľkých" hrách dohral túto stresujúcu politickú simuláciu/visual novel, kde sa stanete prezidentom neTurecka v 1950s a pokúsite sa rurálnu krajinu vyviesť z tieňa neKemala neAtaturka a urobiť z nej modernú demokraciu... alebo Severnú Kóreu... alebo vlastne čokoľvek medzitým. Ja som sa pokúsil robiť reformy, zaviesť trhovú ekonomiku, zlepšiť ľudské práva, postavenie menšín, rovnoprávnosť žien, vzdelávanie a vôbec také všetky tie veci, ktoré sa od takého woke libtarda ako ja dajú očakávať. Niečo sa mi aj podarilo, ale znepriatelil som si starú gardu, prežil som nejaké pokusy o atentát a nakoniec na konci volebného obdobia prebehol vojenský puč a posadili ma na 7 rokov do basy.
Ale aspoň som zvýšil vzdelanosť a vstúpil som do neNATO!

Hra má pochopiteľne obrovskú znovuhrateľnosť a veľmi pekne vám ukáže, že môžete mať tie najlepšie úmysly, ale ekonomika a geopolitické reálie a záujmové skupiny a politickí partneri a váš vlastný kabinet vám niekedy budú hádzať také polená pod nohy, že niektoré veci proste nepôjdu. Ak vás žáner politických simulácií len trochu láka, určite odporúčam (hra je aj na PC a neviem či aj nie na mobily). Príjemné je, že na rozdiel od iných exemplárov žánru nemusíte pozerať do nekonečných tabuliek a mať IRL ekonomické vzdelanie.