1000xRESIST/Steamdeck/19 hodin/ #dohrano
Kdyby Kojima dělal indie hry, takhle by vypadaly. Dokořeníme Nierem a Inception. 1000xRESIST tu na Nyxu myslím dost prošumělo, ale u kritiků si vedlo výborně a dokonce posbíralo několik nominací na GOTY.

Připravte se na to, že budete zmatení a že budete bloudit. Ale taky na to, že vám to celý bude vrtat hlavou, budete se puzzlíky příběhu snažit skládat a preskládávat pořád dokola a budete se vracet, dokud to do sebe celý nezapadne.

Rozhodně jedna z těch her, u které je fajn toho vlastně moc na začátku nevědět - jen, že za to stojí.

Alan Wake (2010)/xbox/20h/#dohrano
Hru jsem koupil ve slevě někdy roku 2019 a začal hrát 2020. Nějak jsem si usmyslel, že zkusím vysbírat collectibles a pojedu podle návodu, aby mi neutekly žádné achievementy.
Ale hned v první epizodě jsem minul stránku rukopisu a chvíli bojoval s tím, jestli to dát od znova, nebo se soustředit na ty míň problematický sběratelský předměty. Než jsem dokončil druhou epizodu, tak vyšel remaster a já to zase odložil a váhal, jestli to nevzdat a nezkusit hezčí verzi. Teprve nedávno jsem se rozhodl, že na sbírání termosek kašlu taky a prostě si užiju skvělou hru jako zábavu a ne jako opruz.
A fakt je to výborná hra, Finům se povedlo namixovat Davida Lynche se Stephenem Kingem ve správném poměru.
Jen škoda těch stovek předmětů na sbírání. Sbírání stránek rukopisu se dá ještě omluvit tím, že je na nich něco relevantního k ději. Ale termosky a pyramidy z plechovek a cedule a já nevím co ještě, prostě to tu hru zbytečně naředilo.

Doom: The Dark Ages / 33 hod / PC GamePass / #dohrano

Ještě před týdnem jsem netušil, že novej Doom, je přesně to co jsem potřeboval :D
Na Xboxu achievementy vetšinou ignoruju, ale tohle mě tak bavilo, že jsem udělal vyjímku..

DEEFHA: No, to je ono. Hele ona ta hranice není nutně vždycky ostrá a často je tam zajímavej příběh nebo i adventurní prvky. Vřele doporučuju třeba What Remains of Edith Finch. Není to čistej WS a ta hra mě každopádně dostala.
Svou poetiku mělo i Everybody’s Gone to the Rapture, ačkoli jsem to nedohrál (jen dokoukal na YT). Vanishing of Ethan Carter taky mám dojem nebylo špatný. Podobně Gone Home, ačkoli to je zas trochu jiný. Ale Edith Finch byla fakt dobrá a člověk na podobný věci ani nemusí bejt vyloženě orientovanej, aby aspoň určitý prvky ocenil.

Dear Esther: Landmark Edition (2016/2017) / Steam Deck / 1,5 hodiny / #dohrano

Ehhhhh... Je několik typů her, které nehraju: co-opy, sporty, realistické závody všeho druhu a walking simulátory. Proč jsem tedy hrál Dear Esther, když to je ryzí walking simulátor - dokonce jeden z těch zásadních, které pomohly zpopularizovat žánr? Inu proto, že je to taky jedna z her aktuálního IB challenge eventu Inner Worlds a krátká herní doba znamená rychle získané bodíky :-) Navíc jsem ho měl už léta v knihovně, takže jsem se do něj tedy pustil.

Ale bylo to čiré utrpení. Nevím, experimentální hry mi obecně nevadí; ale pokud člověk ve hře může jen chodit krajinou a jeho úkolem je prostě dojít až na konec (hry), tak to opravdu není nic pro mě. Nemožnost jakékoli interakce, naprosto pusté prostředí opuštěného skotského ostrova, hromady komplikovaných vnitřních monologů (vašich) - navíc ta chůze byla strašně, ale opravdu strašně pomalá! Já jako chápu, že tohle všechno dohromady má na "hráče" nějak zapůsobit a vyvolat v něm příslušné pocity... Ale na mě to prostě nefunguje.

Takže mám sice odškrtnuto, ale vlastně jediné, co si z toho budu pamatovat, je hudba. Ta byla místy opravdu skvělá.

Stray Gods / PC / 6 hodin / #dohrano

Visual Novela s muzikálovou patinou.
Ovládání občas mírně chaotické (ať už myší nebo klávesnicí).
Muzikálové pasaáže jsou zábavný prvek, ale tím, jak musí být modulární a neustále se přizpůsobovat příběhu trochu trpí jejich soudržnost. Ne vždy jsou tak rytmicky vybalancované... ale možná to je vlastnost amerického muzikálu. Nebylo to extrémně rušové a dějově to fungovalo, jak mělo, ale umím si představit, že by to celé mohlo být (textově i hudebně) na podstatně vyšší úrovni nebýt omezení herními mechanikami.
Trochu mě taé trápil mix zvuku, kdy začátky některých písní byly o poznání tišší než hovor, který jim předcházel - i když v dané chvíli by píseň měla být projevem toho, že dotyčný/á dává průchod velkým emocím. Je to škoda, protože právě tohle by mělo být technicky poměrně snadné ošetřit. Drobnost, ale snadno opravitelná.

Dredge / PC / 11 hodin / #dohráno

Měl jsem chuť po Davovi na další rybařinu a spojení s mythosem si úplně říkalo o plavbu. Jednoduchá grafika, příjemné mechaniky. Délka hry akorát na 2-3 vecery. Lod jsem mel vyupgradovanou už v půlce hry a mohl jsem se věnovat plně úkolům a bohatnutí. 7 letý syn rybařil semnou. Užíval si ježdění, miniher chytání ryb a já atmosféru. DLC kupovat nebudu, jako pointa mi to stačilo. Jediné vada na kráse pro me byla neuvěřitelně pomalé dokování a prodleva textů. Měli tam udělat instantní tlačítka a ne načítání držením. To při takovém výlovu krabů z klecí u mola bylo ultra otravné pokaždě +-3s dokovat. Texty jsem mel u rozhovorů také přečtené rychleji ale nešlo kliknout na další hned, proto jsem zažíval klikfest na prázdno. Ale jsou to detaily. Dejte si to, je to fajn.

DOOM The Dark Ages / PC - Game pass / 21.5 hodin / #dohrano

Dostal jsem presne to, co jsem chtel. Za me spokojenost :)

Stellar Blade (2024) / PS5 Pro + Portal / 90 hodin / #dohrano

Jubilejní patnáctá platina, letošní pětadvacátá dohraná hra a doživotní místo v osobní top desítce. To všechno pro mě znamená tahle korejská PS5 exkluzivita, se kterou jsem strávil poslední dva měsíce. Hrát jsem začal na začátku března, na začátku dubna jsem se po pětačtyřiceti hodinách poprvé dočkal titulků. Ale bylo potřeba ještě jednou tolik času a tři (!) další průchody, aby cinkla platina. A víte co? Nelituju ani jediné chvilky, kterou jsem tomu věnoval!

Když se řekne Stellar Blade, tak není možné nezmínit jistou podobnost s japonským klenotem NieR: Automata... Nicméně protože už to za mě naštěstí udělal NAGASAWA, tak do toho nemusím znovu zabrušovat :) Dodám jen, že i když je ona podobnost místy až do očí bijící, jde stále jen o jakési klouzání po povrchu. Hloubky a komplexnosti světa NieRu dosahuje jen málokterá hra a zrovna Stellar Blade to rozhodně není. Je to taková jakoby arkádová pocta, ve které šlo tvůrcům primárně o něco úplně jiného, než melancholické filosofování o smyslu života, stvoření a tak vůbec. To ale samozřejmě vůbec nevadí.

Naopak! Při hraní jsem si spíš než na NieR daleko častěji vzpomněl na první a druhou Bayonettu, Lollipop Chainsaw nebo Heavenly Sword, což jsou všechno sekačky, které miluju (až na tu poslední záležitost, která mi sice fakt nesedla, ale zase má dost podobný soubojový systém). Silné ženské hrdinky jsou prostě moje slabost! :-) O tom by ostatně Lara Croft (Legend, Anniversary, Underworld, TR2013, Rise, Shadow) měla něco vědět... Ano, i trochu z téhle mé další oblíbené série jsem nakonec ve Stellar Blade našel. A když se k tomu přidá ještě možnost oblékání asijské hrdinky do různých pěkných oblečků, vychází mi z toho téměř dokonalá hra, hehe.

Vsuvka: screenshotů jsem tentokrát pořídil tolik, že jsem je radši naházel do samostaté galerie. Bacha, asi tam budou nějaké spoilery. Ale ne že by na tom zrovna u téhle hry nějak výrazně záleželo...

Budete hodně bojovat a bude vás to bavit. Budete plnit hlavní i vedlejší questy - ty první budete muset a ty druhé budete chtít, protože za ně získáte spoustu věcí, kterými se postupně vylepšíte. Budete prozkoumávat prostředí a hledat něco, co není na první pohled vidět, ale když to nakonec najdete, tak vám to udělá ohromnou radost. Postupně se dostanete do devíti lokací, z nichž většina jsou sice koridory (nicméně dost rozvětvené a celkově dobře nadesignované), ale ty dvě nebo tři otevřené fakt stojí za to. Všude na vás budou netrpělivě čekat desítky druhů nepřátel, se kterými si časem dokážete poradit levou zadní, ale u bossů se zapotíte pokaždé. A v neposlední řadě budete taky chytat ryby, což byla činnost, kterou jsem ve hře strávil poslední herní týden (protože je za to trofej a já blbec si to samozřejmě nechal až na konec).

Během toho všeho budete postupně rozkrývat strašlivé tajemství, které vám ale pravděpodobně dojde už někdy kolem poloviny hry. A vlastně to není ani moc důležité, důležité jsou až samotné konce hry, které jsou celkem tři. Protože se jich nedá dosáhnout během jednoho průchodu, budete potřebovat minimálně dva. A nebo čtyři, pokud budete vemeno jako já a dopředu si nenastudujete, jak přesně máte postupovat. Potěšující je, že pokud po prvních titulcích rozehrajete New Game+ (což výrazně doporučuju), bude každý váš další průchod svižnější a zábavnější. Navíc když se budete snažit, už během toho druhého můžete být tak OP, že budete většinu protivníků dávat během pár sekund a budete moct věnovat čas exploraci. Pokud jedete na trofeje, budete to potřebovat.

Dalo by se tedy Stellar Blade vůbec něco vytknout? Ale jistě. Asi nejvíc mě štvalo různé skákání, šplhání a traverzování, kterého si užijete docela dost a které není úplně dobře technicky zvládnuté. Mnohokrát jsem někam spadnul jen proto, že se hrdinka někam netrefila, i když to na první pohled vypadalo dobře. Asi nejhorší jsou v tomhle směru visící provazy, které je opravdu těžké přemluvit ke spolupráci. Co dál? Při druhém a dalších průchodech jsem nedokázal pochopit, proč jsou některé cutscény a dialogy nepřeskočitelné. Obojího je přitom ve hře poměrně hodně a většina skipnout jde, ale něco prostě ne. Stejně tak jsem si při opakovaném hraní nemohl nevšimnout, že hudba je sice opravdu pěkná, ale je jí vlastně dost málo, takže se nakonec pořád opakuje. No a pak mě taky dost zarazilo, jak špatně vypadají některé textury (typicky skály, kameny a další přírodní povrchy). V porovnání s tím, jak jinak hra vypadá naprosto špičkově, mě to několikrát vyloženě praštilo do očí. Každopádně jsou to všechno věci, které lze snadno prominout.

Závěrem jedna dobře míněná rada: až to budete hrát, dejte si to s korejským dabingem. Fakt. A nezapomeňte, že jak je vidět na prvním screenshotu níže - s milým úsměvem jde vždycky všechno líp! :-D

Karma: The Dark World / Steam (9h, 79%) #dohrano

- prekvapive povedeny walking simulator od noveho sanghajskeho Pollard Studia
- pribeh je silne inspirovan knizni predlohou 1984 a taky nelze prehlednout vizual ala Twin Peaks nebo Control
- po herni strance je to spis basic, ale pokud vas dokaze vtahnout svet se silnou atmosferou, dobrym soundtrackem a pribehem, tak to muzu doporucit
- trochu negativne jsem vnimal dabing, ktery na me sem tam pusobil prilis emo/hystericky a neumel jsem se diky tomu poradne vzit do nekterych postav/deje... v druhe polovine hry to nastesti zacne byt lepsi a finale bylo vydarene
- kvalita dabingu je jinak super a mezi reviews jsem nenasel nikoho dalsiho, kdo vnimal neco spatne, takze to je jen ma subjektivni poznamka
- hadanky mohli byt zajimavejsi
- dal bych trochu slabsich 8/10... svet velky dobry, ale je to spis skoro interaktivni film, nez hra
- Steam page tvrdi, ze jde o horror, ale drama/thriller by bylo presnejsi

Starfield / PC / 153 hodin / #dohrano
Po tom, co jsem přečetl/vyslechl spoustu hejtu a zklamání k tolik očekávanýmu Starfieldu ze všech stran, tak jsem od toho nic moc nečekal. Prostě to zapnu, zkusim a uvidim. Začátek mě teda nijak moc nenadchnul a spíš jsem se do toho nutil. Později jsem zjistil, že to bylo hlavně tím úvodním místem, který mě moc nenadchlo. Jak jsem začal víc cestovat po všech různejch planetách a galaxiích, tak jsem měl naopak problém hru vypnout a jít včas spát :) Vedlejší questy mi přišly kolikrát dost povedený a byl problém se od toho odlepit, dokud ještě nepokročim trochu dál, naopak hlavní linku jsem si nechal až nakonec. Nejdřív byla docela nezajímavá, pak se to hodně zlepšilo, no a ten závěr zase trochu vyšuměl. Nejvíc mě štvaly asi všudypřítomný bugy, občas nějaký blbosti, zmizení menu, vozítka, ale když mi nešlo dokončit pár vedlejších docela zajímavejch questů, tak to už mě docela naštvalo. Boj mi přišel takovej průměrnej, když jsem si chtěl užít pořádnou střílečku, tak jsem šel jinam, ve Starfieldu jsem to bral jako zpestření, nějaký větší bitvy hlavně v závěru byly spíš frustrující. Vedlejší a doprovázející postavy jsou taky spíš takový křoví, který občas prudí neustále stejnými hláškami a inteligencí toho šumícího křoví, ale v boji jsou aspon trochu platný :) Celkově mi to přišlo v pohodě, největší plus to cestování po vesmíru, úchvatný vesmírný scenérie, ale mohlo by to být v mnoha ohledech lepší, tak snad příště :)

Sumire/4 hodiny/#dohrano

Příběh jednoho dne holčičky v Japonsku, která přišla o babičku. Krásný vizuál, trošku smutné

A.O.T.2/61 hodin/#dohrano

Dohrán i druhý díl, tentokrát na switchi. Rozhodně doporučuji hrát pokud koukáte na anime, jinak se budete ztrácet. Hra obsahuje tři různé části - první dvě sezóny kde hrajete za vlastní postavu a účastníte se všech událostí, levelujete vztahy a jedete vedlejší survey mise. V další je průchod pozdějšími díly z pohledu různých postav. Třetí je takový deskovkový mód, kde zabíráte zpět jednotlivá území. Ve výsledku je to jedno co jedete, prostě sekáte končetiny a sekáte. Osobně mě bavilo, ale pro některé to může být stereotypní. Nejlepší je ale ten první mod, kde jsou vtipné konverzace s dalšími spolubojovníky

ZOMBO: za Impossible Climb klobúčik dole, ja som v Lost Crown urobil inak prakticky všetko, ale pri tomto som sa zasmial a išiel som ďalej.

Prince of Persia The Lost Crown / PC / 39 hodin / #dohrano

Nemám za sebou tolik metroidvanií (naposled GRIME), ale můžu s klidem říct, že neznám těžší platforming, než je tady. Vyčerpávající skákačka, schovaná za nenápadným sidequestem, mě málem zlomila a jen prohloubila moji PTSD z instakillujících ostnů v Ori. Až na tenhle trn v oku i patě jsou ostatní lokace působivý natolik, že jsem se do nich po odemčení schopností rád vracel.

CLAVEN: jedna z mala her, co sem dohral! :)