Dying Light 2: Reloaded Edition / PC / 93h / #dohrano nakonec víc než obstojné pokračování série, ačkoliv mi trochu trvalo než jsem si ho po jedničce oblíbil, dokonce jsem to hrál na dvakrát, rozehrál při vydání, pak odložil, dohrál dnes s kýblem dlc, patchů a vylepšení. a musím říct, že proti release verzi je tam neskutečný porkok a hra je 2x zábavnější!
oproti jedničce se hra zatraceně zvertikalizovala. změn doznala také práce se staminou a celé temto se zpomalilo a víc ztaktizovalo. což tedy neznamená, že nepoběžíte nocí přispendlený k monitoru, v prstech křeče, myš létá až zapaluje podložku jak se zoufale snažíte nejkratší cestu k uv lampama nasvíceným safespotům a z kapes zoufale sypete veškeré návnady, granáty, miny, pasti a v posledním pokusu vaše durch prosrané trencle, tři volities v zádech, někde v pravo řve howler, zleva fluše spitter a vám už k dalšímu levelu chybí tak maličkooo! smrt znamená ztrátu expů a noc patří prostě jim.
nedá se nic dělat, budu hodně srovnávat. dl1p probíhalo na začátku epidemie na území zkarantovaného breakout města. v dl2 se také nacházíme v zkarantovaném městě ale to je obehnáno polem bojových chemek, v které velitelé minulusti vsadili své životy. jo a je o dvacet let později. jsme poutník který odvážně cestuje mezi posledními městy, jak Kevin "The Postnam" Costner. nejsme samo tak uplně normálníí, jdeme si pro ségru kterou s náma v dětství zneužíval šílený vědec, který i přes konec světa dál pokračoval v šílené práci na šíleném léku, odhodlán obětovat šíleně moc dětí. jenže se ukáže, že si to z těch osmi let nepamatujeme kór moc přesně. hra má několik možných dobrých/špatných konců. mě se povedl zjevně ten nej, koho jsem mohl, toho zachránil, přidal se k lidu, ne k fízlům, zabránil odpálení raket, a nakonec odešel slavnostně s Lawan do prde... slunce západu. konec spoilerů.
pohovořme o prostředí. zatímco harran měl řekněme max čtyři patra ve kterých se dalo skotačit a vysoké budovy vás pustily jen do interiérů, tady najednou lezeme po věžácích o desítkách pater, létáme mezi nima na padáku, houpeme se na laně se skobou. to funguje jinak než v dl1, je to fakt houpačka a přitáhnete se jen jednou asi jen o dva metry. s trochou snahy se da stále "vyskákat" po častech desetimetrová zeď ale na všechna dostupná místa se dá dostat i jinak a rychleji. v praxi tedy buď na dopřitáhnutí se k příliš vzdálené hraně, lze i v letu, nebo jak tarzan na lianě. chvilku mi trvalo si odvyknout, že to není instantí výtah, ale pak jsem si zvykl a ani to nevadilo, míst k zasekávání je všude kýbl a pohyb je stále jedna velká nádhera. parkour je jeden z absolutních trumfů dl1 i 2 a funguje naprosto famozně. k tomu se mirrors edge ani assasins creedové nepřibližují ani na dohled. všechno je plynulé, nikdy jsem se nezasekl, když jsem si někde nohy zlámal, naprosto jsem věděl kde jsem udělal chybu. město se navíc hodně mění ať postupem příběhu nebo nějakou vaší volbou v důležitých momentech. a je jich dost a mají na město a pohyb v něm velký vliv.
jestliže prostředí a pohyb v něm je prvním trumfem série, pak boj je druhým... asi rovnou pokrem. takový festival rozverné brutality, proseklých hrudníků, vyhřezlích vnitřností a vzduchem svištících ledvin a bulev, to se hned tak nevidí. kam se hrabe serie Sniper s nějakým x-ray bullet timem nebo fatality z Mortalu. jedu čepele a to utínání údů, končetin, hlav, půlení trupů napříč i podél, trčící žebra, proseklé lebky, to je prostě radost nad radost. tohle není nic pro něžné duše. opět jako u pohybu, všechno je naprosto plynulé, údery na sebe navazují, krasně se kombinují, festival melee šílenství. zbraní všech druhů a typů dostatek. dl1 s nějakým patchem (frčel strašně serial Walking Dead) přidalo kuše, tady jsou luky součástí standartní výbavy. odemykání speciálních útoků, craftění vylepšení do socketů (tady levelujete recepty, ne věci, super vylepšení), a hlavně, hlavně! opravování zbraní! přišlo to stopro s patchem, dl1 drželo linku že časem se vám všechno rozbije a tím vás nutilo si nej zbraně šetřit. dl2 začalo stejně ale teď to již neplatí! juch!
technicky je aktualně na hru radost pohledět. pravda, Harran mi prostě přišel útulnější a hrozně se mi líbilo jak z interiéru, nabytku a stylu obecně, strašně smrdělo, že autoři jsou poláci, asi jako když vezmete byt vaší osmdesátilete babičky a telportujete ho do vilky na pobřeží středozemního moře a za oknem jsou najednou palmy a písek :) dl1 byl takový... útulnější? na druhou stranu střešní habitaty přeživších, políčka s obilím, hospody, vaulty GRE, taky to má své kouzlo. hra stále umí čarovat s nasvícením, ozvučením, umí vtáhnout, dokázala mě zastavit v běhu a přimět se pokochat, zejména při změně noc/den. fps drží jak řemen ve 2k na 3060 medium i 4k na 4080 na max.
a budu si remcat! zatímco zetka dokaží potrápit, lidská ai je tupá jak fošna z tvarohu. v momentě boje, to jo, to si dovedou pomáhat, útočit naráz, snažit se do dostat do zad a podobně. ale když o vás neví, tak lukem sundáte jednoho a pak postupně vraždíte ostatní, co se jdou juknout proč se tam valí najednou pět kámošů a co jim to trčí z lebek. klasika, jé mrtvola, to já do ni jdu dloubnout klacíkem. mhmmm. nehejbe se. kolem nikdo nevidím. tak asi umřel na cukrovku, no nic, stává se, doktoři nejsou, to já se raději beze slova vrátím na svojí pozici... twannng... jé, já umřel v šípem v hlavě!
další remc bude na to, že fakt nemám rád když mě hra nutí se levelovat stejným skill setem jako v prvním díle. jo, dobře, jsem někdo jinej, je o dvacet let pozdějc, ale fakt se musím znova učit, že když zetko leží na zemi tak se mu dá dupnout na lebku a on tak nějak zdechne? divný žejo, lidi se chovaj stejně, koho by to napadlo.
sumasumárum: v celkovém součtu má takhle vypadal pokračování série. větší, lepší, delší. ne všechno je v dl2 oproti dl1 změna k lepšímu, ale vetšina je. a pohyb vpřed je evoluce. rovnou tam hážu new game+ protože teď je to o hodně lepší hra než v čase vydání.