Dying Light: The Beast / cca 35–40 hodin / #dohrano

Série DL je moje oblíbená, zejména jednička je jedna z nejlepších her, co jsem hrál, a hrál jsem ji mockrát a všelijak. Dvojka se z původní zabugovaný verze po pár letech docela vyšvihla, nicméně je to o dost jiná hra, on se i vývojářskej tým mezi tím trochu změnil, o částečný koupi Techlandu Tencentem nemluvě. The Beast mělo bejt původně story DLC ke dvojce, ale nakonec se z toho vyvinula samostatná hra, do který se vrátil oblíbenej hlavní hrdina z jedničky, Kyle Crane.
Počínaje dvojkou je Techland známej tím, že hra vyjde v docela tristním stavu, ale na rozdíl od vývojářů třeba Stalkera tahle společnost úzce naslouchá hráčský komunitě (a komunikuje s ní třeba přes Reddit) a dělá téměř okamžitý patche. DL TB (vyšla cca před dvěma týdny) na tom byla nejinak, ovšem první patch – opravující ty největší šílenosti – vyšel už asi za dva dny a během dvou týdnů vyšly už dva.
Co se týče hry samotný, je to taková kombinace jedničky a dvojky. Ohledně jedničky spíš v tom, že je tam opět Crane, a hra je tudíž místy protkaná odkazy na jeho příběh; dále určitou podobností některejch míst (zejména tamní Old Town připomíná Old Town z jedničky a lesy/venkov zase dávají vzpomenout na The Following, čili DLC z jedničky). Ohledně dvojky pak ve všem ostatním – to, že to původně mělo bejt její DLC, je tam jasně vidět: stejná či podobná mechanika, stejnej inventář (kterýho fanouškem jsem už ve dvojce moc nebyl), podobný prvky (Dark Zones atd.).

Je jasný, že leccos se ještě změní. Obecně se mi hra líbí, ale i na střední obtížnost to člověku přijde jako Nightmare difficulty a třeba přežít v noci je místy až nemožný (Techland zjevně naslouchá těm nejpsychopatičtějším hráčům, který z toho asi chtějí mít Resident Evil, a jelikož jdou vývojáři či decision-makers ve stylu černá/bílá, tak ve dvojce byly noci buď moc lehký, nebo moc těžký, nicméně oproti TB to byla pořád sranda). Jsou tam různý placeholdery (auta se zatím nedají opravovat, ačkoli to tam zjevně bude; Volatile hives zatím fungovaly jenom v rámci questu – i když je možný, že některý už fungujou i tak, ale upřímně jsem to ani nezkoušel), jistě tam přidají i další zbraně a protivníky atd. Obecně to ale hodnotím dobře. Je jasný, jaká je cílovka vývojářů, a mohlo to bejt lepší. Navíc ve většině děje hry by mohla klidně bejt jiná hlavní postava a moc by se toho nezměnilo – podle mě měli značnou část hotovou a až pak se rozhodli našroubovat tam Cranea. Na druhou stranu to udělali celkem pěkně, a hra je dokonce příjemně dlouhá (ne zas tak moc, ale ani příliš krátká, jak někdo někde tvrdí).
Vzhledem ke konci (no spoilers) je jasný, že bude další díl, ostatně Techland se v tomto smyslu i vyjádřil, a dokonce by to nemělo trvat tak dlouho jako dřív.

Rozepisovat tady detaily nemá cenu. Je pravděpodobný/jistý, že vývojáři tu hru ještě vylepší (jsou známí tím, že podporu poskytujou ještě léta po vydání), ale člověk ji hraje teď, ne za rok. Pokud DL1 dám 95 % a DL2 nějakejch 75 %, pak The Beast vidím na cca 80 %.
Doporučuju. Ovšem člověk neudělá chybu, když ještě pár měsíců počká na doladění a případnou první, menší slevu.
Good night, and good luck.

RoboCop: Rogue City / 16 hodin / #dohrano

Když jsem tuhle hru loni kupoval asi za 5 éček během nějaké Steam slevy se slovy "přece jim to tady nenechám", netušil jsem, jaká perfektní oldschoolová* akce mi hnije v knihovně. Příjemně strávených pár dní s RoboCopem mě fakt nakoplo a užil jsem si to doslova na 100%. No a jak nemám co vytknout, tak vlastně nemám ani co dalšího rozvíjet. Zkrátka - Grab it & play it and be amazed. Na barvitě detailní recenze tu jsou jinačí borci.

*tohle je jen můj dojem vycucanej z prdele, o Teyon studiu slyším prvně, ale na tomhle museli dělat nějací veteráni. Je to patrný v level designu, obecně v gameplayi a v humoru skrytým v různých *mrk mrk* easterggách, čímž dokazují že k sérii mají fakt nějaký vztah. Tohle je dílo dělaný s láskou.

Jo a nedávno taky vyšlo DLC "Unfinished Business", a to si mezi prsty už proklouznout nenechám!

Tiny Tina's Wonderlands / PC / 21 hodin / #dohrano

Překvapivě zábavnej spin-off Borderlands. Už v BL2 jsem si u DLC Assault on Dragon Keep říkal, že si tahle parodie na fantasy zaslouží vlastní hru. Z úmyslný kýčovitosti nebolí oči, stylizovaná grafika naopak víc vynikne, a ani postavy mi nelezly tolik na nervy, i když se hodně snažily. Teda až na maskota, co zadává quest tak, že vysokým hláskem odříkává dvoustránkovou esej, dokud si nevypnete zvuk.

NAGASAWA: úplne rozumiem, 40 hodín som staval diaľnice a dobre som sa bavil, len záver som trochu rushoval, lebo Hades 2 a Yotei za rohom.

CLAVEN: To souhlas. Na opakujících se frázích v kajutě mohli ubrat. Když jsem po 257x slyšel “cleeeeean as a whistle”, tak jsem se měl chuť pobodat chirálním bumerangem. V tom byl Mimir z GoW naprosto zlatej. Jinak za mě je to hra na objektivních 7,5-8/10 a ve všech ohledech dotaženější DLC pro jedničku na steroidech. Nebýt parádního DHV Magellan a posledních 4 naprosto kouzelně wtf kapitol, šel bych klidně ohledně hratelnosti objektivně o bod níž, ale jenom v kontextu jedničky, která mi přišla paradoxně o dost těžší. Tady v podstatě chyběla jakákoliv obtížnost. Každopádně vizuál, herecký výkony a ta bizarní, specifická a jinde nereplikovatelná atmosféra mě u toho udržela naprosto bezproblémově.

CLAVEN: U Dollmana mi vadilo, že mlel pantem když vyloženě nemusel a naopak když bych jeho monolog při dlouhý jízdě ocenil, tak mlčel. Co ovšem kvituju pozitivně je to, že to nebyl klasicky filmově a “třeskutě” vtipnej sidekick i když žák z traileru působil. To bych asi nevydržel. Jinak si říkám, jestli nebyla jeho role závislá na zvolený obtížnosti. Kamarád, kterej to hrál na hard si naopak stěžoval, že Dollman většinu času mlčí, ale podrobněji jsem to nezkoumal.

Death Stranding 2: On the Beach / 88 hodín / PS5 / #dohrano

Mno. Začnem tým pozitívnym - gameplay loop je fakt dobrý. Množstvo možností, nástrojov, stavieb, zbraní atď. sa od minula rozšírilo natoľko, že hra fakt podporuje všetky herné štýly a všetky sú dobré, alebo aspoň žiadny nie je vyslovene zlý. Dostanete veľký sandbox a do pieskoviska veľa hračiek, pokojne sa v tom dajú stráviť stovky hodín, ako to urobil kolega nižšie. Na rozdiel od jednotky sú aj všetky herné mechanizmy dostatočne dopečené, takže dvojka je lepšia hra ako jednotka. A nepochybne aj omnoho prístupnejšia.

Bohužiaľ však s masovou prístupnosťou prichádzajú aj problémy - trebárs postavu Dollmana, ktorá v traileroch a zo začiatku vyzerala zaujímavo, som na konci už úplne nenávidel (a to si chudák Fatih Akin, ktorého film Gegen die Wand mám veľmi rád, vôbec nezaslúžil), pretože slúži ako tutorial, ktorý vám NONSTOP rozpráva, čo máte robiť, alebo interpretuje, čo sa deje na obrazovke ("vidíš toho nepriateľa, Sam? Asi by si doňho mal strieľať"). Možno to Kojimovi vyšlo v nejakej focus grupe, že hráči sú fakt úplní dementi a ľudia sa sťažovali na nepriehľadnosť jednotky, tak sa poistil alebo čo, ale týmto trpí hra aj v iných ohľadoch - vynikajúco narenderované cutscény plné hercov sú napchaté Captain Obvious momentami, kde traja ľudia postupne zopakujú niečo, čo je jasne viditeľné a zrejmé, prípadne vám vysvetlia trikrát podobnými slovami nadchádzajúcu misiu.

Príbeh ostatne trpí aj tým, že Luca Martinelli nie je Mads Mikkelsen, alebo že (aj keď to ku koncu bude okrajovo podstatné) človek pozerá desiatky minút na to, ako niekto pátra po tom, prečo má (vymyslené) BB registračné číslo X a nie Y v (neexistujúcej) databázi (vymyslenej) organizácie, pre ktorej dcérsku/nástupnickú (neexistujúcu) organizáciu hlavný hrdina pracuje. Akože možno to zapadá do Kojimovho diegetického lore ohľadom sveta DS a pekne to vyzeralo v design dokumentoch, ale úprimne to nie je veľmi pútavé, keď na to pozeráte.

Ďalším krokom späť oproti predchádzajúcej hre je hudba. Úvodná skladba "Minus Sixty One" od Woodkida je super a mal som nádej, že po smrti frontmana Low Roaru našiel Kojima dôstojnú náhradu, ale bohužiaľ úvodný moment je hudobne najsilnejšou pasážou hry. Zvyšok hudby je z 80% nezaujímavý, z 15% sa nehodí do momentu, kedy hrá, a zvyšných 5% je tuším originálne zložený "Lou Theme" song na konci hry, ktorý je dobrý.

Tldr - pre hráčov DS1 je to aj tak povinnosť, ale je to dobrá hra. Len čakajte, že hrateľnosť je lepšia a všetko ostatné je trochu horšie. Tento rok to GOTY pre mňa nebude, nebude to ani v prvej trojici, aj keď sa mi to naozaj páčilo, len to je proste 8/10, viac rozhodne nie.

Aha, a grafika je fakt famózna. V Kojima Production by museli byť mechom praštení, keby menili na Physint a ďalšie projekty Decima Engine za Unreal. Zvlášť ku koncu hry sú niektoré totálne jawdropping momenty, ktoré som nescreenshotoval zo spoiler dôvodov. Budete mi to musieť veriť.

BIMBAS: Ja na navod taky kouknu, prinejmensim kvuli missable achievements. Bylo by mi lito to dohrat a pak zjistit, ze nekde uprostred hry jsem mel kvuli achievementu klinout na obrazek kozy a neudelal jsem to. Ale konktetne v tom Broken Sword 5 kdyz fakt nevim tak se zeptam slicne asistentky Nico, je tam system napoved, ktery z tebe nedela blbce a pritom pomuze a hlavne tam tech predmetu neni az zase tolik. A kdyz zkusim spatnou kombinaci, je tam casto vtipna hlaska nebo animace. To k tomu proste patri a kdyz je to udelane dobre, je to zabava.
A soucast problemu co jsem mel s Deponii je to, ze tam ten navod je fakt nutnost, protoze jsou tam veci jako "tady si ulozte postup, protoze v tomhle miste ma hra tendenci vam spatne zkombinovat predmety a pak se dal nehnete."

zavidim, že dohravaš dohrát point and click adventury. Ja v životě dal jenom Legend of Kyrandia a Longest Journey a to jeste s navodem. Příběh serie Broken Sword me vzdy zajimal, ale dam si tak maximalne let´s play na YT. Kombinace pokusů klikání vším na všechno mě strašně nudí.

Broken Sword 5/ 8h / xbox / #dohrano
Po dalších marných pokusech dohrát Deponii ( [ELHO_CID @ Dohrál jsem ..... Akorát, že vůbec! Hall of Losers není ani na nástěnce]) jsem zjistil, že v knihovně Games with Gold mám jinou point&click adventuru, kterou můžu zkusit.
A dobrý. Série Broken Sword byla jedna z prvních děl popkultury, která pro nás konzumenty objevila Templáře. O pár let později se toho chytil Dan Brown, potom Assassins Creed a záhadologové a dneska jsou Templáři mainstream.
Pro pátý díl autoři hry tedy sáhli asi o sto let hlouběji do historie, a našli Katary, jinou vyvražděnou křesťanskou odnož. A bylo to tak zajímavé, že jsem si o nich hned začal něco číst. Škoda, že se Dan Brown nechytil i toho.
Hra celkem dovedně kombinuje akci i humor. Hodně interakcí je logických, jen marmeláda na švába byla fakt moc ujetá.
A hlavně narazil jsem jen na jeden bug a vyřešil to restart hry. Ne jako v Deponii, kde je třeba každých deset minut ukládat, protože nevím, co se nevratně rozesere.

Zelda: Echoes of Wisdom / 25 hodin / Switch / #dohrano
Hra zacina tim, ze hrajete za Linka, potkate Ganona, ten vas unese. Nez tak ale stihne udelat, Link zachrani Zeldu, ktera se stava hlavni hrdinkou hry. Ta se vraci zpet z mista temnoty do Hyrule, kde radi ruzne trhliny, skrze ktere do Hyrule lezou monstera. Ti, kteri do trhliny spadnou uz tam zustanou. Jen Tri a jeho kamaradi jsou schopni se trhlin zbavit a vse navratit jak bylo.
Tri Zelde pomaha. Da ji schopnost kopirovat predmety nebo monstera (mimo jine). A tak si muzete pri svem dobrodruzstvi zkopirovat postel, vazu, trampolinu, mokoblina, lizalfose nebo treba i blok ledu ci vody. Vzhledem k tomu, ze Zelda neumi skakat jako Link, je treba ji pomoct. A tak zkopirovana postel je najednou naprosto OP item. Zelda tak prejde pres jakoukoliv diru v zemi nebo vyleze na cokoliv.
Rikal jsem si, ze tahle mechanika se za chvili omrzi a tak ta hra bude kratka. Pote, co jsem prolezl Gerudo desert a ukoncil tak jednu cast hry (ocekaval jsem 5tinu) tak jsem si uvedomil, ze zas tak kratka nebude. Mnozstvi predmetu a potvor, co se da zkopirovat uz tak bylo znacne a neco v menu hledat zacalo byt lehce otravne. Ke konci hry uz dost.
Vetsina bytosti byla nepouzitelna, ale nasel jsem par co byly ok. Hlavne tim, ze byly schopne rychle neco zabit. Nejoblibenejsi byl teda crab, ktery po hodu na neco dal damage, takze par mirenych ran ze Zeldy udelalo i bojovnika (strilejiciho maria). Cim lehci potvora na zabiti tim take blbejsi - nejsou schopne si ani vsimnout nepritele pred nimi nebo k nemu skocit nebo za vama skoci do propasti. To v pozdejsich fazi hry, kdy combatem nechcete travit cas, nic moc (bojoval jsem jen, kdyz to bylo nutne). Zabiti potvor vam da itemy na potiony/elixiry nebo rupee a uprimne ani jedno v te hre neni nutne. Byl jsem rad, ze ta moznost tam je, ale misto toho, abych pil potion s papricek jsem radsi nosil ohniveho sneka nad hlavou. (apod. nicmene tohle jsem delal i v BotW a TotK)
Temply a obecne dungeony jsou v teto hre takove puzzle mini hry a podle toho, co vsechno umite pouzit si je muzete uzit vice ci mene. Ja jsem se pobavil celkem dost.
Hra je ze vsech ohledu jednoducha, combatem, puzzly, boss fighty, ale ukazuje ruzne mechaniky hry, da se tam vyradit a clovek ma volnost pobihat po mape.
Bal jsem se, ze hra bude blba, ale nakonec na odreagovani hra velmi dobra.

SnowRunner: Season 4: New Frontiers / Steam / 120 hodin / #dohrano

Motivace nabraná letním dokončením předešlé sezóny mě kupodivu neopustila a proto dnes přidávám další zářez ve formě Sezóny 4, legendární region Amur. Ačkoliv k dnešnímu dni vyšlo už celkem 16 sezón, Amur – závěrečný region prvního ročníku – dodnes platí za nejnáročnější ze všech a jedna z jeho map – Northern Aegis Installation je (právem) považována za mapu mimo veškeré stupnice obtížnosti. Čili moje solo hraní v HardMode bylo opravdovou výzvou, nicméně pocit zadostiučinění po jeho 100% byl přímo úměrný vynaložené námaze. Což znamená, že tohle sepisuju pořád na vlně endorfinů. Na jednu stranu cítím úlevu, že se do toho pekla nemusím už nikdy vracet, na druhou stranu lehká melancholie z toho, že je konec a ačkoliv je přede mnou dalších 12 sezón, nic náročnějšího už ve hře není a nebude. Tak či tak, za mě vřele doporučuju. Celou dobu jsem se skvěle bavil (když jsem se zrovna nevztekal).