It Takes Two (14h)
Krasna skakacka. Hral jsem to se synem(10) a uzili jsme si to. Mozna to mohlo byt tezsi, ale chapu, ze to je asi primarne delany na hrani s manzelkou:)

TERZ:

jenom dodam, ze jsem taky cekal vic atmosfery ve stylu Uteku z Alcatrazu, Cool Hand Luke, Motylka a spol., misto prehlidky akcnich klise s QTE, ktery se navic smrskly do sem tam tapovani (zdravime TAPa) ma ctverecek. Prvni hodina ve vezeni byla vazne fajn, ale pak se to prehouplo do ne vylozene stastnyho konceptu, kterej jsme videli tisickrat jinde. Kazdopadne na dve cynicky odpoledni session s Terzem to bylo gut.

A Way Out feat. Nagasawa (7h)
Zajímavá zkušenost, utíkání tam bylo dost ale Prison Break the videogame to bohužel není.

BIMBAS: Rozhodně, 7. akt je teď můj nejoblíbenější, nejen co do level designu a atmosféry.

FRIZER: Tyjo, hodnocením obou Dishonored sem na tom stejně, jako SITH, ale Prey mě vůbec nechytlo. Chystám se mu ale ještě dát šanci, třeba sem to jenom hrál blbě.

The Dark Pictures Anthology: Man of Medan, 11,5h. Je to spíš takovej interaktivní film, ale zase to k tomu hororovýmu žánru asi i víc sedí a má to vcelku spád. Rozehrál jsem to dvakrát, poprvý mě to i docela bavilo, jen na konci bylo víc nejasností a většina osazenstva to nepřežila. Proto jsem tomu dal šanci ještě jednou a zkusil to rozehrát jinak. Sice byl konec jinej, ale ke hraní už jsem se musel víc nutit a mrtvejch bylo jen o jednoho mín :)

A ted Prey

po jedničce jsem musel taktéž z povinnosti dohrát i dvojku, Dishonored 2, a je to více než skvělá nástupce jedničky. Můj oblíbený styl non-lethal low chaos. Za zmínku stojí naprosto originálně zvládnuté dvě mapy, a to Clockwork mansion a Aramis Stilton mansion, kde se hráč pohybuje ve dvou časových rovinách a přeskakuje mezi nimi pomocí mechanismu v inventáři. Stejně jako Dishonored 1 je i toto pokračování jedny z top her které jsem ve svém životě hrál

ukázka Clockwork mansion mechanismu, mapa se mění na několik podob
DISHONORED 2 Walkthrough Gameplay Part 4 - Clockwork Mansion (PS4)
https://youtu.be/IK5z9JsmJNQ?t=581


Aramis Stilton mansion
Dishonored 2 Time Travel Gameplay!!!
https://youtu.be/H0l_y_Hsxeo?t=346

Grim Dawn Definitive Edition (103h) – dokonalý ARPG, u kterýho zůstanu ještě hodně dlouho.

Muramasa: The Demon Blade na Nintendo Wii, parádně strávených 13 hodin (ale vlastně to ještě není úplný konec, viz dále). Moje jubilejní dvacátá dohraná hra za letošní rok! :-) Takže si neodpustím být teď trochu delší.

K tomuhle ručně kreslenému akčnímu 2D RPG z prostředí japonského folklóru jsem se dostal naprostou náhodou: před týdnem v pátek (přesně na patnáctileté výročí!) jsem si domů přinesl vyvoněné krabicové Wiičko, které mi nezištně daroval kolega. Potřeboval jsem vyzkoušet USB Loader GX :-), takže jsem sáhnul po mém obsáhlém seznamu her, které bych si chtěl nebo aspoň měl zkusit zahrát, a úplně náhodně jsem do něj zapíchnul kurzor. Štěstí tak padlo na Muramasu a vlastně i na mě. Totiž i když jsem od toho vůbec nic neočekával, nakonec se mi přihodilo to, co jen málokdy - po prvním spuštění jsem se už od hry nedokázal odtrhnout a vracel se k ní pak pravidelně každý večer, dokud jsem ji včera v pořád tom provizorním setupu na 22" testovacím LCD u jídelního stolu na kuchyňské židli neudolal. Dokonce jsem si kvůli tomu pořídil i Classic Controller (Pro jsem žel nesehnal...), jel jsem pro něj hned v neděli tramvají v děsné kose až na Břevnov :-P

Ale abych to neprotahoval: vizuální orgie, kterým by děsně slušelo HD, k tomu atmosférická hudba a nemálo chaotické "létací" souboje, hromady předmětů a surovin, vaření podle receptů, desítky mečů s různými vlastnostmi a speciálními útoky, které si sami vyrábíte... Z nějakého důvodu se mi při hraní pravidelně vybavovaly Okami a Bayonetta, první kvůli podobně signifikantnímu vizuálu a čerpání z japonské historie, druhá snad trochu kvůli trochu netradičnímu soubojovému systému, nebo prostě nevím proč... Každopádně jak jsem psal na začátku, hru jsem dohrál jen za jednu ze dvou od začátku dostupných postav. Konce jsem se sice dočkal (a s ním i jakéhosi New Game +, kdy můžu volně cestovat mezi všemi lokacemi na rozsáhlé mapě), ale zároveň taky hlášky, že pokud chci vidět alternativní konec, mám si to zahrát celé ještě jednou i za tu druhou postavu. Což si nejsem úplně jistý, jestli zrovna teď chci :-) Ale někdy možná, možná... Jo, a je oficiální port pro PS Vita! https://www.youtube.com/watch?v=fLrhfbJpp3o

Morkredd (5h): Na konci měsíce zmizí z Gamepass, tak jsem si to zkusil. Bavilo mě to. Atmosférická hra s fyzikálními puzzly, některé jsou těžší, ale nic co by člověka frustrovalo. Na konci hezká pointa příběhu. Má i couch co-op mód pro dva.

Ghost of Tsushima: Definitive Edition (PS5 cca 40 hodin)
Zapomněl jsem včera v noci típnout screen, tak snad odpustíte. Vizuálně krásná hra, pěkný side questy a příběh zabarvenej trochu jinak, než jsme ze západní produkce zvyklí. Přesto je vidět, že si to na Japonsko jen hraje a je to celý takovej velkej tribute samurajskejm filmům.

Bohužel je to herně vlastně dost prázdný - souboje se brzy omezí a svět je sice překrásnej, ale není důvod si ho jen tak projíždět (pokud si vyloženě neužíváte photo mode). DLC Iki island jsem ani nezačal, chtěl jsem dojet posledních pár věcí na platinu, ale u prvního tábora jsem zjistil, že na to vlastně už vůbec nemám chuť.

Ni no Kuni: Wrath of the White Witch Remastered - 51h, krasna animace, pekny pohadkovy pribeh, gameplay tak nejak japonsky obvykla, ale ke konci uz to bylo dost na silu, hrozny grind potreba.