Muramasa: The Demon Blade na Nintendo Wii, parádně strávených 13 hodin (ale vlastně to ještě není úplný konec, viz dále). Moje jubilejní dvacátá dohraná hra za letošní rok! :-) Takže si neodpustím být teď trochu delší.

K tomuhle ručně kreslenému akčnímu 2D RPG z prostředí japonského folklóru jsem se dostal naprostou náhodou: před týdnem v pátek (přesně na patnáctileté výročí!) jsem si domů přinesl vyvoněné krabicové Wiičko, které mi nezištně daroval kolega. Potřeboval jsem vyzkoušet USB Loader GX :-), takže jsem sáhnul po mém obsáhlém seznamu her, které bych si chtěl nebo aspoň měl zkusit zahrát, a úplně náhodně jsem do něj zapíchnul kurzor. Štěstí tak padlo na Muramasu a vlastně i na mě. Totiž i když jsem od toho vůbec nic neočekával, nakonec se mi přihodilo to, co jen málokdy - po prvním spuštění jsem se už od hry nedokázal odtrhnout a vracel se k ní pak pravidelně každý večer, dokud jsem ji včera v pořád tom provizorním setupu na 22" testovacím LCD u jídelního stolu na kuchyňské židli neudolal. Dokonce jsem si kvůli tomu pořídil i Classic Controller (Pro jsem žel nesehnal...), jel jsem pro něj hned v neděli tramvají v děsné kose až na Břevnov :-P

Ale abych to neprotahoval: vizuální orgie, kterým by děsně slušelo HD, k tomu atmosférická hudba a nemálo chaotické "létací" souboje, hromady předmětů a surovin, vaření podle receptů, desítky mečů s různými vlastnostmi a speciálními útoky, které si sami vyrábíte... Z nějakého důvodu se mi při hraní pravidelně vybavovaly Okami a Bayonetta, první kvůli podobně signifikantnímu vizuálu a čerpání z japonské historie, druhá snad trochu kvůli trochu netradičnímu soubojovému systému, nebo prostě nevím proč... Každopádně jak jsem psal na začátku, hru jsem dohrál jen za jednu ze dvou od začátku dostupných postav. Konce jsem se sice dočkal (a s ním i jakéhosi New Game +, kdy můžu volně cestovat mezi všemi lokacemi na rozsáhlé mapě), ale zároveň taky hlášky, že pokud chci vidět alternativní konec, mám si to zahrát celé ještě jednou i za tu druhou postavu. Což si nejsem úplně jistý, jestli zrovna teď chci :-) Ale někdy možná, možná... Jo, a je oficiální port pro PS Vita! https://www.youtube.com/watch?v=fLrhfbJpp3o

Morkredd (5h): Na konci měsíce zmizí z Gamepass, tak jsem si to zkusil. Bavilo mě to. Atmosférická hra s fyzikálními puzzly, některé jsou těžší, ale nic co by člověka frustrovalo. Na konci hezká pointa příběhu. Má i couch co-op mód pro dva.

Ghost of Tsushima: Definitive Edition (PS5 cca 40 hodin)
Zapomněl jsem včera v noci típnout screen, tak snad odpustíte. Vizuálně krásná hra, pěkný side questy a příběh zabarvenej trochu jinak, než jsme ze západní produkce zvyklí. Přesto je vidět, že si to na Japonsko jen hraje a je to celý takovej velkej tribute samurajskejm filmům.

Bohužel je to herně vlastně dost prázdný - souboje se brzy omezí a svět je sice překrásnej, ale není důvod si ho jen tak projíždět (pokud si vyloženě neužíváte photo mode). DLC Iki island jsem ani nezačal, chtěl jsem dojet posledních pár věcí na platinu, ale u prvního tábora jsem zjistil, že na to vlastně už vůbec nemám chuť.

Ni no Kuni: Wrath of the White Witch Remastered - 51h, krasna animace, pekny pohadkovy pribeh, gameplay tak nejak japonsky obvykla, ale ke konci uz to bylo dost na silu, hrozny grind potreba.

Star Wars Jedi Fallen Order, cca 18 hodin. Nejsem žádný velký fanoušek star wars, ale tohle byla pecka. 9/10

Deathloop (24.5h)

Hra me fakt bavila, ale ten technickej stav byl otravnej. Dostaval jsem naprosto nahodne crashe a tim se mi i prodlouzila herni doba. Na redditu jsem nasel moznej workaround, kterej u me zabral (prehodil jsem na low detaily i kdyz hraju na 3070ce)

Double feature :
Star Wars : Force Unleashed II (~8h)
V něčem lepší než první díl (pocit Jedi síly) v něčem horší (příběh je nelogický I na poměry Star Wars) ale bavilo mě to. Na střední obtížnost celkem v pohodě.
Conkers Bad Fur Day (15h) jsem vlastně nedohrál. Z těch 15 hodin jsem na marný pokusy o překonání finálního bosse obětoval přes dvě hodiny. Ale protože ta hra je geniální, tak jsem trochu porušil pravidla. Ten boj byl strašně frustrující, našel jsem sice video jak na to, ale když jsem to zkusil stejně, jen jsem umřel rychleji. Takhle jsem se párkrát dokázal dostat do poslední fáze boje s plným zdravím, abych si pak už ani neškrt. Ale je to jinak skvělá hra, asi nejlegračnější za dlouhou dobu. Plná narážek na staré filmy (rok 2001) a krásně oplzlého humoru. Fakt to taky zkuste a třeba mi poradíte, co jsem dělal blbě.

DEEFHA: to byla hra kde jsem jako 8mi letej nahazel spoustu drobaku abych se nikdy nedostal za 3.bosse s vyprazdnenou kapsou.
Diky MAME jsem to taky dohral a vzpominky jsou silne :)

Alex Kidd in Miracle World - 2 hodiny

Ohledne virtualni Segy Master System ve hře Lost Judgment a kondenzovany nostalgii, kterou s ni mam spojenou jsem psal vedle [NAGASAWA @ Yakuza | Kultovní herní série | Tipy, meme, spin-off a popkultura] tak jenom prihodim screenshot z finale (btw v Devil May Cry 5 jsem na stredni obtiznost umrel jenom jednou a to vlastne omylem a v Alexovi Kiddovi minimalne 50x. To je vuci nekterym soucasnym hram smutna bilance)

Cadillacs and Dinosaurs na RetroPie + MAME + Deckard by OKARCADE (vřele doporučuju!) + offnyx kamarád, herní doba asi tak dvě plechovkový Plzně a jednoho panáka Myslivce k tomu :-) Tenhle "reskin" Final Fight mám hodně rád, ale abych se přiznal, tak jsem ho nikdy nedohrál do konce. Až teď přišel bývalý kolega a on je takový uvědomělý, že na co sáhne, to musí dovést do konce... No a tak jsme to teda dotáhli. Bylo to pěkné, děkuji všem zúčastněným!

TAP: Tvl! Gratulace, tohle jsem vzdal. Málem jsem rozšlapal Vitu, jak mi to nešlo :-D Konců je víc, tak třeba příště.

Guacamelee! / Switch / 10h

tohle mě nemělo míjet tak dlouho. metroidvania, tisíc popkulturních odkazů, nostalgický 2010 memíčkový vtipy, puzzly, i na ty portály došlo, co jsem si tu naposled stěžoval... měl jsem nějakej smutnej konec, snad to neni úplně moje chyba

Assassin's Creed III Remastered: