NAGASAWA: kdepak, první dva dny si dáváme rezidentní život v sumido city. Ale noční život taky navštívíme. Máme tu ještě 18 dní a žádnej itenerář krom velmi pár velmi specifických požadavků přítelkyně, jako návštěva jedné zahrady se sochama někde v Takamacu, kde to člověka musí nahlásit týden dopředu.
Je to milej protipól Číny, Čína je punk a bordel, Japonci jsou pořádek a kultivace přiměřenosti. Obojí mě baví, ale v Japonsku by se asi dalo žít lépe;-) Setkání s lidma jsou milé, vřelý a zvědavý úsměv když se potkáme očima. A i když jsme narazili na jednu kuchařku, u který jsme si mysleli, že nás ráda moc nevidí a ať jako první mluvila anglicky, tak se nakonec smála a byl s ní milý pokec, že prej její známý strávil rok v Plzni atd. Lidi jsou po světě obecné dost hodný a zvědavý. Jsou docela veselý národ, rádi se smějí u jídla, moderní galerie jsou plný místňáků. To je běžný vśude vlastně, ale jak sem člověk jede, tak čeká strohost a formalitu, ale on je to jen takovej tradiční řád, který formuje formální interakci ale pak se lidi zdá se uvolní. Tohle vlastně vidíš i v Íránu;-) Ale tam to bylo dovlečený arabama a peršani to moc nemusí, páč vnímají i vlastní představu své tradice.
Rozhodně jsem zvědavý až si dám někdy Yakuzu po tomhle zážitku. A pokud budou levný letenky, jako dovča je to super místo. O něco Levnější jak Praha a všechno žradlo je božský.. Plus, je vidět jak to Japonsko formuje USA a západní kultrura, tohle v Číně prostě není. Ale Japonsko tohle vstřebalo a je to pro ně inspirací, retro koutek má desky od the doors, van morrisona, waltra scotta. Což nás za oponou tak kulturně formovalo. Jen první pocity. Merde! Chtělo by to umět japonsky!