• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MILOSHITKlub lidí, co nemohou zapomenout na své EX
    MILOSHIT
    MILOSHIT --- ---
    .... Jinak mi hodně pomáhá že tohle auditko vzniklo. Doufám že pomůže i někomu dalšímu. Nejhorší je bejt se svou bolestí sám a neznat nikoho kdo by měl podobnou zkušenost. Už jsem si říkal že mi z toho za ty tři roky jebne. Kdyby existovala skupinová terapie pro lidi, který nemůžou zapomenout, hned bych tam chodil. Taková skupinová terapie by byla naprosto ideální.
    MILOSHIT
    MILOSHIT --- ---
    KASTA: hezky napsaný. moje dotyčná mě inspirovala k (minimálně pro mě) nejkrásnějším songům a básníičkám, co jsem kdy stvořil. Fungovala jako má kompletní múza a bylo hodně bolestivý vidět, že jí to vlastně vůbec nic neříká.

    došlo u tebe k nějakýmu okamžiku kdy jsi jí viděl naživo a tvoje představa se zcela minula s realitou? a v tý chvíli jsi věděl že je to jen ta představa? tenhle okamžik já potřebuju.

    u mně je to zkomplikovaný tim, že mě dotyčná pravděpodobně nenávidí. Při třetím rozchodu jsem se jí už snažil od sebe oddělit tak úporně že jsem jí napsal v jediný zprávě veškerý negativa ohledně ní co jsem si v daný chvíli dokázal vybavit a doufal, že tim jí "očerním" ve své mysli. Těch zpráv jsem napsal docela hodně, ale vždy jen sám pro sebe. Pak jednoho dne jsem to už nevydržel a poslal to i jí. Ale jen jsem jí přiměl k oné nenávisti a sám se jí ve svý hlavě nikdy nezbavil.
    KASTA
    KASTA --- ---
    MILOSHIT: Mam v zivote podobnej zazitek, taky jsem potkal svoji "vysnenou": absolutni porozumeni a spriznenost, totalni okouzleni, bylo uplne jasny, ze jen s ni muzu zit..... proste vsechno, co jsem kdy chtel. Jen to nebylo pred 3-mi lety, ale pred deseti. Obcas se mi o ni zda jeste dnes :) Uz to mam zpracovany, ale trvalo to teda minimalne dvakrat tak dlouho nez tri roky. A co mi pomohlo?

    Hodne to uvedomeni, ze jsem zamilovanej do predstavy. V jednom obdobi jsem si je v mysli uplne zamerne oddelil a tvoril si vztah uz jen s tou moji vysnenou M. s vedomim, ze s realnou M. nema skoro nic spolecnyho. Stejne jsem tomu teda pokazdy uplne neveril, ale pomahalo to i tak.

    Pochopeni, proc se mi to stalo - ja ty odpovedi nasel u Junga a psychoanalyzy, dnes mi tahle totalni zamilovanost pripada jako uplna magie, je to uzasny moment sebepoznani a inspirace, moment, kterej pohne zivotem, ale znovu taky uvedomeni, ze to neni vubec o tom druhym cloveku, ten proste jen neco spustil v moji mysli, byl jako magicka ingredience, kterou moje nevedomi potrebovalo, aby mohly zacit urcity deje a zmeny. Ostatne, podobny zeny jsem potkal v zivote tri (s tou posledni to bylo ale nejsilnejsi), nikdy to dobre nedopadlo se vztahem, ale vzdycky to byla ohromna inspirace a pokazdy jsem z toho pak mel pocit, ze jsem objevil uplne novou cast sama sebe a zivot dostal novy smer (doslova - nebyt treba ty druhy, tak neumim spanelstinu, ktera me ted zivi :)

    Chtel bych M. jeste potkavat? Asi spis ne. Ono je to totiz porad jeste nekde hodne v hloubce zivy. Ten otisk je hrozne hluboko, zamilovanost je takova "rizena psychoza" prenastavi mysl na toho konkretniho cloveka na tak hluboky urovni, aby to vytvorilo vazbu na celej zivot. Takze i kdyz uz ji vazne nechci a v normalnim zivote mi nechybi, setkani dokaze ty pocity a obrazy dost ozivit. Jsem nejspokojenejsi jen se svyma vzpominkama, obcasnym snem a vedomim, ze ona je (doufam) spokojene zamilovana a nepotrebuje me. Ale ten prozitek a vzpominky jsou pro me hrozne cenny, proste jeden z nejsilnejsich prozitku v zivote.
    MILOSHIT
    MILOSHIT --- ---
    ...Jinak tohle jsem objevil hned po rozchodu, když jsem hledal usilovně někoho kdo se cítí jako já. Přišlo mi to moc zajímavý, říkal jsem o tom tehdejší terapeutce, tu to samozřejmě nezajímalo.

    Limerence – Wikipedie
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Limerence
    MILOSHIT
    MILOSHIT --- ---
    KULA: mě by to asi pomohlo jen v tom případě že bych s ní někoho viděl. reálně. naživo. a že bych hlavně viděl jí. Tím jak neproběhl tři roky žádný, ani vizuální kontakt, tak je to v tom nejtěžší. Protože už spíš žiju podle nějaký svý představy v hlavě, než podle toho, jaká byla doopravdy.

    Dokonce vím, že vztah s ní nadále by pro bě byl bolestivej a destruktivní, a že dokonce i mluvila o tom, že nikdy nebude chtít děti, zatímco já jo, ale stejně na ní neustále nutkavě myslím.

    Kdybych ji viděl, třeba bych si uvědomil, že už jsem zamilovanej dávno jen do svý představy, a ne do ní. Ale to by musela s kontaktem souhlasit, nechci nic dělat proti její vůli.
    KULA
    KULA --- ---
    MILOSHIT: mě uvědomění, že ta osoba pro kterou jsem choval hluboké city teď spokojeně chová city k někomu jinému, dost pomohlo.
    MILOSHIT
    MILOSHIT --- ---
    KULA: to je samozřejmě možný, ale nikterak to neodrazuje mou mysl od obsedantních myšlenek.

    KALHOTKA: chodím na terapie 3 roky - nikam to nevede. Spíš se mi bohužel začíná zdát že jediný řešení je farmakoterapie.
    INDIAN
    INDIAN --- ---
    MILOSHIT: heled, asi jako radej vostatni, ja bych se na to vysral...
    placal sem se podobne pred vic jak 10 rokama v jenom rozchodu, kterej byl iniciovanej vzajemne, ale vic iniciativni sem byl v tom ja, pac sem si pripadal este mladej a nevybourenej a kvuli tomu sem si to potom vycital, ze sem to pohrbil spis ja... ty mesice potom me ani netraumatizovala skutecnost, ze ma treba ona nakou znamost, ale spis ze sem mel naky kratky zalezitosti ja a ze si nadobro zaviram vratka...
    po tech letech sem si rikal jakej sem byl trotl ze sem si s tim vubec nak lamal hlavu a sem rad ze uz spolu nejsme, pac uz sme se kazdej dost zmenili a stejne by to tak jako tak slo do kytek stejne.... oba uz mame svoje rodiny a i tak se radi vidime jednou za uherak, dokonce i moje zena si s ni rozumi
    KULA
    KULA --- ---
    MILOSHIT: dobré je, že říkáš "chtěl jsem ji opatrovat".
    Přemýšlel jsi někdy nad tím, že může už dávno mít rytíře, který ji uhranul o něco víc a teď její "bezpečí" zajišťuje on?
    MILOSHIT
    MILOSHIT --- ---
    ....Ahoj, tak abych tu nějak zrekapituloval svůj příběh.

    V roce 2018 jsem potkal v Hanácké metropoli mladou studentku žurnalistiky, která byla mou vysněnou dívkou.

    Prostě jsem si vždycky představoval, že budu mít malou, drobnou dívku s hnědýma očima, a vlasama, která bude spontánní, bude se chovat zcela nepředvídatelně, bude krásně vzdychat v posteli, a bude se mi svěřovat se svýma nejtemnějšíma tajemstvíma, bude nesmírně inteligentní a já pro ni budu něco jako vzor, ale zároveň k ní budu moct vzhlížet.

    (Že měla hnědé vlasy i oči, je nesmírně důležité, protože jsem si to tak vysnil.)

    Že bude nesmírně aktivní v sexu, bude navrhovat praktiky, (jako třeba anální sex,) který mě vždycky přitahovaly, který se mnou i bez problému uskuteční, ale zároveň bude jistým způsobem nedostupná a tím pádem ještě víc fascinující.

    Všechno tohle se mi v 2018 splnilo, a měli jsme s touto dívkou čtyřměsíční vztah.

    Během toho vztahu mě téměř od počátku provázely úzkostný stavy, nejistota a obavy, protože se ukázalo, že dívka má sebevražedný tendence a je nesmírně nepředvídatelná a já se navíc STRAŠNĚ bál, a by se to s ní nepokazilo.

    Tohle mě hrozně děsilo, ale zároveň mě to hrozně přitahovalo a připadal jsem si jako její rytíř na bílém koni - jako oblíbená představa, všech mladých nezkušených dívek, a domnívám se, že i její představa- přede mnou měla údajně jednoho, jediného kluka.

    .... Několikrát mě ujistila o tom, že jsem jediný muž v jejím životě, kterého kdy opravdu milovala, a že jsem JEDINÝ, komu se může svěřit se všema svýma tajemstvíma, o kterých nevěděla údajně ani její nejlepší kamarádka, a zkrátka NIKDO.

    Tenhle tlak jsem ale nemohl ustát, a po pár týdnech vztahu se na ní stal kompletně závislý, částečně i z toho důvodu, že jsem se o ní až extrémně bál, a hlavně z toho důvodu, že mám diagnostikovanou Závislou poruchu osobnosti, což je něco s čím musím nedobrovolně žít a žije se mi s tím velmi těžko.

    Dívka si tento stav velice brzy uvědomila, a začala být vyhýbavá.

    To jen brutálně posílilo mou touhu po ní, a brzy jsem jí neustálými zprávami a telefonáty kompletně odradil.

    Předtím mě ovšem stačila představit své rodině, a dát mi několikrát intenzivně najevo, že jsem nejdůležitější osoba v jejím životě.

    Rozcházeli jsme se natřikrát, rozchody měly velmi komplikovaný a nehezký průběh, a po nich jsme spolu ještě spali.

    .................

    Od té doby je to již zmíněné tři roky, a mně se na ní stále nedaří zapomenout.

    Ale to až tak extrémně, že se mi o ní prakticky každou noc zdá, zdají se mi o ní extrémně realistické sny, kdy se udobřujeme v jejím rodném městě, realistické sny, kdy vystupuje jako alkoholička a já jí zachraňuju a téměř každou minutu kdy vyjdu do ulic, jí vídám v olbličejích jiných, zcela cizích dívek, a v každém vztahu o ní s jinými ženami mluvím.

    Přitom jsem jí tři roky neviděl, nepíšeme si, a z její strany je utnutý veškerý kontakt.

    Trápím se tím v podstatě každý den, ať dělám, co dělám, myslím na ní. Můžu sportovat, můžu tvořit, můžu pracovat a stejně na ní myslím. Poslal jsem jí X dopisů a emailů, jednou jsem se za ní i vydal do domu jejich rodičů, ale nebyla tam jak ona, ani její rodiče.

    Dívka má sebevražedné tendence a alkoholické sklony, a o jejích osudech se teď dozvídám pouze prostřednictvím webových stránek ČRO Zlín, kam příspívá jako reportérka.

    Má tu někdo podobnou zkušenost?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam