V__M: takže svět je zase v pořádku :D

Jsem zpátky, tak není čas ztrácet čas. Zde nový set fotek.

Koukej na tu nádheru (v popředí).
Ocelárna Valsugana byla dokončena v roce 1979 s cílem recyklace šrotu v údolí Sugana (kousek od Trenta). A s krátkou bankrotou pauzou jede dodnes.

Fotky z konce února:
Acciaierie Valsugana, Borgo Valsugana | Viktor Mácha - industrial photography
https://www.viktormacha.com/galerie/acciaierie-valsugana-borgo-valsugana-458/

ZBYNEK: Manželka se mi nepřestává smát, děti se zamkly v pokoji a bojí se otevřít.

V__M: Co manželka a děti? Jak reagovali na Tvůj nový "sestřih"? ;-)

átelé, jsem doma.

Bylo to intenzívní, šílené a nezapomenutelné.
Ocelářský průmysl Austrálie a Nového Zélandu kompletně pokryt.

Pokud byste rádi podpořili mou další dokumentární práci, můžete mi třeba koupit kafe, nebo sobě nějaký podepsaný print.

Díky a buďte ve střehu, fotky brzy! 🙏🏻


Viktor Mácha is a steel mill hunter
https://www.buymeacoffee.com/viktormacha

V__M:: dávám dva palce nahoru :-)

Nebohé dánské dívky, tak se na tu cestu těšily. A místo nějakého navoněného galána v šik obleku a polobotkách, jsem na sedadlo u okýnka s těžkým vydechnutím zapadnul já.

Jsem úplně splaven, za nehty a ve vlasech mám zbytky grafitu, umazané kalhoty, těžké pracovní boty a hlavně musím páchnout hutí napříč několika časovými pásmy.

Je to šílené. Ještě včera touhle dobou jsem supěl do schodů v Glenbrooku, jediné huti na světě, která k výrobě oceli přetavuje rudonosné písky a teď, po jednom z nejdelších možných letů na naší planetě (Auckland-Dubai, 17h 25 minut) už dřepím na letišti ve Spojených arabských emirátech a čekám na spoj do Prahy. Konečně domů po šestnácti nezapomenutelných dnech v Austrálii a Oceánii.

Expedice splněna na 100%. Nemusím se vracet. Všechny ostatní cesty za krásou výroby a zpracováním kovů už budou kratší.

Vyšlo to.

Tak už jsem slavnej i na Novém Zélandu, tudíž to tady můžu zabalit.

Dva dny utekly jako voda a přesto jsem toho viděl víc, než jakýkoliv turista přede mnou. Domů!

V__M: tak to buď rád, že jsi prošel detektorem na výbušniny v pohodě =) kdyby ti něco zapípalo, tak jsi možná letěl jiným spojem, pokud vůbec.
V londýně mi stačilo, že jsem na letiště dorazil přímo z fabriky na auta, kde nás protáhli i kolem lakovny a na telefonu mi zůstala nějaká rezidua, takže ženská u detektoru, co kontrolovala veškerou elektroniku, jen zahlásila "FUCK!", vrazila tam telefon podruhé, hláška se opakovala a pak už si mě táhli na samostatné povídání. Letadlo jsem ještě doběhl, ale letuška už zavírala gate =D

V__M:: když jsi jí neřekl, že je budeš fotit, zřejmě nabyli dojmu, že za ty dva dny ty dvě hutě zvládneš vyhodit do vzduchu :-).

Čili takhle - všechny australské ocelárny zdokumentovány, čas posunout se dál.

Na pasové kontrole v Auckladnu se mne slečna úřednice ptala, z jakého důvodu budu na Zélandu jen dva dny. Ve vší slušnosti jsem jí odpověděl, že tady mají jen dvě hutě.

Tím jsem si vysloužil samostatnou prohlídku dokladů a další pohovor. Nechápu.

V__M: žena tě bude posílat do Austrálie častěji! Asi tak každý týden na oholení.

V__M: si kup umele vousy...?

ENDER:
V__M: Sousedky budou koukat dírama v plotě, že si paní Máchová pořídila novější model :P

V__M: takhle domu nemuzes!
Pamatuju si, kdyz kdysi prijel tata z armadniho cviceni oholenej. Nikdo ho doma nepoznal a v sousedstvi se rozhlasilo, ze ma mama novyho partnera..

Dnes jsem v australské Whyalle přednášel o rozdílech mezi zarostlým a oholeným Viktorem.
Publikum aplaudovalo ve stoje.

Ne vážně, tohle bylo drsný. Dva dny před návštěvou zdejší železárny jsem byl informován, že vstup na koksovnu je z bezpečnostních důvodů možný pouze hladce oholeným. Ano, zní to zcela bizarně, ale je to tak. Holt respirátor musí těsnit.

A tak jsem se po dvaceti letech poprvé oholil. Manželka ani mé tři děti mne nikdy neviděly bez vousů. Doma asi vyvstanou nějaké otázky..

Ale když miluješ hutě, co naděláš..