Vzal jsem na sebe do Tater to nejlepší ze sponzoringu, co se mi podařilo za 17 let práce na poli těžkého průmyslu vysomrovat (tričko ArcelorMittal a kšiltovka Infrabuilt), a hned to přineslo interakci.
Ploužím se takhle v nelidském vedru kolem Soliska a v protisměru prochází nějaký starší pár. Slyším jen, jak pán mezi zuby procedí: “Á,
#arcelormittal…”
Pár sekund zásek a nedá mi to, otočím se na něj a ptám se, co že má s Mittalem dočinění?
“No co? Dělal jsem v Kunčicích 13 let na druhé vysoké peci a ty ku*vy mi pak ani nezaplatili odstupné.”
A paní dodává: “A už ani teplo nemáme, co skončila prvovýroba..”
Tak jsme se trpce zasmáli a já šel reprezentovat dál.
Vlastně už se ani nedivím, že mi Mittal nikdy na nic nepřispěl a poslední pokus o vydání publikace v tichosti přešel..