V__M: Musel jsem si dohledat, co je „vystavitelny model“. Napred jsem si myslel, ze jde o nejakou pionyrskou soutez ve skladani papirovych modelu z ABC. (Ty moje byly vetsinou nevystavitelne.)

437. zdokumentovaným závodem je česká slévárna Kdynium z roku 1954.
Za tu dobu se tam jednou obměnil personál a to je zhruba tak všechno. Takhle autentické provozy už dneska skoro nenajdete.

Komplet: https://www.viktormacha.com/galerie/kdynium-kdyne-593/

Historičtější fotku jsem nenašel.
Pohled ze střechy skipové těžní věže dolu Staříč na příhradovou těžní věž. Rok 2007, můj první výlet na daleké Ostravsko a já měl tehdy pocit, že Svět už větší není a nemůže být.

Píše se rok 2026 a v je to všechno v hajzlu. Hlubinné hornictví skončilo před měsícem, poslední zbytky dolu odstřelili dneska.
Fakt, nezbylo vůbec nic. Jen hromádka sutin. Ne, tohle jsem si tehdy v tom parném letním dni na vrcholu těžní věže nedokázal představit.

Strašně rád bych se uchlácholil pocitem, že to je přece ten pokrok, že se lesy zase zazelenají a že nám bude konečně dobře.
Ale tvl nějak to nejde. Nejde, nejde, nejde.

Se systematickým výmazem téhle části naší kultury, která zformovala celé 20. století, se nikdy nesmířím.

TALAGE: Poválečná architektura musí být zcela zapomenuta.

Dalsi kaput:

VIDEA: I havíři zaslzeli, když padal k zemi skip šachty ve Staříči - Frýdecko-Místecký a třinecký deník
https://fm.denik.cz/zpravy_region/staric-skip-dulni-vez-odstrel-prubeh-lide-haviri-vzpominky-dojeti-emoce.html

To mi připomnělo kolegovu historku. Jeho babička pracovala v dole, ale jako dispečerka. Do podzemí tedy nechodila, řídila provoz z věže. Komunikační technika nebyla tehdy moc spolehlivá a stalo se, že došlo k poruše a bylo potřeba něco vyřídit předákovi směny, který zrovna sfáral. Babička, měřící asi 150 cm tedy oblékla hornickou pelerínu, nasadila přilbu a vydala se dolů osobně. V 50. letech byla víra v nadpřirozené bytosti ještě silná, a tak se okamžitě po dole rozšířila zvěst, že se tam potuluje permoník. Tahle informace doputovala zase k řediteli dolu, který už na permoníky nevěřil a usoudil, že do dolu se asi dostalo dítě a v tomto smyslu všechny zalarmoval. Babička tak kromě vyřizování vzkazu ještě chvíli pomáhala hledat to dítě, ale pak už se to docela rychle vysvětlilo.

V__M:: V tom případě blahopřeju, že máš kobietu na fotografii, a díky za hodnotnou odpověď :-).

JONEZ1: Ani hornice, ani dolnice. Dámy v podzemí nepracují.
Na Mostecku v padesátých letech proběhly pokusy o zapojení žen tak, že od výtahu vpravo pracovali muži a od výtahu vlevo ženy, ale většinou to končilo hromadnými orgiemi a tak se od těchto emancipačních snah ustoupilo.
V hutích byla situace jiná, ale práce tak těžká, že ženy nakonec skončily na jeřábech, kde jezdí dodnes.

Ta paní na fotce je lampářka a rovná lampy v dobíjecích stanicích.
(pozn.: lampářky bývají většinou ultra hot a nerady se fotí)

GODY: no příčiny jsou dvě - stát polské hornictví mohutně dotuje a zároveň se uhlí nenachází v takové hloubce, jako u nás.

KAERO: to je jednoduché, oni se o to ti Poláci prostě umí starat, ne jako u nás to všechno do mrtě vydojit a nazdar.

436. zdokumentovaný závod je tu, stejně jako nový týden.
Tentokrát se můžete virtuálně podívat do polského dolu Ziemowit nedaleko českých hranic. Oproti nám se zde bude ale těžit minimálně do roku 2040.

Komplet: https://www.viktormacha.com/galerie/kwk-ziemowit-ldziny-592/

435. zdokumentovaný závod je polská Huta Ostrowiec, ocelárna s dlouhou tradicí a poměrně nejistou budoucností.
O zrezivělosti tamní administrativy svědčí už jen to, že autorizace fotek jim zabrala celý jeden rok.

Taková mírumilovná budova zvenčí a takovéhle peklo uvnitř. Není to nádhera?

Komplet: https://www.viktormacha.com/galerie/celsa-huta-ostrowiec-ostrowiec-591/

FAITH: Pokud dopadne grant, tak by to mělo být v Design Factory cca od října.

Fait je skvělá, tam jsem psal, ale bohužel zcela bez odpovědi.

Tak to je síla. V úterý mne kontaktovala americká Grohmannova galerie s tím, že by mi rádi uspořádali výstavu k dvaceti letům mé dokumentární práce a dnes mi od nich DHL
doručila pěkně těžký balík publikací, které galerie za roky své existence vydala. Je mezi nimi třeba legenda americké industriální fotografie David Plowden, nebo Michael Schultz.
Inu, bude na co navazovat. Laťka je vysoko.

Podobné to bylo i v Německu, kde mi průmyslové muzeum v Hattingen udělalo mou dosud největší výstavu, toho času k vidění v Braniborsku a dál snad v Bratislavě.

Proč to nejde u nás? Proč? V jaké české galerii byste chtěli HUTĚ vidět?

A vůbec, nevíte o nějakém českém kurátorovi, který by se mne ujal?

Pozn.: Jsem sociálně plachý abstinent a nekuřák.

JONEZ1: Zamítnutí ETA s odůvodněním Public good consideration, odvolat se nejde. Následně během standardního visa procesu citovány konkrétní příspěvky z X kritizující přístup úřadů k pákistánským grooming gangům. Blízký člen rodiny