Historičtější fotku jsem nenašel.
Pohled ze střechy skipové těžní věže dolu Staříč na příhradovou těžní věž. Rok 2007, můj první výlet na daleké Ostravsko a já měl tehdy pocit, že Svět už větší není a nemůže být.
Píše se rok 2026 a v je to všechno v hajzlu. Hlubinné hornictví skončilo před měsícem, poslední zbytky dolu odstřelili dneska.
Fakt, nezbylo vůbec nic. Jen hromádka sutin. Ne, tohle jsem si tehdy v tom parném letním dni na vrcholu těžní věže nedokázal představit.
Strašně rád bych se uchlácholil pocitem, že to je přece ten pokrok, že se lesy zase zazelenají a že nám bude konečně dobře.
Ale tvl nějak to nejde. Nejde, nejde, nejde.
Se systematickým výmazem téhle části naší kultury, která zformovala celé 20. století, se nikdy nesmířím.