Tak jsem zpátky z Rumunska, vytěžil jsem z toho maximum. Ještě jedna kratší cesta a mám těžký průmysl v téhle nádherné zemi zdokumentovaný kompletně.
Měl bych mít radost, ale nějak to nejde.
Po týdnu otevírám schránku s 23 nepřečtenými emaily.
Nejdřív čtu ty ze zahraničí:
-nabídka dvou obřích výstav v Belgii a USA
-pozvání do 8 hutí ve Španělsku, Holandsku, Belgii, Finsku a Francii
-navázání spolupráce s TOP evropskou ocelářskou společností
No a pak jdu na ty české:
-zrušená přednáška
-3 zamítnuté žádosti o fotografickou dokumentaci
-zrušení velkého projektu, od kterého jsem si hodně sliboval
-4 negativní odpovědi na nabídku výstavy
-odpověď na jednu žádost o povolení focení, která ale balancuje na hraně naprostého výsměchu a drzosti.
Nechápu to. To je na tom ten náš Hobitín vážně tak špatně? Nebo je chyba ve mně? Možná ty fotky fakt za nic nestojí a v zahraničí mne berou jen za takovou atraktivní post-sovětskou exotiku.
Po téměř dvaceti letech práce na poli světového těžkého průmyslu musím ale bohužel konstatovat, že žádná jiná země mi nepřinesla tolik zklamání, jako právě ta má vlastní - Česko.