V__M: Doma nikdo neni prorokem ...

V__M: Mozna je to kontrastem zajmu ze zahranici, coz zni, ze to musi byt neco extra, kdyz to ma takovy presah. A vuci tomu "mistni Pepa neco chce". Priste do tech ceskych napis anglicky a podepis se Vittore Maccha ;-)

Tak jsem zpátky z Rumunska, vytěžil jsem z toho maximum. Ještě jedna kratší cesta a mám těžký průmysl v téhle nádherné zemi zdokumentovaný kompletně.
Měl bych mít radost, ale nějak to nejde.

Po týdnu otevírám schránku s 23 nepřečtenými emaily.

Nejdřív čtu ty ze zahraničí:
-nabídka dvou obřích výstav v Belgii a USA
-pozvání do 8 hutí ve Španělsku, Holandsku, Belgii, Finsku a Francii
-navázání spolupráce s TOP evropskou ocelářskou společností

No a pak jdu na ty české:
-zrušená přednáška
-3 zamítnuté žádosti o fotografickou dokumentaci
-zrušení velkého projektu, od kterého jsem si hodně sliboval
-4 negativní odpovědi na nabídku výstavy
-odpověď na jednu žádost o povolení focení, která ale balancuje na hraně naprostého výsměchu a drzosti.

Nechápu to. To je na tom ten náš Hobitín vážně tak špatně? Nebo je chyba ve mně? Možná ty fotky fakt za nic nestojí a v zahraničí mne berou jen za takovou atraktivní post-sovětskou exotiku.

Po téměř dvaceti letech práce na poli světového těžkého průmyslu musím ale bohužel konstatovat, že žádná jiná země mi nepřinesla tolik zklamání, jako právě ta má vlastní - Česko.

To je v prdeli, já do toho Íránu měl jet, když byla vloni možnost...
https://www.intellinews.com/israel-hits-iran-s-biggest-steel-plants-tehran-to-retaliate-434267/?source=oman

VIAGRA: Nesbírám, ale pořád mi je někdo nosí, takže vlastně sbírám.

Viktore, možná jsem to už zapomněl, ale psal jsi někdy jestli něco sbíráš ohledně těžkého průmyslu? Vím, že máš nějaké obrazy, ale co třeba medaile nebo tak?

TEAPACK: No je to holt jiná liga.) Jen to zálohování je dosti brutální..
Za dnešek 44 GB..

Ahoj všem, zdravím z Rumunska, kam jsem před pár hodinami dorazil na hornicko-slévárenský trip.
Ani to mne ovšem nezastaví před vložením 438. zdokumentovaného závodu, jímž je polský důl Julian.
Tohle jsou fotografie z roku 2020 a kdybyste tam přijeli dnes, naleznete už jen holé torzo prostřední těžní věže. Vše ostatní padlo.
Komplet zde: https://www.viktormacha.com/galerie/kwk-julian-piekary-lskie-594/


Podpora kafem možná zde: https://buymeacoffee.com/viktormacha

V__M: Nebuďte slušnej, řekněte pravdu. Jméno!

TALAGE: Je to úspěch.
Ale jak se mnou Třinec nedávno vyjebal si nechám zatím pro sebe.

Alespon v tym Werku to kluci usati jeste umi:

TALAGE: Uff, já už se bál, že tam mám překlep:))

V__M: Musel jsem si dohledat, co je „vystavitelny model“. Napred jsem si myslel, ze jde o nejakou pionyrskou soutez ve skladani papirovych modelu z ABC. (Ty moje byly vetsinou nevystavitelne.)

437. zdokumentovaným závodem je česká slévárna Kdynium z roku 1954.
Za tu dobu se tam jednou obměnil personál a to je zhruba tak všechno. Takhle autentické provozy už dneska skoro nenajdete.

Komplet: https://www.viktormacha.com/galerie/kdynium-kdyne-593/

Historičtější fotku jsem nenašel.
Pohled ze střechy skipové těžní věže dolu Staříč na příhradovou těžní věž. Rok 2007, můj první výlet na daleké Ostravsko a já měl tehdy pocit, že Svět už větší není a nemůže být.

Píše se rok 2026 a v je to všechno v hajzlu. Hlubinné hornictví skončilo před měsícem, poslední zbytky dolu odstřelili dneska.
Fakt, nezbylo vůbec nic. Jen hromádka sutin. Ne, tohle jsem si tehdy v tom parném letním dni na vrcholu těžní věže nedokázal představit.

Strašně rád bych se uchlácholil pocitem, že to je přece ten pokrok, že se lesy zase zazelenají a že nám bude konečně dobře.
Ale tvl nějak to nejde. Nejde, nejde, nejde.

Se systematickým výmazem téhle části naší kultury, která zformovala celé 20. století, se nikdy nesmířím.

TALAGE: Poválečná architektura musí být zcela zapomenuta.

Dalsi kaput:

VIDEA: I havíři zaslzeli, když padal k zemi skip šachty ve Staříči - Frýdecko-Místecký a třinecký deník
https://fm.denik.cz/zpravy_region/staric-skip-dulni-vez-odstrel-prubeh-lide-haviri-vzpominky-dojeti-emoce.html

To mi připomnělo kolegovu historku. Jeho babička pracovala v dole, ale jako dispečerka. Do podzemí tedy nechodila, řídila provoz z věže. Komunikační technika nebyla tehdy moc spolehlivá a stalo se, že došlo k poruše a bylo potřeba něco vyřídit předákovi směny, který zrovna sfáral. Babička, měřící asi 150 cm tedy oblékla hornickou pelerínu, nasadila přilbu a vydala se dolů osobně. V 50. letech byla víra v nadpřirozené bytosti ještě silná, a tak se okamžitě po dole rozšířila zvěst, že se tam potuluje permoník. Tahle informace doputovala zase k řediteli dolu, který už na permoníky nevěřil a usoudil, že do dolu se asi dostalo dítě a v tomto smyslu všechny zalarmoval. Babička tak kromě vyřizování vzkazu ještě chvíli pomáhala hledat to dítě, ale pak už se to docela rychle vysvětlilo.