Když jsem v roce 2017 přijížděl do koksochemického závodu Slantsy na rusko-estonské hranici, něco mi na něm už z dálky nesedělo.
Žádný kouř, absolutně žádný. Že by Rusové zrovna tady tak mocně investovali do ekologie?
No pochopitelně ne... po nahlášení se na vrátnici mi bylo řečeno, že koksovna už tři roky nefunguje, jen mi to zapomněli sdělit..
A přesně tenhle pocit jsem měl na jaře tohoto roku v rumunské Vlahite.
Projíždím naprostým urbexem k něčemu, co by snad mělo být slévárnou šedé litiny Hamorform.
Nikde ani živáčka, pokud teda nepočítám tlupy potulných psů. Popraskané okenní tabule řinčí ve větru, jinak hrobové ticho.
Volám tedy na předem poskytunté číslo a k mému překvapení se z ruin vynořuje starší pán a kyne, ať jdu dovnitř.
A uvnitř...? no je z toho 453. zdokumentovaný závod. Tamní business model dodnes nechápu.
Vlăhița, Rumunsko, 03/2026
Komplet:
https://www.viktormacha.com/galerie/hamorform-industry-vlhia-614/ 
