ZUULUU: Vzít to takhle filosoficky (mám problém, byť třeba ne velký, ale chci ho z principu řešit a stojí mi to na bolest a nepohodu) a skutečně na tom základě začít provádět vnitřní změny je vzácné, myslím, alespoň co jsem zatím viděl.
Tipuju, že většina lidí se začne měnit až ve chvíli, kdy "to takhle nejde dál;" když se ukáže skutečně velký problém, který nelze ignorovat a v rámci dosavadního náhledu na sebe a svět není snadno řešitelný svépomocí. Nebo když přijde něco, co v rámci současného paradigmatu vůbec nedává smysl a dotyčného to rozebere.
I v tom vidím nebezpečí mnoha rigidních myšlenkových/emočních konstruktů, od toxické maskulinity po různé ujeté politické směry nebo náboženské sekty - dovolují snadno externalizovat zdroj problémů. Za všechno můžou LGBT, Židi, ještírci nebo cyklisti... a my se nemusíme měnit, neboť máme Pravdu.