Global warming hysteria serves as excuse for world government

If world government is to be achieved by consent, the world must be sold on the idea of world government and its necessity

...

In a report titled "The First Global Revolution" (1991) published by the Club of Rome, a globalist think tank, we find the following statement: "In searching for a new enemy to unite us, we came up with the idea that pollution, the threat of global warming, water shortages, famine and the like would fit the bill.... All these dangers are caused by human intervention... The real enemy, then, is humanity itself."

...

vice: http://oldthinkernews.com/Articles/oldthinker%20news/global_warming_hysteria_serves_a.htm

Freud Was Used to Control the Masses

It is amazing how easily big business manipulates you to do what it wants, and, more often than not, fraudulently.

Have you ever wondered, like I do, how they are able to do it?

You may not be aware, however, at the heart of all this deception are experts like Edward L. Bernays, called the Father of Spin and the so-called inventor of public relations, who so deftly manipulated the perceptions of the public by taking advantage of the principles of psychology developed by his uncle, Sigmund Freud.

With that in mind, you'll want to set aside some free time to watch The Journey of the Self, the acclaimed 2002 BBC documentary by Adam Curtis.

http://video.google.com/videoplay?docid=8953172273825999151&hl=en

The Century of the Self Part 2:

http://video.google.com/videoplay?docid=-678466363224520614&q=The+Century+Of+The+Self

The Century of the Self Part 3:

http://video.google.com/videoplay?docid=-7009899812873111112&q=The+Century+Of+The+Self

The Century of the Self Part 4:
http://video.google.com/videoplay?docid=-6884155963216756796&q=The+Century+Of+The+Self

wtf?
Pakistánec přiznal: Mohu za 11.září
http://lidovky.zpravy.cz/pakistanec-priznal-mohu-za-11-zari-dqo-/ln_zahranici.asp?c=A070315_081558_ln_zahranici_svo

Švédská vláda chce špehovat emaily
http://digiweb.ihned.cz/c4-10050430-20638910-i00000_d-svedska-vlada-chce-spehovat-emaily
http://www.usatoday.com/news/world/2007-03-08-swedenemail_N.htm

Boj proti terorismu a zájmy národní bezpečnosti přivedly podle USA Today švédskou vládu na nápad kontrolovat elektronickou komunikaci, přesněji její určitou část. Kritici se samozřejmě bojí možného zneužití informací k jiným než bezpečnostním úkolům. Například Spojené státy začaly monitorovat mezinárodní hovory a emaily v roce 2001, zejména u lidí, kteří byli v podezření z účasti na teroristických útocích.

Švédský návrh, který zatím čeká na schválení parlamentem, by umožnil používat software, který vyhledává v telefonátech a emailech klíčová slova s možnou souvislostí s terorismem. Každý mezinárodní telefonát nebo email do zahraničí by tak prošel bezpečnostní kontrolou. Současná situace také umožňuje monitoring komunikace, ovšem ne plošně, ale pouze v případě podezření, že se chystá kriminální čin.

Ohrožení terorismem je pro mnoho evropských zemí důvodem k podobným bezpečnostním opatřením, ovšem Švédové přicházejí nově s kontrolou emailů. Holanďané mohou kontrolovat emaily ve specifických případech, ovšem nemají volné ruce pro kontrolu veškeré elektronické komunikace. Velká Británie dovoluje kontrolovat emaily jen na základě požadavku ministra a získané materiály nesmějí být použity jako důkaz u soudu.

http://gallery.live.com/liveItemDetail.aspx?li=b307a4b5-ce3d-49ee-8295-38dea349e0ed&l=1 ;)

KERRAY: a komourous je stbak...
....nesouvisi to nejak???
http://www.rozhlas.cz/izurnal/cesko/_zprava/328599

Rumsfeld says Flight 93 was "shot down."

http://www.prosebeforehos.com/government_employee/06/17/loose-post-911-lips/
nebo rovnou http://www.youtube.com/watch?v=x6Xoxaf1Al0

CIA a tajné lety - úvodník březnového Le Monde diplomatique

Written by Ignacio Ramonet Wednesday, 14 March 2007

Nestydatost? Cynismus? Perverzita? Jak kvalifikovat postoj evropských vlád, přistižených in flagranti deliktu komplicity s cizí tajnou službou v záležitosti tajných únosů desítek podezřelých, zavlečených do tajných vězení a podrobených mučení? Je možné si představit bezostyšnější popření práv lidské osoby?

Dvě nedávné události svědčí o vládnoucí schizofrenii. Nejprve je to 7. února v Paříži slavnostní podpis většiny evropských vlád konvence Spojených národů proti „násilnému zmizení“ (1), která používání tajných vězení stíhá. A potom přijetí zprávy (2), která obžalovává tytéž státy ze spolupráce s americkou Central Intelligence Agency (CIA) při tajných únosech, Evropským parlamentem ve Štrasburku.

Podle této zprávy letadla CIA vykonala v letech 2001-2005 ne méně než tisíc dvě stě čtyřicet pět přistání na evropských letištích, často na palubě s oběťmi „násilných zmizení“, které letadla přepravovala do ilegální věznice na Guantanámu anebo do ilegálních vězení ve třetích zemích (Egypt, Maroko), kde se běžně praktikuje mučení. Je nyní nesporné, že evropské vlády věděly o kriminální povaze těchto tajných letů. Některé z nich se nespokojily se zamhouřením víček. Obzvláště Polsko a Rumunsko jsou v podezření, že na své půdě zřídily vlastní „malá Guantanáma“, kde byli vězněni v očekávání definitivního určení osoby unesené v Pakistánu, Afghánistánu či jinde.

Také britská vláda je podezřívána, že se zúčastnila unášení podezřelých a podílela se na nelidském zacházení s nimi. Obdobně i vlády rakouská a švédská. Německé úřady jsou mimo jiné obžalovány z toho, že „nemohly nevědět“ o únosu německého státního příslušníka libanonského původu pana Chaleda Al-Asrího, který byl unesen do Afghánistánu. Obdobně italské tajné služby jsou rovněž obžalovány, že napomohly agentům CIA tajně unést v Miláně imáma Hasana Mustafu Osamu Nasrího, vulgo „Abú Omara“, který byl přemístěn do Egypta, kde byl mučen a znásilněn (3).

K tak závažnému porušení lidských práv nemohlo dojít bez vědomí hlavního představitele Evropské unie pro zahraniční politiku pana Javiera Solany, jakož i kanceláře jeho spolupracovníka, evropského koordinátora boje proti terorismu, pana Gijse de Vriese. Pan de Vries zvolil výmluvné gesto, podal demisi: „Demokratické státy,“ varoval, „musejí vést boj proti terorismu v rámci platných zákonů (...). Kumulace nelidského zacházení v Abú Ghraibu, výstřelky z Guantanáma a únosy organizované CIA podlamují důvěru ve Spojené státy a v Evropu.“ (4)

Je nutno, aby se všichni, ať už zodpovědní činovníci či jejich podřízení, kteří se na těchto únosech podíleli, museli obávat spravedlnosti. A přemýšleli o osudu paní Maríi Estely Martínezové, vulgo „Isabelity Perónové“, bývalé presidentky Argentiny, země, kde úřady ve jménu boje proti terorismu politické únosy masově praktikovaly. Byla nedávno v Madridu zatčena a obžalována z „nuceného zmizení“ studenta Héctora Fanguettiho v únoru 1976, tedy před jednatřiceti lety... Mlýny spravedlnosti melou pomalu, avšak neúprosně.

(1) Podepsalo ji na šedesát zemí, mezi nimi Chile, Argentina a Uruguay, ale nikoliv Spojené státy. Přinejmenším dvacet států musí konvenci ještě ratifikovat, aby nabyla právní účinnosti.
(2) www.europarl.europa.eu
(3) Milánský soud zahájil 16. února tohoto roku proceduru proti dvaceti šesti americkým agentům CIA a několika příslušníkům italských tajných služeb, kteří jsou obžalováni z organizace „nuceného zmizení“ imáma Abú Omara v únoru 2003.
(4) El País, Madrid, 17. února 2007.

Přeložil Martin Hybler

http://vulgo.net/index.php?option=com_content&task=view&id=709&Itemid=1

9/11 - Suspicious Evacuations and PowerDowns prior to 9/11

http://www.youtube.com/watch?v=nsb1R42XzMU

Power Downs in the week before 9/11: (sub-clip) opportunity to plant explosives?

http://www.youtube.com/watch?v=T9YjOQ076F4&mode=related&search=

jo a samozrejme pokusim sa ho naskenovat, az sa k nejakemu skeneru dostanem, stoji to za to

btw v "slovenskom respekte" - casopise tyzden, je vyborny clanok o globalnom oteplovani, pisany teda dost kriticky na adresu environmentalistov, o tom, jak vobec nikto vlastne stale nevie do akej miery CO2 vplyva na klimu a ci nahodou proces oteplovania nie je absolutne prirodzeny, pretoze zakladnou vlastnostou klimy je jej zmena v case...no musel som prehodnotit niektore svoje postoje (a tym davam ciastocne za pravdu charionovi, ktoremu som pred niekolkymi mesiacmi na tuto temu napisal argumenty, ktore v dnesnom svetle uz neobstoja...)

KERRAY: treba, fantazii se meze nekladou

nemyslím - jak říká brezinski, the secret plan is that there is no secret plan at all

GYD: záminka pro trvalou okupaci?

KERRAY: jako zaminka?

JAXXE: to chci vidět, co budou těžebním firmám v občanské válce/po revoluci platné nějaké smlouvy...

Už víme, komu připadne irácká ropa

11.03.2007 Amy Goodman, Democracy Now!

Dlouho očekávaný návrh zákona o ropě byl v minulých dnech konečně předložen iráckému parlamentu. Zprvu jej hodlal kabinet Núrího Málikího udržet co nejdéle v utajení. Skupina iráckých intelektuálů však získala jeho kopii a díky překladu Raeda Jarrara se s ním teď může seznámit celý svět. S Jarrarem, jinak též ředitelem irácké sekce Institutu Global Exchange, a Antonií Juhaszovou, americkou analytičkou, která sleduje praktiky nadnárodních společností, mluvila o povaze zmíněné legislativy Amy Goodmanová z nezávislého mediálního syndikátu Democracy Now!

Pane Jarrare, vy jste byl, pokud je mi známo, prvním, kdo rozšířil úplné znění návrhu nového iráckého zákona o ropě na internetu. Jak se vám podařilo dokument získat?

Raed Jarrar (RJ): Nezískal jsem ten dokument jako první. Již někdy na přelomu února a ledna 2007 jej z úřadu irácké vlády vynesl, a posléze na svých stránkách (www.al-ghad.org) zveřejnil profesor Fuád Al Amír. Odtud se rozšířil na další servery, mimo jiné i stránky iráckého institutu Niqash (www.niqash.org), kde jsem jej nalezl já. Mojí zásluhou v celé věci je pouze pořízení anglického překladu.

Váš překlad byl zveřejněn terpve před pár dny. Jen málokdo se s ním zatím mohl seznámit. Můžete ve zkratce přiblížit obsah nového zákona?

RJ: Návrh zákona tvoří přes třicet hustě popsaných stránek. Nelze jej tudíž shrnout do několika vět. Vyzvihl bych ovšem tři body, o kterých by se mělo, podle mého mínění, debatovat podrobněji:

Za prvé, zákon legalizuje značně nevýhodný typ dohod se zahraničními investory (takzvané dohody o sdílené výrobě, jinde též dohody o výrobních službách, PSA). Uzavírají se na pětatřicet let, během nichž nemohou být podmínky měněny. Ložisko zůstává majetkem státu, ropná společnost ale získává výhradní právo těžby a zpravování. Za to odvádí předem stanovený poplatek. Nehledí se ani na pohybující se cenu ropy, ani proměnu potřeb dané země (špatnou hospodářskou situaci, zvýšení nákladů, živelné katastrofy a tak dále) Zákony, které se dostanou s úmluvou do rozporu, nemusí investor dodržovat. Po celou dobu platnosti musí zkrátka zůstat smlouva neporušená.

Za druhé, novým zněním zákona se Irák vzdává části své suverenity. Vláda v Bagdádu již nebude moci stanovovat těžební limity (což vylučuje stát z ropného kartelu OPEC). Část pravomocí centrálního kabinetu získá nově ustavená instituce Federální rada pro ropu a plyn, v níž usednou i zástupci největších nadnárodních společností. V praxi tedy budou představitelé korporací Shell, BP či ExxonMobil dohlížet na dodržování smluv se sebou samými.

A za třetí, zákon se stává počátkem konce irácké celistvosti - poslední slovo při uzavírání těžební smlouvy je odebráno ústředním orgánům a předáno provinčním úřadům. To je dle názoru mnoha analytiků první krok k rozdělení státní pokladny, a posléze i samotné země.

Paní Juhaszová, vy zkoumáte aktivity nadnárodních firem v Iráku od počátku války. Můžete upřesnit, co pro ně tento zákon znamená?

Antonia Juhaszová (AJ): Dle mého soudu představuje tato legislativa jeden ze splněných cílů celé invaze, a to jak pro nadnárodní společnosti, tak pro Bushovu vládu. Irácký ropný průmysl se nyní otevře zahraničním investorům na všech úrovních. Je pravda otázkou, jaký typ dohod s nimi jednotliví zmocněnci uzavřou - fakt, že zákon PSA legalizuje, ještě neznamená, že se k nim všichni úředníci přikloní. Důležité je ovšem to, co říkal Raed: uvědomme si, že velkou část odpovědnosti za ekonomiku celé země přebírá instituce, v níž budou rozhodovat zástupci domácích a zahraničních koncernů. Oni určí, jaký typ kontraktu mohou Iráčané s investory uzavřít. A je jen málo pravděpodobné, že budou hlasovat proti zájmům svých nadnárodních zaměstnavatelů.

Irácká národní ropná společnost, doposud zastřešující celé odvětví, bude zachována jako jen obyčejná firma, bez jakýchkoliv privilegií. Model, v němž státní správa kontroluje těžbu a zpracování takto významné suroviny, je přitom společný zemím, jež vlastní devadesát procent ropných zásob na světě.

Co ale odvětit na námitku, že Irák velké nadnárodní koncerny potřebuje? Sami Iráčané nemají, zdá se, dostatek prostředků k výstavbě poničené infrastruktury, k obnově plné těžby, a tudíž i k podnícení rychlého hospodářského růstu.

AJ: Ač to tak na první pohled nevypadá, Iráčanům se při správě ropné těžby docela dařilo. Před válkou země vytěžila dva a půl milionu barelů ropy za den. Poté těžené množství naráz kleslo, postupně však začalo - na rozdíl od množství vyvezeného - opět narůstat. Před rokem, než se útokem na samárskou mešitu rozpoutaly etnicko-náboženské střety, se statistika blížila předválečné hranici. Mohlo se tak stát sice jen díky americkým dotacím na opravu infrastruktury, daleko větší škody však způsobil vpád Bushových armád do země. Ačkoliv tedy dnes funguje 125 z celkových 526 vrtů, nelze říci, že by Iráčané sami těžit ropu nezvládli.

Potíž nastává až se zisky z jejího prodeje. Irák se stal rejdištěm všelijakých překupníků, v jejichž kapsách končí bezmála čtyřicet procent z celkového objemu vytěžené suroviny. Irácká ropa je velmi snadno dostupná. Náklady na její těžbu nepřesahují jeden a půl dolaru za barel. Na světových trzích se přitom prodává stejně množství za čtyřicetinásobek. To jsou ohromné zisky, které stále lákají spoustu nelegálních podnikavců. A bagdádští, ale zejména provinční úředníci nejsou zrovna proslulí svou neúplatností. Proti tomu je třeba bojovat, alespoň pokud chceme Iráku opravdu pomoci.

Zůstává nicméně pravdou, že irácké technologie zastarávají. Během jedenácti let, kdy země trpěla mezinárodními sankcemi, nedolšo k téměř žádné inovaci výrobních postupů. Irák byl ochuzen o zahraniční zkušenosti. Není však proto nutné se hned uchylovat k neoliberálním postupům. Kuvajt, Irán či Saudská Arábie uzavřely s nadnárodními společnostmi dohody spíše technického rázu, případně smlouvy na velmi omezenou dobu. Ani Irák na tom není tak špatně, aby se musel uchýlit k podpisu PSA.

Pane Jarrare, jak o návrhu nového zákona smýšlí irácké obyvatelstvo?

RJ: Téměř nikdo z Iráčanů návrh doposud nestudoval. Materiál byl dlouho držen v tajnosti. Teprve nyní, když se jej podařilo zveřejnit na internetu, spustil Malikího kabinet propagační kampaň. V ní je zákon líčen coby bezmála boží dar, který přivábí do Iráku zahraniční investory, jejichž peníze promění zemi v nový ráj katarského typu. Ani poslanci, jež budou zakrátko o návrhu hlasovat, však ještě neměli čas se s ním podrobně seznámit. To byl ostatně také hlavní důvod, proč jsem jej během minulého víkendu celý přeložil a rozeslal mnoha vládním i nevládním organizacím,

Nemůže být důvodem dlouhého mlčení spíš obava, že rozruch kolem přesun pravomocí z centrální úrovně na jednotlivé provincie iráckou společnost rozdělí?

RJ: Ony dvě záležitosti - vytvoření zákona dle představ korporací a přesun pravomocí z centra na regiony - spolu úzce souvisejí. V dnes existující centrální radě mají nadnárodní společnosti také svůj vliv. Orgán je ale přebyrokratizovaný, a jelikož si drží právo veta, může uzavírání slmuv komplikovat. Nová legislativa opravňuje k rozhodování přímo provinční správu a již zmíněnou Federální radu pro ropu a plyn. Může tak snadno nastat situace, již známe například z Afriky: jednotlivé provincie začnou o přízeň korporací bojovat, čímž si navzájem zhorší vyjednávací pozice. Dále se zvýší sociální nerovnost; země se rozdělí na chudé a bohaté regiony, lidé si začnou závidět a zájem státu jako celku se naprosto vytratí ze zřetele.

Stále mi není jasné, proč iráčtí právníci takto problematický zákon vůbec vytvořili.

RJ: Současný návrh není pouze dílem Iráčanů. Jádro zákona bylo dokončeno již v polovině roku ve Spojených státech (odtud jej druhdy získali i reportéři nedělníku Independent Sunday). Irácké úřady jen původní verzi doplnily o uvedené posílení regionální správy. Zbytek zůstal ve znění, jenž v létě 2006 schválily Washington a Mezinárodní měnový fond. Je tedy zřejmé, že nastávající kurdsko-šíitská koalice usiluje víc o posílení federálního charakteru země (ne-li o rozpad na tři samostatné státy), než o hospodářský vzestup Iráku.

Sleduje Bushova vláda stejný cíl i v Íránu, paní Juhaszová?

AJ: Do určité míry bezpochyby. Írán má, po Saudské Arábii a Iráku, třetí největší zásoby ropy na světě. Podobně jako dříve v Iráku, také v Íránu vládne režim se zjevně protiamerickými záměry a rovněž Írán může být vyložen coby bezpečnostní hrozba. Mnoho známých republikánů, a většina členů současné washingtonské vlády v minulosti zasedala ve správní radě některé z ropu-těžících společností, takže je obeznámena s tím, jak to v oboru chodí. Zároveň ale nemusí trpět výčitkami ohledně střetu zájmů - dbají-li na osobní prospěch, hájí tím současně i postavení Spojených států. Každý ze studentů ekonomie či mezinárodních vztahů vám dnes potvrdí, že kontrolou surovinové těžby na Blízkém a Středním východě lze snadno ovlivňovat politiku asijských velmocí, zejména Číny a Indie. Ty mohou - pokud se "něco nestane" - zakrátko dostihnout Spojené státy v moci i hospodářském vlivu. Zájem korporací je tudíž v iráckém i íránském případě totožný se zájmem Washingtonu. A žádnou spikleneckou teorii v tom hledat vůbec netřeba.

Návrh nového iráckého zákona o ropě je v plném znění k dispozici na stránkách serveru al-ghad.org (anglická i arabská verze)

Přepis rozhovoru ze serveru Democracy Now! byl poskytnut Literárním novinám (č.10/2007).

http://www.messin.estranky.cz/clanky/irak/irak65

PETVAL: chudal Al, on se jen snazi pomoci establishmentu zavest CO2 dane. :-)

A vy mu vycitate ze ma 2000USD mesicne ucet za elektrinu. Urcite tam ma nejake lampy a velkopestirnu marijanky. Takovy alternativni clovek je to... :-D

JAXXE: no, to je 'hezky sen' pana Petera. zatim je vsak pravdou, ze obchody, kt. umoznuji platbu kartou, tak poskytuji sluzbu zakaznikovi. za tuto sluzbu obchody odvadeji urc. sumu spolecnostem, jez vydavaji plat. karty. zatim tedy plati opak, ze hradit kartou je drazsi nez tistenou menou. VISA a dalsi spol. maji jiste tendenci maximalizovat svuj zisk, a tak vydavaji tisk. prohlaseni podobneho druhu, jenze pravdou zustava, ze prostredek pro smenu je nutne siroce akceptovat. zustane-li spousta lidi mimo hru, zacnou hrat svou vlastni. mena se objevuje za tim ucelem, aby usnadnila smenu. tam, kde menu neni mozno vydavat v bankovkach se najde jiny etalon, pomoci nehoz se meri zbytek (extremni priklad: koncentracni tabory, v nichz se smenovalo za cigarety).
vzhledem k tomu, ze se Nemci tak tezko loucili s DM, dnes muzeme v Nemecku najit asi 30 lokalnich men (pouzivanych nejcasteji ve velkych mestech - nekt. projekty jsou teprve v pocatcich), z nichz lze citovat 'Berliner', kt. se pouziva v 1 ctvrti eponymniho mesta a kt. usnadnuje smenu zbozi lokalnich malych obchodniku plus se vyznacuje dalsimi specificitami (kurz vuci € 1÷1, pri smene na € jdou 3 % na dobrocinne ucely aj.)... cashless society je jeste pekne daleko.

Cashless society by 2012, says Visa chief

By Tim Webb Published: 11 March 2007

Paying for goods with notes and coins could be consigned to history within five years, according to the chief executive of Visa Europe.

Peter Ayliffe said that, by 2012, using credit and debit cards should be cheaper and more convenient than cash.

Some retailers could soon start surcharging customers if they choose to buy products with cash, because of the greater cost of processing these payments, he warned.

Visa Europe briefed the British Retail Consortium last month on new "contactless" cards that can be waved in front of a scanner to make small payments.

However, the consortium dismissed this vision and claimed that card processing fees, which regulators are investigating, are still too high.

One member of the consurtium said that the estimated "interchange" fee charged to retailers amounts to some 4p for each transaction.

Nick Mourant, treasurer at Tesco, said: "There is a duopoly between Mastercard and Visa in the UK. Their setting of fees is anti-competitive."

http://news.independent.co.uk/business/news/article2347411.ece