Ahoj tak ani jsem se nenadal a místnost jede :) to mám radost, za mě musím říct ze nejhorší to bylo srovnat si to v hlavě. Je pravda ze od doby kdy se v noví menim na pilota je to prez den neskutečná změna k lepšímu :)

HEDERAHELIX: Jo, to souhlasí, všechno krom potřebné návštěvy lékaře jsem tehdy také zvládal :-) Přičemž tenkrát nešlo o apnoe, ale o dost drsnější záležitost a věděl jsem to.

KUBIIK: Všechno ostatní řeší v pohodě, jen na sebe prostě kašle. Na zabití.

A útěky na gauč se mi neosvědčily, když ho neslyším, jsem nervózní. Je fakt, že dlouhé pauzy mne dokážou i probudit a pak to můžu řešit aspoň já (a čím jsem zoufalejší, tím stoupá šance na to, že řešení bude rána loktem do žeber).

HEDERAHELIX: Taky jsem měl období "doktora ne" :-) Byla to taková forma frajeřiny, nejsem přece béčko. Trvalo to do té doby, než mi došlo, že to není frajeřina, ale její pravý opak - zbabělost, připosranost postavit se k situaci čelem (a nejlépe i včas). Frajer se pozná tak, že situace řeší a ne obchází obloukem se staženou prdelí.

KUBIIK: Jeho otec je s tím spokojený...
Ale je to jak s tou alergií - já jsem také alergik, celoročně na prášcích. Když ho donutím si vzít prášek, tak zjišťuje, jak se mu najednou dýchá lépe... ale aby to třeba dělal sám od sebe (pokud kolem nelítají viditelné žluté oblaky pylu), to ne.
Já nevím, jestli se bojí, že pak bude na lécích závislý?
A do toho trpí takovým tím stereotypním mužským odporem k chození k doktorům (nevím, jaký je reálný výskyt tohoto neduhu v populaci, ale muži v mém okolí to mají snad všichni... k doktoru odmítají jít, dokud nemají minimálně otevřenou zlomeninu).

HEDERAHELIX: Jo, to se strašně blbě vysvětluje, protože bez luxusního vyspání s maskou si člověk nedokáže pořádně představit, jak hrozně moc má život komplikovanej zrovna teď.
A jak byl spokojený s výsledkem operace ten jeho otec? Co mu k tomu řekl?

KUBIIK: když moje pauza moc dlouhá, tak s ním zatřesu nebo řeknu, ať kouká dýchat... když je nejhůř, tak rána loktem do žeber.

Zatím jsem vypozorovala, že pomáhá víc pod hlavou (kromě polštáře ještě klínový polštář) nebo otevřené okno... Nebo prostě vlhčí vzduch.
On je totiž navíc ještě alergik (ale i ten blbej zodac si bere jen velmi zřídka - ačkoli si pořád stěžuje na plný nos).

A jeho otec je kvůli stejnému problému už po operaci... Což paradoxně působí na mého drahého přesně opačně - víc se brání představě, že mu bude komplikovat život maska nebo operace...

Občas v noci přemýšlím, jestli by nebylo lepší ho prostě udusit polštářem :)

HEDERAHELIX: U mě stejně, léty se zhoršující chrápání a došlo to postupně až k tý dlouhý pauze a zalapání. Přítelkyně pravila, že ta pauza je tak dlouhá a to zalapání tak strašný, že se o mě bojí, to byla první věc, která mě k tomu nakopla, druhá byla, že jsem se fakt dlouhodobě cítil jetej a zvlášť těsně po probuzení jak mrtvola, přičemž by to přece mělo být přesně naopak, jak jsem věděl, jenže prostě nebylo.

KUBIIK: A jak to vypadalo na začátku?
U nás je aktuálně situace taková, že vždycky chrápal, postupně víc a víc, do toho výrazně přibral... A teď už pár let prostě občas nastane dlouhá pauza mezi nádechy a následuje něco, co zní jako zalapání po dechu.
Na nevyspání si stěžuje také a budí se brzo i ve dny, kdy by mohl spát.

(Ideální partner pro mne, která od dětství trpím nočními můrami a díky depresi nemám moc kvalitní spánek)

HEDERAHELIX: Moje původní představa o masce byla, že to bude další voser do života a jinak nic. Jenomže (mluvím za sebe) ta apnoe, jak jsem pozdějc zjistil, nebyla jen noční zástavy, o kterých vlastně nevím, ale, a to hlavně, ranní nebo i celodenní polochcípnutost, špatná schopnost se pořádně soustředit, spavost, únava, rozmrzelost, neschopnost plně si užít příjemné/radostné věci, bledé a nedochůdné vztahy s lidmi, i s těmi nejbližšími. Jenže to jsem zjistil až pak. Probíhalo to tak, že na mě v nemocnici na noc navěsili měřáky, nechali mě vyspat a konstatovali, že mám apnoe jak z praku. Tlak v dýchací mašince se musí individuálně nakalibrovat, čili ještě cca 1-2 přespání. Doteď si pamatuju první probuzení s mašinkou - pro mě neuvěřitelný zážitek, něco jako malé satori: vznášel jsem se s křišťálově čistou myslí plnou vnitřní radosti několik centimetrů nad podlahou. Okamžitě jsem k mašince získal vztah "tohle je to, co chci a chci".
Maska, co používám, je poměrně malá, nasazuje se jenom na nos. Samotná mašinka je úplně bezhlučná, nic nesyčí.

Se spací mašinkou žiju docela dlouho, ptejte se :)

Já tu číhám na nějaké informace ze života v naději, že přesvědčím chlapa ve své posteli, že by fakt měl něco dělat s těmi občasnými nepříjemně dlouhými pauzami v dýchání.

myslim ze kazdej ceka "neco" ja tu jsem ze mne to zajima v praxi jak s tim lide ziji.