KUBIIK: děkuju moc. S velmi výraznou negativní reakcí na člověka s dejchákem jsme se setkala někdy v 2011, když mladý muž se kterým sdílím diagnozu, žádal lidi, aby mu posílali modely autíček, že je sbírá. Mimo jiný o sobě napsal, že je bisexuál a taky bylo vidět že používá vozík. Reakce nebyly moc fajn. Bylo to online.
Pro mě jde o to, že je to... další z mnoha věcí, co mě vyčleňují? Ve 14 až 17 letech jsem měla první "neplacenou práci", povedlo se mě zastavit šikanu vůči mě, tím, že jsem se, i přes značné psychické nepohodlí, nutila oblékat "cool", a chodit na cool" akce. Chápu že tohle je šance, co mnohé jiné děti a dívky neměli (jakože se neměli do čeho oblíct). Ale nějak tak jsem byla plná energie, a taky jsem byla přesvědčená, že s pádem režimu dojde k tomu že zmizí násilí na postižených, a že už nebude možnost bít děti za to, že jsou "líné". TEďka přeskočím nějaké nudné období, když jsem se různě dostala do různých škol a vyhazovali mě z nich, až do roku 2008, když jsem získala něco jako dreamjob v Praze - IT recruiter - a díky tomu jsem objevila sociální model postižení, a pochopila jsem, že matčina teorie o tom, že když mě bude bít, tak budu cvičit, tím pádem nebudu postižená, a nebudu muset žít v ústavu... byla špatně. Protože lidi z velké Británie co jsou postižení, nemusí nutně žít v ústavu.
Bohužel jsem v roce 2011 zjistila, že jsem měla chybnou diagnózu. A že moje skutečná diagnóza nejen že zahrnuje progresi pohybových obtíží, jinakosti, chcete li, ale že je tam hafo krutá únava. Že prostě nebudu mít energii nejenom na osmihodinovou práci v korporátu, že prostě... musím bejt psycholožka.- Nezvládla jsem překládat (unava, zničila jsem si prsty, opět únava, úzkost, ale hlavně zničené prsty). NA přelomu století jsem možná měla talent se něco naučit jako programování, teďka už ho nemám.
TLDR : nedostudovaná skoro psycholožka. JSem DJ - doufala jsem že tím, že mě lidi uvidí hrát, zastavím ableismus nejen protio mě, ale i proti svý osobě. Mám pracovní zkušenost nula nula nic.
Mám za sebou projekt Mindcircus, trance noc, do které akorát cpu peníze, a pořádně neumím hrát, protože vyhořím, že o mě není zájem, naberu energii, udělám akci, nepřijdou lidi... a tak dál. Začala jsem se učit hudební produkci, ale je to další věc, do které cpu peníze. Ekonomicky jsem člověk, co žila z podpory příbuzných, ID, PNP, aby mě uplně nejeblo, občas mě vyjde článek, nebo naučím doktory aby nedělali ve špitálech to, co se mě stalo, a taky je učím historii lidí s postižením.
Mým cílem je nyní sesbírat zbytky, a vytvořit z nich nějakej model, co mě umožní přežít jinak, než jenom jako chudák bez identity. Tohle co píšu je taková hodně verze psaná jazykem deficitu, překonávání, a klopýtání, možná díky konferenci i najdu nějaký prostor, jak se mít víc ráda, a uvést aktivity, který nejsou jenom překonávání ableismu nebo ekonomicky podstatné, a ještě k tomu taky dejchat, a záreveň být člověk - to co jsi ty dokázal, u mě zpusobilo zamrznutí, a jeden z mejch vyhazovů ze školy. Jsem ráda, dkyž vidím, že to někdo řeší takle, sama budto přepnu do zamrznutí, nebo něčeho jako... kruci... že na to hrozně tlačím, by to lidi přestali dělat. Protože jaksi už nemám sílu to co si ty zvládl udělat podruhý, ale vidím že pro Česko holt je ještě dlouhá cesta.