HOWKING: tohle neni dobou, ale je to jednoduchej perimetr kazdyho ... ja sem tebou zmineny veci mel do jisty miry na zacatku devadesatek zmakly taky (prestavoval sem si treba starej terminalovej monitor z naky salovy konzole na VGA monitor), ale jen pro to ze sem o to mel zajem - a napriklad sem nikdy neumel poslat fax (ve frime kam sem chodil na praxi) ani kdyz mi to nase sekretarka pokazdy 3x prevysvetlila: prislo mi to proste zbytecny si drzet takovou picovinu v hlave a proto to tak je ... nehodlas absorbovat veci, ktery ti prijdou jako picoviny

Za par let budou prvni lety do vesmiru trapny a vypousteni cubesatu na urovni vandalstvi.

SALVATOR: Boomer nebude striktně dospělý před revolucí. V podstatě ses narodil za Husáka, jsi Husákovo dítě :) A ona se doba pět (možná) let na obě strany kolem revoluce pro život v podstatě moc nezměnila (jako přibyla svoboda projevu, ale společnost, její hodnoty a morálka a i věda a technika a přístup k ní se v podstatě nezměnila) Jen se stala elektronika dostupnější (což nakonec tehdy každý vnímal asi jako hlavní benefit revoluce - máme v krámech to co na západě)

A jinak gratuluju k založení diskuze :-)

HOWKING: Na rovinu: nejsem boomer, totáč pamatuju jen matně, v r. 1989 sem byl ve školce a přesto mi tvoje tvrzení nepřijde kontroverzní. Je to holt důsledek vývoje. Renesanční člověk Da Vinciho typu už dlouho není možnej. Snad bych byl opatrnější jen s tvrzením, že tehdy moh každej rozumět všemu. Já třeba neměl nikdy buňky pro elektřinu, slaboproud obzvlášť a mám určitou pochybnost, že starou CRT tv od Tesly bych si zvládnul opravit sám.

Na tý době bylo super, že se dalo všemu rozumět. Technika nebyla kouzelná krabička. Bylo triviální, jak funguje rádio, kazeťák, gramec. Dokonce i CD byla v podstatě banalita. Dalo se rozumět funkci počítače až do posledního hradla a dal se v hlavě udržet celý kód operačního systému (měl cca 20kB :D). Bylo jasné jak technika funguje. Dnes jsou to pro mladou generaci kouzelné krabičky když znají aspoň principy, tak hurá. A je to vlastně ani nezajímá, jak to funguje. Ale není to proto, že by narozdíl od "nás" nebyli zvídaví, ale ono už je vše strašně komplexní a pokud to člověk nesledoval od začátku, tak je strašně pracné pobrat za chvilku to, na co my jsme měli pomalinku půl života. Proto se zájem o techniku vytrácí. (troška kontroverze na rozjetí debaty :D)

HOWKING: http://prigl.cz/brnaci/generace-w/

LONESTAR: Jo, data se kopírovala analogově :)

Tak já vykopnu :)
Předevčírem jsem v noci nemohl spát. Furt jsem se budil a měl jsem vzpomínací mikrosny. Jeden byl o mém prvním psu, přišel odněkud s máti do kuchyně z venku a vítal se se mnou. Vzpomněl jsem si na kuchyň před rekonstrukcí. Červené lino, hliníkové spojovací pásky, kachličky u kamen, stůl na někdejším místě a pak jsem v poloprobuzení přemýšlel jak to kdysi bylo. Tehdy před revolucí jsem byl na prvním (povinném) chmelu a při návratu mě pes (co jsem ho měl snad dva měsíce) takhle vítal. Pak se mi vybavil útržek kdy jsem chodil za spolužákem, co měl na kolejích hernu s Atari konzolemi a s nim jsme byli za jedním jeho kámošem co byl paragan (a pohraničník) a probírali jeho vojnu. Předtím jsem se koupal v plastové vaničce do níž se ohřívala voda z pračky. (v tom domě nebyla koupelna) Myl jsem se tak jednou týdně a v podstatě se nedalo od mýdla opláchnout. Asi jsem musel dost smrdět, ale nevzpomínám si, že by mi to někdy někdo vytknul. Pak jsme do té kuchyně přidělali vanu a bojler. Obě vzpomínky byly z 89 - muselo to být v prváku, protože si pamatuju, jak jsem na té vaně praktikoval "okenní afinitu" - ve vaně na dně lampa a na obrubě sklo z kredence a na něm strojnický výkres a na něm druhý papír a obkreslovalo se. (jasně, podvod 😃) Ale vůbec si nepamatuju, kdy a jak se tam ta vana dávala a ten bojler věšel. Prostě to v hlavě nemám a přitom to asi byla dost významná událost v mém životě. Dnes už je z té kuchyně pokoj a normální koupelka je tam, kde byla dřív spíž. Co mě ale zaráží jak mám po víc jak třiceti letech vzpomínky fakt už jen útržkovité a nejasné. Předpokládám, že pokud vážně neonemocním, že za třicet let budu ještě žít a těšit se i mentálnímu zdraví (u nás se všichni dožívají stovky a to že nevypadám na svých padesát mi dává naději, že i já ty geny mám). Budu si z dneška pamatovat taky tak málo. Nevybavím si pokoj, kde právě sedím, ani počítač na kterém to píšu. Budu usilovně vzpomínat, abych si vybavil mého dnešního psa?
(jak jste na tom se vzpomínkami vy?)