HOWKING: já jsem bez socíkový zkušenosti a taky mi to vzdálený nepřijde. Části lidí si ten socík v sobě nechala a nedají na něj dopustit. Divit se jim nemůžu. Ta dnešní doba třeba taky jednou odejde a přide něco, čemu nebudu úplně rozumět, ale snažím se, aby se mi to nestalo a snažím se přijít na to, kdo jsou dnešní děcka a kam mířej.

Vzpomínáte jak naši rodiče, nebo prarodiče vyprávěli o válce? Nám (tedy aspoň mě) to přišlo, jako něco strašně vzdáleného, v podstatě nerozlišitelného od fiktivních příběhů z knih. Tak úplně stejně dnes přijde mladým naše vyprávění o socíku, nebo o revoluci. Přitom pro nás (tedy aspoň mě) to bylo včera.

Převrat... To jsem akorát se dvěma kolegy ladil nějaké automatiky na JEDU (a Slavěticích) a najednou ti kontráši, co předstírali, že jsou pracovníci energetiky a furt nám opruzovali za zadkem a čuměli pod ruce zmizli na nějakou schůzi. Ven vypadli úplně rudofialoví, naskákali do Barkasu a fakt ve fofru odjeli.

JOPS: To je další problém. Marketingoví otrapové nás naučili nezvedat cizí čísla.

OMNIHASH: kdyz nad tim tak premyslim, tak bych asi mel docela problem, pri ztrate mobilu a vetsina veci mam na 2FA, tak asi bych se maximalne podrbal za uchem :)

Tady se předháníte, kdo si pomatuje víc telefonů na spolužáky z 82, a překvapí vás, že si někdo pomatuje vlastní heslo?

HOWKING: dobře boomerská otázka, mladší člověk se přihlásí do jednoho ze třiceti různejch messengerů a píše o stošest

NJAL: Naše bylo šestimístný, babičky sedmi, to si taky pamatuju, dneska pomalu nedám z hlavy ani poznávačku svýho auta. Ale to bude i věkem. ;-]

CROSS: Take si ho pamatuji, jenze to bylo fakt jednoduchy: 44335 :-)

HOWKING: Tak já si pořád pamatuju naše domácí číslo z bytu, ze kterýho jsme se odstěhovali v roce 1985. (Ale současný číslo mojí ženy bych dal tak na třetí pokus.)

HOWKING: Nedávno jsem to řešila, táta má stále stejné číslo od mého dětství, takže snadná volba. :)

Jste uprostřed cizího města a někdo vás přepadl a okradl o peněženku a mobil. Kolemjdoucí vám nabídl možnost si zavolat o pomoc z jeho telefonu (budky už taky nejsou). Komu ze známých, nebo rodiny zavoláte o pomoc jako první?
(aneb vzpomínáte ještě na dobu, kdy jste nosili důležitá telefonní čísla v hlavě?)
(aneb aneb - vzpomínáte na dobu, kdy jste přemýšleli, která čísla si uložíte na sim (do telefonu to nešlo), když pozic bylo jen 200?)

INDIAN: Tak jasně že nemyslitelný. Dneska by se jí to třeba už tak nelíbilo a nepřišla by :-P

Ale jinak jo, tohle si pamatuju taky. A dokonce ani pak, když jsem si na konci devadesátek pořídil mobil, mi to při dohadování setkávání se k ničemu nebylo. Mobil moc lidí nemělo a když ano, tak se moc netelefonovalo, protože to bylo drahý :-D

Nostalogicky vzpominam na jednoduchou storku jenz dokazuje dnesni demenci soc siti a mobilu jak se lidi stali diky temhle prostredkum absolutne nespolehlivy...
Vobtah sem neznamou kocku na zabave nekde na Pribramsku a po pozdejsim dialogu u piva a panaku sme se bavili odkud sme a kde zijem .. ja v tu dob studoval v Plzni a ona rika, fajn, tak ja tam nakej den stejne musim neco zaridit, tak si to muzem zopakovat... sme se domluvili na cca 10 dni pote ve 3 odpo u kostela na namesti a fakt tam byla

v dnesni dobe nemyslitelny :)