u nás je to s tou závislostí zatím nevinný. dítě rádo hraje. když má novou hru co ho chytne, hraje víc. jindy hraje míň. přirovnala bych to k dítěti, které rádo jezdí na kole a často chce jezdit na kole. závislost beru jako stav, kdy to člověku narušuje to, jak by chtěl žít, začíná konat proti svýmu svědomí různě
potíž s dětma je, že nemají až tak vyrýsovaný svědomí a ten názor jak chtějí žít, asi, takže nevím od kolika let jsou schopný této sebereflexe
druhá potíž je asi to na co naráží s těmi MOBA hry zmíněnými níže, že údajně dokud děcko hraje singleplayer nebo nějaký klidný hry, tak vlastně ještě netuší co jsou videohry. až na tom LoL s partou kámošů se údajně ukáže, co to s ním dělá nebo nedělá. předpokládám, že bude hodně záležet na povaze dítěte a na okolnostech (jaký další zdroje adrenalinu/dopaminu má ve svým životě)
ale v principu jsem v pozici, že "nevím"
mám za to, že projekt kterej učí rodiče hrát s dětma může přispět k tomu, že hry nejsou principiálně problematizovaný (démonizovaný), že rodiče a děti se o tom můžou bavit, mají ty společný zkušenosti a to téma může být víc komunikačně a konsensualne průchozí jako celek, než v rodinách, kde se myslí že abstinence-only politika bude nejvíc funkční