YMLADRIS: Ja jsem na hry pes a velice prisne kontroluji, co hraji. Nemam pro ne ale zadne zanrove omezeni. Kriterium je hlavne muj a jejich pocit ze hry. Kdyz od kompu/telky vstavame se smichem ci s usmevem, tak to hrajem. Pripadne s pocitem "dobre odvedene prace". Jsem rad, kdyz parej Minecraft se spoluzakama, pripadne to LoLko.
Jelikoz tem hram relativne dobre rozumim, tak my pred samotnym spustenim hry nekolik hodin rozebirame, o cem ta dana konkretni hra je. Hledam pro ne prirovnani (prece jen hraji od dvou let, takze mame mnoho referenci), vypichuji, jakych detailu ve hre si maji vsimat a cim se pak ta hra lisi od jinych her, byt podobnych.
Teprve, kdyz jsem si jisty, ze chapou smysl hry, tak je k tomu pustim - a prvnich par hodin u toho s nimi sedim. Co mam za spatnou zkusenost je prave pustit deti ke hre, kdyz maji nerealisticka ocekavani jak od sveho vlastniho vykonu, tak od smyslu hry jako takove. Kdyz je nejprve naladim, tak pak od te hry vstavaji s prijemnym uspokojenim, i kdyz prohrali.