Dnes menšie kolečko po hradnom vrchu. V daždi, vlnený klobúk aj vlnený kabát oboje slušne mokré zvonku, ale zvnútra teplo a sucho. A aj moje zimné kožené botičky ustáli to mokro na jedničku a ani nenavlhli.

Najviac ale potešilo, že konečne sú po poslednom marodení ok už aj priedušky a ja som bez problémov udýchala všetko stúpanie. Ešte minulý týždeň som po troche schodov musela vytiahnuť inhalátor. Môžem už zas pokračovať s caminom. :)

Sobotni okruzka z Loun pres Oblik a Ranou (nahoru na ni uz jsme ale nelezli, jen jsme obhlidli paraglidy a sli dal:)

Původně bylo v plánu dojít se zastávkou u lesního koupaliště jen ke stánku Maliník a pak zpátky do Liberce přes rozhlednu Výšina (vycházelo to na 16 km asi), ale na Maliníku jsme zjistili, že autobusy do Prahy jsou plné (vždycky to podcením!) a jediné místo je až v 21.25, tak jsme si to protáhli až do Jablonce.
Ve v. n. Bedřichov jsme si i krátce osvěžili a pak se ještě vykoupali s poledními paprsky slunce ve v. n. Mšeno. :)
(Při některých přestávkách jsem to nezapauzoval, tak holt průměrná rychlost horší.)

Každopádně (asi) poslední krásný víkend jsme využili naplno.

1KA: tak podle hodinek 960m dnes. Vcelku me bolí nohy.;))

Prosecco trail. Vcera 12km/560 nahoru a dolů, dnes 36.5km/800 nahoru a dolů. Zítra 25km 600nahoeuna dolů. Vcelku výživný.

Trasa, kterou jsem nikdy nešel a navíc den jak korálek

Bohužel jsem si to dneska omylem rozdělil na 2 aktivity 🙈

Českého středohoří se vlastně bojím jak čert kříže a včera jsem si opět ověřil proč. je to neustále nahoru/dolů masakr dobrý na trénování do hor, který rozdejchávám ještě teď.

pohled od Varhoště přes Hradiště na Říp.


čísla na obrázku níže nejsou správná, na Hradišti i Varhošti se zbláznilo měření, takže to není 2000 na/sestoupaných metrů, ale (pokud odečtu to) jen 1250.
závěrečná Průčelská rokle pak má celkem rovnoměrných 15% po celý 3 km.

Šli jsme ve čtvrtek, vedro bylo vražedné, naštěstí naprostá většina cesty byla lesem. Stoupání dohromady asi 730 metrů, 500 metrů hned na začátku na Strážov, pak už pohoda.
Pramínek v půlce cesty přišel velmi vhod.
(Zas jsem na kousek zapomněl po přestávce odpauzovat.)

Z Vrátnej podél lanovky k horní stanici, Veľký Kriváň a pak po hřebeni Chleb, Hromový, Poludňový Grúň, dlouhý sestup o víc jak 600 metrů, chata na Grúni (halušky nám bodly oběma) a pak už příjemný sestup zpátky do Vrátnej.
Tempo takové šouravé, nešli jsme úplně nalehko, ale třeba ten velký dalekohled i lehká celta, které jsme málem nechali v základně, se nakonec hodily velice. Chvíli jsme seděli na jednom vrcholku a pozorovali páreček krkavců i nějaké dravce, kteří tam lítali.
Spálil jsem se jen trošičku (měl jsem lněné kalhoty a košili).
Jen jeden v trávě odpočívající znavený ujo v tílku celý spálený jak rajče komentoval: „Jáj, v sandálkoch, ty kokso“, když jsem scházel kopec nad chatou na Grúni. (Ponožky ani igelitku ze supermarketu jsem však neměl.)

FOOTFAN: Hezký, já měl čas jen dopo, takže jen poloviční trasa.

Rozcvička v sobotu (tam nemám teda započítané ty kilometry z centra Tábora) a… delší rozcvička v neděli.
To koupání po cestě aj. trochu zdržovalo. :)

Je to márne, najšťastnejšia som, keď nechám nohy, nech ma niekam vezmú. Vždy trafia ten správny smer a s hudbou ušiach si to proste mega užívam. Sa mi nechcelo na vlak, tak som zabočila do neznámej uličky a bola z toho hodinová pohodová prechádzka. 🙂