QUANTI: Představil jsem si, jak se dnes dělají různé streamy a podcasty, že když se tam něco řekne / slíbí / udělá závazek, že to někdo reálný viděl / slyšel a v případě podcastu i někdy později v budoucnu. Ten někdo je pak reálný až moc. Jen v tu chvíli nahrávání je „virtuální“.

Osobně mám z takového počinu respekt a pocit možná až moc silného závazku, když se může kdokoliv a kdykoliv podívat zpětně a vyhodnotit jestli to bylo splněno.

Z druhé strany je to ale IMHO asi nejvíce upřímná forma i sama k sobě.

2BFREE: musí to být nějaký reálný člověk a reálná "hrozba". Jako že když nebude jeden článek ve středu, ale ve čtvrtek, nic moc se nestane, ale když bude PFko pátýho ledna, to už je trochu hloupý :))

DJFRACTAL: Za mě osobně je každá sociální síť a hlavně každá notifikace, smska, mail v přímém rozporu s motivací. Téměř okamžitě mě dostane z flow a jen těžko se mi vrací…

Za mě je úplný zabiják kolega, co přijde fyzicky za mnou, že mě nevidí na teamsech online a na mail jsem mu 10 minut neodpověděl, aby mi řekl že mi poslal mail. A co že řikam na úplně jiné naprosto nekonkrétní téma, které on teď považuje za důležité (na rozdíl od zbytku společnosti). Když vidí že mám sluchátka, tak mi kvůli tomu klepe na rameno. Když ae zvednu a jdu se strojem na záchod, tak jde za mnou, stojí za dveřma a po 5 minutách začne na dveře klepat.

Book! :))

Tak sem prisel to, ze nyx je zabiják motivace!

2BFREE: uvidíme jo, já se zítra pochlubím na co jsem přišel

2BFREE: rozumím, akorát to sebelitování nebo nespokojenost taky ničemu nepomůžou, já to beru jako fakt, jako "nemoc" kterou musím přečkat

naštěstí to nemám tak, že bych fakt vůbec nic nedělal a jen čuměl tupě na telku nebo já nevímco, když už nic, tak píšu aspoň na nyx :D (jako třeba dneska, kdy jsem měl vyhotovit specifickou propozici pro jeden projekt, ale ta inspirace slash motivace ne a ne přijít)

DJFRACTAL: Za mě je třeba úplně v pohodě být na sebe přísný a snažit se motivovat se k cíli/výsledku. A když je den (kdy jsem si říkal že něco udělám) kdy neudělám nic (tedy jsem sám sebe a svůj závazek vůči sobě nesplnil), tak mě to optimismem a nadšením nenaplní.

Nepoplácám se obrazně po ramenou jako „to ses na to parádně vybodnul“. Navíc takový den obvykle není ani plnohodnotně odpočinkový, neb místo abys s čistou hlavou že máš volno vyrazil třeba do lesa nebo se jinak odměnil za tvrdou práci, tak dřepíš někde na zadku a neděláš nic (ani práci, ani odpočinek).

2BFREE: já se snažím vysvětlit, že za mě se nemůžeš nutit do nucení, možná nějaké techniky jsou, ale já si jich nejsem vědom

se zlomenou nohou ten mount everest nevylezeš, je to podobné

možná právě ten trik je v tom neřešit to a nedělat si z toho velkou hlavu? "Jsem nasraný sám na sebe, že se mi nic nechce?" Jako WTF?

DJFRACTAL: Někdy tě třeba dožene vnitřní svědomí, že je to blbé nic nedělat, když kolem tebe v kanclu lidi z tvého týmu makají (motivace vnější). Někomu třeba stačí fotka ženy/dětí na stole - že nechceš aby měla tvá rodina hlad …

Někdo třeba trénuje sílu mysli, aby takové situace nenastávaly. Třeba otužováním, sportováním, …

Rad je na internetu určitě hromada. Mě by ale zajímalo, co kdo zkusil? Co komu pomohlo? Nebo naopak nepomohlo?

———

Mě třeba motivace „pracující kolegové z kanclu“ (a ještě lépe na společném projektu) funguje dobře. Když jdu ale „na volnou nohu“ a chtěl bych dělat na svém projektu, ale nemám mentora/kouče ani zatím nikoho, kdo by do toho šel se mnou, tak mi tato motivace odpadá. Vize je třeba silná, ale stejně se mi chce flákat ;)