Ctyri mesice stare video, proklikal jsem se k nemu az ted. Tohohle chlapa proste miluju, a byt kozata blondyna, tak si jdu na nej stoupnout do fronty.

Vypravi o zkusenostech s ruznymi "pomocniky" a "dobrodinci". Tak snad je to tu tematicky spravne.

🇺🇦The Individual, The Organisation and the Intention
https://youtu.be/Wi49ZuW09Pc

LUKK: vánoční party Beskydy Ukrajině..... Již brzo na našem Facebooku....

LUKK: [NGO - zakladani neziskovych organizaci - pojdte poradit jak na o.p.s., o.s., n.f., nadaci ad.]

Děkuji všem za reakce... Dnes vstupujeme do další fáze našeho projektu.... Pronajímáme první 4 byty pro uprchlíky a vytahujeme kritické rodiny z těch sociálních garsonek na našem Hoteláku.... První rodina je 5ti členná. Máma, otec (3 stupeň invalidity), 21 letý student, 2 malé děti....budeme vybavovat 3+1. Ještě nevím čím ale bude to fajne 😉

Wow... Další energie do žil


Neznáte prosím člověka co dělá do neziskovek? Měl bych pár technických dotazů.

LUKK: tak za prvé: jste skvělí :-) Supervize mi při takovém zápřahu připadá naprosto nutná. Nešlo by také občas zapojit nějaké dobrovolníky na pomoc/ vystřídání?

Za druhé, jak o tom píšeš, působí to na mě dost bezhraniční. V sociální práci je potřeba chránit hlavně sebe na prvním místě. Co dát pár jasných pravidel (klidně jen tři), ale na těch opravdu trvat? Případně ujasnit s nima nějaké věci.. třeba jim to přijde dostačující, když se rozloučí při odchodu s vaší spojkou.. nejspíš netuší, že vás to mrzí, nebo jak to u vás funguje.. Bohužel někdy je pro lidi v nouzi problém i osobně poděkovat, to je prostě fakt.

Za třetí, co nejvíce věcí bych je nechala dělat svépomocí. Lidi si obecně věcí víc váží, když se podílí na vzniku, údržbě.. Nedělala bych nadstandartní non-stop servis.

LUKK: hele, nejhorší je to ego. Ty lidi byli nějak zvyklí žít a my jim to překopáváme. Když utekli, tak byli vděční za vše a pomalu by zase chtěli ten svůj standard.. U nás doma to vydržela Vita (33) s Bogdankem(3) asi tři měsíce a déle to nedali. Byli děsně fajn, ale my sami žijeme dosti skromně a bylo to pro ně (i pro nás) celkem náročné. Žádné zábavní parky, mekáč, sushi, každý dn obchoďák.. Nemáme na vesnici ani potraviny :D Od léta jsou zpátky doma v Dněpru. Píšeme si, psychicky se podporujeme, občas pošleme balík s tím co potřebují, ale potřebují žít podle sebe. Já si připada jako když jsem selhala, když šli zpět do války, ale byla to jejich vlastní volba a jsou tak vnitřně spokojenější. Takže se musíš od toho všeho asi oprostit... ale ono se to těžko říká, viď :)

BOREC: Plus je dobry dat zpravu tem, ktery se chovaji slusne a nevyskakujou si, ze to delaji dobre. Je dost mozny, ze pan picus se stejne arogantne chova i k nim, durazne klepnuti pres prsty je zde zcela na miste.

LUKK: zase si nesmite nechat "srát na hlavu" jinak Vás to sežere. Jasne bych mu dal najevo kam až může zajít, i když to není příjemné. Je to něco jako dávat výpovědi zaměstnancům, je to nepříjemné ale je to pokud je to nutné, je třeba se obrnit a udělat to, samozřejmě korektně...

Jsem trochu jako na vodě.... Zrovna včera mi jeden krajně nesympatický Viktor ukazoval svůj dům.... Cca 250 m2. Krásné materiály (dřevo, kámen atd) a říkal mi že si sežene být a my mu ho zaplatíme... Ale že na Ukrajině pronajímají byty se vším tak ať mu tam taky seženeme všechno..... Jo ten jeho barák je teď ruina..... Ve čtvrtek jdu na supervizi.... Jsem celkem odolný ale máš pravdu.... Potřebuju nakopnout.... A pauzu.... Ale to nejde

EKG: chystáme 17.prosince vánoční večírek.... Převzali iniciativu.... Orgabizujou se sami... My dodáme jen stromek, výzdobu, dárky pro děti a alkohol..... Zrovna včera jsem se dozvěděl že jedna rodinka se odstěhovala a nedala nám vědět... Jen předali klíče při odchodu naší ukrajinské spojce, která nám pomáhá s organizací a zároveň je u nás ubytovaná..... Při 47 bytech bychom to sami nedali.... Jsme na to vlastně jen dva.... :)

LUKK: Kdyz tak o tom premyslim, neslo by treba zorganizovat, aby vam obcas uvarili? Ze byste dodali/zaplatili suroviny a oni by vam z nich zhotovili pravou ukrajinskou zranici. To by mohlo trochu nakopnout energie.

DEADSLUT: No jo, nakonec stacila jedna pandemie, jedna valka a hned zacinaji ty sracky, ve kterych jsme se tak pekne vyvaleli, byt nekomu k uzitku.

Слава Україні!

Dobrej point EKG, jako člověk druhdy se potýkající s depresí a teď se hrabající z úzkostí i bez emigrace, čili v kurva soft verzi, můžu říct, že... často VIM, že by mi prospěla fyzická aktivita nebo jít mezi lidi nebo whatever, a když to někdy přes fyzickou/psychickou únavu jde, tak je to bezva, ale... leckdy je to spí zbožný přání a snaha "žít normálně" a neochota přijmout, že některý věci teď prostě nejdou a nic s tim nenadělám, a potřebuju/zvládnu jen se schoulit pod deku a čumět do zdi, a mít viny, že bych měla dělat něco užitečnějšího. A když začnu bejt víc v pohodě, tak cvičení i socializace najednou jsou snadný. Takže si říkám, že to jejich nyní nevyužívaný fitko třeba může bejt trochu podobný "neodhadnutí", pocit, že "neměl bych pasivně hnít v úzkosti", a "tohle určitě pomůže", aniž by jim došlo, že to vlastně vyžaduje nějakou (mentální, fyzickou) energii, kterou teď prostě nemaj... (LUKK: nechci si tu z toho dělat svoji terapii a pardon za to, sdílim jen kdyby tahle perspektiva třeba trochu pomohla jakoby si to jejich chování nebrat osobně a víc se od něj emočně odstřihnout)

LUKK: Jeste si teda trochu povzdechnu, tak to prosim neber jako ze nejak snizuju vase usili.

Deprese a fitko. Spousta rychlokvasenych takyterapeutu muci svoje klienty doporucenimi, at si jdou zasportovat, ze je ty chmury prejdou. Z vlastni zkusenosti vim, ze kdyz to cloveka kousne, tak si sice teoreticky predstavuje, jak by to bylo hezky se "zdrave" unavit, ale kdyz dojde k nejaky realizaci, tak se telo sprajcne, zvedne se zaludek, rozboli hlava, klouby zacnou bolet a uplne prejde chut cokoliv delat.

Urcite je bezva mit k dispozici telocvicnu, kdyz ma clovek prebytky energie a potrebuje je vrazit do neceho konstruktivniho, aby nemusel nekde rozkopavat popelnice. Ale na tenhle stav by se mozna hodilo neco trochu "dekadentnejsiho". Nerikam doupe s herakem, ale nejakou odpocivarnu, aby bylo kam si odskocit z bytu. Kdyby nekdo dokazal sehnat nejakej starsi srot za odvoz a postavit z nej par pocitacu, at maji decka kde parit proti sobe WoW a jinou Dotu, pripadne neco spolu stavet v Minecraftu, dospely muzou sednout a pokecat o blbostech, clovek si hned pripada vic ... jako clovek.

Opet to beru skrze vlastni zkusenost z emigrace. Tech prvnich par mesicu, nez jsem usetril na laptop, byl to velmi ponizujici stav.

LUKK: promiň za nevyžádanou radu, ale neuvažoval jsi o nějaký terapii nebo tak něčem? (neproběhly kdysi někde nějaký kontakty pro pomáhající?), protože...to musí bejt fakt velmi zamotanej uzel emocí, nutnosti řešit praktický věci, do značný míry asi nemožnosti je konfrontovat, protože oni za to tak nějak nemůžou, čili zvyšující se pocit zahnanosti do kouta... A že jako...většina profesí pracujících podobně s lidma má nějakou supervizi, aby nevyhořeli, a bez toho to musí bejt fakt kurva ranec, tak jestli by někdo, kdo se tím zabývá, neměl praktický rady, jak se z toho neposrat...
Nebo hledat jiný cesty, jak tu kyslíkovou masku nasadit i sobě, abych použila letadlovou metaforu... Třeba si někomu zcela bez vin upustit páru a zanadávat na každou píčovinu, kterou tě serou a která je pro tebe těžká, pustit jakoukoliv ublíženost, i kdyby byla "sebedětinštější" - má právo tě to srát a vyčerpávat, i když oni za to nemůžou, je imho normální prát se s egem, je těžký dávat, když má člověk pocit, že se "nic nevrací", a rozumový vědomí, že díky tobě maj kde bydlet atd, prostě na emoce asi dlouhodobě těžko stačí... Nebo se na nějakou dobu vědomě emočně odstřihnout, třeba dělat to nezbytný praktický minimum, ale vnitřně si u toho dočasně zkusit nastavit, že jinak ti to může bejt u prdele... Nevim, možná kontraproduktivní blbost, ale... prostě, hledat cesty, jak myslet na sebe a případně se sytit jinde, aby se zmenšil pocit, že tam víc dáváš, než dostáváš...?