Já jsem chtěl v jeden moment napsat, že mi na té 2.sezóně vadí "fetišizace lídrů", ale pak jsem si uvědomil, že oni k té otázce lídrovství přistoupili vlastně odpovědně, a že většina těch věcí, které jsem tomu chtěl vyčíst, než to bylo celé venku, vlastně není validní (pořád tvrdím, že cílovkou jsou "young adults", a to i kvůli vývoji Bix vs. Andor, ale ok, prý píšu na NYX samé krávoviny, tak to nemusíte brát vážně :-)
Těch "lídrů" na různých levelech a jejich snahy odmítnout vyšší úrovně vedení je tam spousta. Archetyp "šílené neřízené střely" Saw Gerera se svým "radioaktivním toluenem". Velení ISB ztrácí kontrolu nad svými agenty. Dedře se její intrika vymkne zpod kontroly a ukáže se, že nadřizovat loajalitu k systému nad otevřeností vůči partnerovi se nevyplácí (což je zajímavé téma v organizaci společnosti obecně a Bix možná odešla jako symbol toho, že věděla, že nemůže vědět všechno a že skutečnou partnerkou Andora bude Rebellion a ne ona...). Luthen... řekněte mi něco k Luthenovi, přehlédl jsem, jak dopadl, kromě zmínky "je v bezpečí"? Ve skutečnosti, absence lídrů byla vyobrazena jako stejný problém, jako jejich přebytek. Vzájemné hry lídrů mezi sebou nakonec rozvrací jejich životy...
Fascinujícím detailem byl pěstní souboj autisty Siryla, "věřícího imperiála", v podstatě užitečného idiota, s Andorem. Přemýšlet kdo koho měl oprávněnou motivaci oddělat je u Andora 2 zajímavé, myslím, že příště až si to pustím, si budu dělat čárky u "náhodných obětí" vs. "oprávněné odplaty" (oddělávání agentů, apod.), mám pocit, že by v tom mohl být nějaký systém, ale nevím.