HOLAKAC: aha. Já právě do teď pořád cupitala a tím vlastně brzdila a děsně si namáhala kolena. Tak jsem si řekla, že buď se nebojím a můžu roztočit nohy na volno nebo se bojím a pak teda jdu krokem. Běžet jako děcko pro mě znamená dlouhý kroky a nebrzdit :-)
Ty kotníky chápu, no. Taky si myslím, že mi tohle nový nadšení vydrží do prvního pádu… ale loni jsem se zrakvila o šutr na rovině a půl roku to bolelo a před tím na chodníku, takže sber to čert
Nejlepší je, když na konci přeci jen trochu táhnu nohy a předbíhají mě ti, co hodinu přede mnou vyběhli na trasu o 30 kilometrů delší (a ještě mě u toho chválí, že “dobře jedu” :-D)