SATOO: Naprosto tě chápu. Já vždycky říkám, že umím mít rád člověka, ale ne lidi. Jsou i momenty kdy si říkám, že by to chtělo jeden velký meteor. Tedy nihilismus - aneb nic vlastně není důležité. Ale co mi trochu pomohlo se na lidi dívat jako na opice a jejich chování brát tak, že si nemohou pomoci, že to je nutkání silnější než jejich rozum. Uvědomuji si, že to zní povýšeně, ale mě to fakt pomáhá krotit mé emoce. Druhá alternativa je odletět na jinou planetu a založit si tam Tomorrowland. :-)

Zrovna senzoriku mám sice taky citlivou, ale z nějakého důvodu to zvládám a nevadí mi to, jen mě to vyčerpává. Blbé samozřejmě je, že třeba jedu na nějakou akci, užiju si ji a pak se vrátím a najednou mám hromadu negativních emocí.

SATOO: Fajn článek. Hezky to shrnuje. Třeba to že jsem až úchylně ohleduplný vím, a taky vím že to tak většina lidí nemá. Dokonce moje manželka je zase hodně citlivá na senzoriku, takže ji vadí hluk, světlo, doteky apod. Ale nemá tak vysokou míru ohleduplnosti. Občas dost trpím, když třeba nedoplňuje vodu do filtrační konvice. Já to dělám i když zrovna vodu nepotřebuju protože si říkám že je fajn aby byla připravená až ji bude někdo potřebovat.

Docela by mě zajímala jedna věc. Dělal jsem si MBTI a ve všech vlastnostech se blížím středu, což značí že se sebou hodně pracuju, ale co je zajímavé, tak mám hodně vychýlenou intuici, asi 80%. To by měl být právě ten dar. Schopnost přirozeně předvídat, analyzovat a rozpoznávat různé rizika. Stejně jako schopnost se vžít, naladit na nějakou atmosféru a těžit z ní třeba v umění.

Na druhou stranu pokud se hyper senzitivní člověk snaží o normální život třeba jako prodavač v hypermarketu, tak to je dost slušné peklo si myslím.

ahoj, zajimavy auditko, zahlavi jakoby me znalo.