Mám tu ještě jedno téma. Nasadila se nám do bytu myš. Fajn, myší plno na půdě. Před pár lety jsem přišel na to, že snažit se je chytit a nějak přemístit je v podstatě nemožné a když už se člověk několikátou noc nevyspí protože rozežírají strop, tak nějak jsem si připustil a donutil se je chytat tak nějak postaru. Pokaždé když jsem vynášel nějakou chudinku tak jsem z toho měl hromadu výčitek. Když se potom dostala do bytu jedna (doufám že jedna?) a začala nám tu dělat brajgl v noci a smrdět tak jsem zase zkoušel lovit, ale nepovedlo se. Takže nakonec zase pastičky. Nakonec ze všech pastiček si vybrala tu vedle mé postele. Takže ve čtyři ráno malý infarkt jak sklapla ... nebudu popisovat co následovalo. Asi si budu muset najít psychologa.

PESTRYPAPOUSEK: U mě asi záleží jak kdy. Dovedu si užít i menší skupinu lidí když je program klidnějšího charakteru v rozumném rozsahu. Třeba tuhle jsme byli u přátel a celé se to neslo v kulinářském duchu. Tak jsme vařili, ochutnávali kafíčka, hráli jednoduché společenské hry a povídali si a to bylo v pohodě. Ale byl to taky jeden večer. Něco jiného by bylo kdyby to bylo víc dnů. Tam pak potřebuju promlky. Třeba se na hodinku někam stáhnout nadechnout. x) Jeden na jednoho je samozřejmě super, když to je někdo s kým si člověk má hodně co říct. Naopak pokud si nemá co říct, tak to může být větší utrpení než když je tam víc lidí. Ale když je víc lidí a není tam nosné téma, tak pak už kolikrát si říkám WTF jsem tam dělal.

Přijde mi, že co se týče přátel jsem hodně vybíravý. Že potřebuju aby mě ti lidi bavili a něco mi to dávalo. A úplně nejlepší je najít si ty se kterýma se člověk může sdílet naplno. To je povznášející bych řekl. Ale to se mi už hodně dlouho nestalo. Přátelství bývají, bohužel, pomíjívá.

LWEEK: znám tohle taky a všimla jsem si, že jsem kvůli tomu dost dlouho zpochybňovala svoje vztahy, resp.svou "neochotu" angažovat se v těch vztazích. Až mi došlo, že s jedním každým zvlášť si to fakt užiju a jsem tam i aktivní, zatímco ve skupině mne to množství vjemů zaplavuje a ve finále až vysílí. A druhý den nálada pod psa a vytlučený baterky. Dost se mi ulevilo, když jsem rozklíčovala, že nejde o ty vztahy, ale o zůsob.

Víte co je hukot? Když jdete někam na nějakou akci, užijete si ji a pak další dny z ní máte depky. Dlouho jsem nevěděl proč se mi to děje. Proč mám špatné nálady z něčeho co jsem si užil. Vysoká citlivost by mohla být odpověď. Protože mozek zpracovává vjemy a vzpomínky a pak různé věci asi začne vnímat jako nějaké ohrožení nebo co já vím co si můj mozek myslí a to vede k nejistotě a zpochybňovaní toho co se vlastně stalo a nakonec i potenciálně k blbým náladám.

THE_DARKNESS: Ahoj, záleží jak moc a co přesně. AirPods Pro fungují přijatelně dobře a používám je jak já, tak i má manželka. Ale jsou frekvence které to úplně skvěle neodstíní. Většinou vyšší frekvence. Neodstíní ale rozhodně utlumí. Používáme to občas i na dětský řev. :)

THE_DARKNESS: existují krabičky produkující napr. bílý šum, ruzne spunty do usi, nebo sluchatka se spuntama do usi (Ethymotic Isolator). Doporučuji mrknout na https://noisyworld.org/

Mě trvalo asi půl roku než jsem si zvykl na tramvaje a autobusy pod oknama.

Tenhle víkend jsme měli malovat. Nakonec se na nás vysypalo kus zdi a pak jsme zjistili, že jsme před třemi lety vrtáním porušili kabel od zásuvky. Takže jsme museli vybouchat do zdi díru a dát tam svorky. Makačka na celý víkend a já mám pocit, že bych se teď potřeboval na dva týdny zavřít někam do lesa abych se trochu vzpamatoval. x)

SATOO: Dohadovat se s někým kdo má fyzický deficit v emocích o tom jak jsou emoce důležité asi nemůže fungovat, že ne? :) Ale emoce jsou důležité. Určitě se to dá dohledat někde na netu. Existuje dokument o člověku, který přišel v rámci operace mozku o emoce. Ukázalo se, že bez emocí je ten člověk úplně totálně sebedestruktivní. Protože emoce nejsou jen o citech, ale taky poměrně důležitá součást empatie a intuice - tedy schopnosti předvídat.

TILIO: Dobrá otázka. Pokud jsou mé informace správné. Vysoká míra citlivosti bývá často součástí nějaké poruchu autistického spektra, ale ne nutně. Sama o sobě se jako porucha neklasifikuje. S vysokou citlivostí se dá celkem dobře žít, když se s ní člověk naučí pracovat a přizpůsobí ji svůj život. Chce to poznat své limity a najít způsoby jak s nimi pracovat. Tady zazněly například ANC sluchátka. Další docela asi dobrý krok je mít vhodný vztah a hlavně práci ve které je minimum konfliktů a případně možnost si řídit čas. Lecos se taky dá pořešit v rámci kognitivně behaviorální terapie - CBT. Existují také terapie, která ji umí účině snížit. Tedy senzorická desenzibilizace.

V knize První pomoc pro vysoce citlivé autorka používá mantry. Což je takový fríkulínský název pro snahu zasahovat do centrální nervové soustavy pomocí afirmací. Jako třeba "Vracím ti (někomu konkrétnímu nebo může být i obecné) emoce které mi nepatří. Vaše emoce mě nezajímají a nemají pro mne žádnou užitnou hodnotu". Zkouším tenhle postup na sobě a zdá se, že mi to trochu pomáhá. Afirmace jsou celkem hodně využívaný funkční nástroj NLP (neuro-language programming).

TILIO: Vnímám rozdíl mezi nevědeckým a ezo. Podle mě je každá typologie dobrá, když ji člověk nebere smrtelně vážně, ale využívá ji jako možnost pro sebepoznání a sebezlepšování. To není totéž jako pít Savo a nosit alobalový čepičky :))

SATOO: Já mám třeba OCD. Nikterak výrazné, ale mám. Takže mám nějaké kompulze, které dělám. Když to neudělám, nejsem ve svý kůži. Ale zas netrpím takovým tím neustálým se vracením ke dveřím, jestli jsem zamkla :D jsou to spíš nějaké vnitřní frustrace a já si to nějak kompenzuji :D Ale pak jsem citlivá na některý změny. Nemám ráda velký změny, jiný postupy… jinak poskládaný hrnky… jak autista

Já nevím, jestli se můžu řadit do klubu pro vysoce citlivé, hypersenzitivní… nikdy jsem to nezkoumala. Ale poslední dobou mě to napadlo, když jsem se malinko zahloubala do tématu.

Já jsem citlivá emočně. Hodně. Mává se mnou každý malinkatý výkyv, ošklivý pohled… byť jen jinak napsaná zpráva. S tím se snažím hodně pracovat. Ale jde to teda dost blbě.

Co mě ale vyčerpává, je světlo. Hlavně noční světlo. Včera jsem musela jít zhasnout chytrý truhlík do kuchyně. Kdejaká blikající blbost typu nabíječky a já mám úplně pocit, že mi praskne hlava… Pak mě dost vysilují zvuky domácích spotřebičů-myčka, sušička. A pištící nabíječky. A pak teplota. Ve vedrech sotva dejchám, jsem vyčerpaná. V noci mi stačí snížení pokojové teploty o 2 stupně na to, abych buďto spala, nebo (když už je to moc) nespala.

A vřeštící děti. Vydržím to chvíli a pak mi začne tikat v oku. Mám dvě, občas tři, takže zvyklá bych na to bejt měla. Stejně tak, když se nějaké z nich dojde přitulit, vydržím to jen chvilku a pak mi to začne vadit. A to bych řekla, že jsem za normálních okolností dost kontaktní typ, ale pokud na me někdo dýl leží (nebo já na někom), začnu se ošívat, přelehávat si, případně musím vstát. A co bytostně nesnáším je to, když si mi syn hraje s náramkem na ruce. Což je kvůli jeho motorickému neklidu problém pro oba.

Já nemám rád zvuky vesnice. Řezání motorovou pilou, cirkulárkou, rozbrušovačkou ... nově přibyli i kompresor a vysokotlaká pistole. Taky nemám rád hlasité motorky a auta. Ostatní nějak celkem dávám. Byť třeba teda poslouchat ten moderní mentál pop taky vůbec nemusím. Ale to bude asi o vkusu. x)

Co se týče pachů, tak ty asi celkem nějak dávám. Jediný pach, který jsem nedával měla učitelka psychologie na střední. Kdykoliv kolem mne prošla, tak se mi sevřelo hrdlo a vyschlo mi v krku. Takovej divnej čpavek.

A co se týček dotyků, tak ty zvládám hodně dobře. Nevadí mi ani letmé doteky a šimrání. Nejsem skoro vůbec lechtivý.

Co je ale zajímavý, mám tendenci přejímat chování od lidí v mém okolí. Jakoby se přizpůsobovat do chvíle, kdy se přizpůsobit už neumím a pak mám problém. Myslím, že to souvisí s tou snahou být co nejvíc v pohodě s lidmi se kterými přijdu do styku. Když je ale někdo kretén, klidně skrytě, tak si obvykle velmi rychle vyrobím konflikt. A co je nejhorší, že ty konflikty mě vypínají. Stačí malý konflikt v práci a nejsem schopný klidně tři dny nic dělat. Prostě najednou nefunguju. Hodně špatně snáším konflikty.