SATOO: Já mám třeba OCD. Nikterak výrazné, ale mám. Takže mám nějaké kompulze, které dělám. Když to neudělám, nejsem ve svý kůži. Ale zas netrpím takovým tím neustálým se vracením ke dveřím, jestli jsem zamkla :D jsou to spíš nějaké vnitřní frustrace a já si to nějak kompenzuji :D Ale pak jsem citlivá na některý změny. Nemám ráda velký změny, jiný postupy… jinak poskládaný hrnky… jak autista

Já nevím, jestli se můžu řadit do klubu pro vysoce citlivé, hypersenzitivní… nikdy jsem to nezkoumala. Ale poslední dobou mě to napadlo, když jsem se malinko zahloubala do tématu.

Já jsem citlivá emočně. Hodně. Mává se mnou každý malinkatý výkyv, ošklivý pohled… byť jen jinak napsaná zpráva. S tím se snažím hodně pracovat. Ale jde to teda dost blbě.

Co mě ale vyčerpává, je světlo. Hlavně noční světlo. Včera jsem musela jít zhasnout chytrý truhlík do kuchyně. Kdejaká blikající blbost typu nabíječky a já mám úplně pocit, že mi praskne hlava… Pak mě dost vysilují zvuky domácích spotřebičů-myčka, sušička. A pištící nabíječky. A pak teplota. Ve vedrech sotva dejchám, jsem vyčerpaná. V noci mi stačí snížení pokojové teploty o 2 stupně na to, abych buďto spala, nebo (když už je to moc) nespala.

A vřeštící děti. Vydržím to chvíli a pak mi začne tikat v oku. Mám dvě, občas tři, takže zvyklá bych na to bejt měla. Stejně tak, když se nějaké z nich dojde přitulit, vydržím to jen chvilku a pak mi to začne vadit. A to bych řekla, že jsem za normálních okolností dost kontaktní typ, ale pokud na me někdo dýl leží (nebo já na někom), začnu se ošívat, přelehávat si, případně musím vstát. A co bytostně nesnáším je to, když si mi syn hraje s náramkem na ruce. Což je kvůli jeho motorickému neklidu problém pro oba.

Já nemám rád zvuky vesnice. Řezání motorovou pilou, cirkulárkou, rozbrušovačkou ... nově přibyli i kompresor a vysokotlaká pistole. Taky nemám rád hlasité motorky a auta. Ostatní nějak celkem dávám. Byť třeba teda poslouchat ten moderní mentál pop taky vůbec nemusím. Ale to bude asi o vkusu. x)

Co se týče pachů, tak ty asi celkem nějak dávám. Jediný pach, který jsem nedával měla učitelka psychologie na střední. Kdykoliv kolem mne prošla, tak se mi sevřelo hrdlo a vyschlo mi v krku. Takovej divnej čpavek.

A co se týček dotyků, tak ty zvládám hodně dobře. Nevadí mi ani letmé doteky a šimrání. Nejsem skoro vůbec lechtivý.

Co je ale zajímavý, mám tendenci přejímat chování od lidí v mém okolí. Jakoby se přizpůsobovat do chvíle, kdy se přizpůsobit už neumím a pak mám problém. Myslím, že to souvisí s tou snahou být co nejvíc v pohodě s lidmi se kterými přijdu do styku. Když je ale někdo kretén, klidně skrytě, tak si obvykle velmi rychle vyrobím konflikt. A co je nejhorší, že ty konflikty mě vypínají. Stačí malý konflikt v práci a nejsem schopný klidně tři dny nic dělat. Prostě najednou nefunguju. Hodně špatně snáším konflikty.

SATOO: Naprosto tě chápu. Já vždycky říkám, že umím mít rád člověka, ale ne lidi. Jsou i momenty kdy si říkám, že by to chtělo jeden velký meteor. Tedy nihilismus - aneb nic vlastně není důležité. Ale co mi trochu pomohlo se na lidi dívat jako na opice a jejich chování brát tak, že si nemohou pomoci, že to je nutkání silnější než jejich rozum. Uvědomuji si, že to zní povýšeně, ale mě to fakt pomáhá krotit mé emoce. Druhá alternativa je odletět na jinou planetu a založit si tam Tomorrowland. :-)

Zrovna senzoriku mám sice taky citlivou, ale z nějakého důvodu to zvládám a nevadí mi to, jen mě to vyčerpává. Blbé samozřejmě je, že třeba jedu na nějakou akci, užiju si ji a pak se vrátím a najednou mám hromadu negativních emocí.

SATOO: Fajn článek. Hezky to shrnuje. Třeba to že jsem až úchylně ohleduplný vím, a taky vím že to tak většina lidí nemá. Dokonce moje manželka je zase hodně citlivá na senzoriku, takže ji vadí hluk, světlo, doteky apod. Ale nemá tak vysokou míru ohleduplnosti. Občas dost trpím, když třeba nedoplňuje vodu do filtrační konvice. Já to dělám i když zrovna vodu nepotřebuju protože si říkám že je fajn aby byla připravená až ji bude někdo potřebovat.

Docela by mě zajímala jedna věc. Dělal jsem si MBTI a ve všech vlastnostech se blížím středu, což značí že se sebou hodně pracuju, ale co je zajímavé, tak mám hodně vychýlenou intuici, asi 80%. To by měl být právě ten dar. Schopnost přirozeně předvídat, analyzovat a rozpoznávat různé rizika. Stejně jako schopnost se vžít, naladit na nějakou atmosféru a těžit z ní třeba v umění.

Na druhou stranu pokud se hyper senzitivní člověk snaží o normální život třeba jako prodavač v hypermarketu, tak to je dost slušné peklo si myslím.

ahoj, zajimavy auditko, zahlavi jakoby me znalo.