ale já rozumím co říkáš, ale je to prostě blbost.
Jako ty se mi skutečně snažíž protiargumentovat, že na videohry se nemůžou vztahovat žádný pravidla, pro recenzování, žádný objektivní pravidla pro rozebrání her jako díla, protože máš... nějaké subjektivní pocity? :D
protože to s tím nemá vůbec co dělat.
Pokud se snažíš vytvořit si nějakou herní teorii, na základě které určuješ hodnocení do recenzí nebo co je next-gen, potřebuješ si to stejně nějak objektivně rozebrat a vytvořit si stále pravidla úplně stejně, jako kritiky a chápání u filmu, divadla nebo hodnocení čehokoli dalšího a rozhodně si nevystačíš pouze se subjektivním dojmem a pocity. Nemluvě o tom, že interaktivní umění je tady od počátků dějin a samozřejmě celou dobu funguje podle nějakých pravidel.
Podle mne vy máte velký problémy vůbec v tom být konkrétní co si vlastně představujete pod pojmem hra, a z toho co by měla být ideální videohra. Je taky otázka, zda umíte hrát, ve smyslu že když si pořídím nějakou hru a rozhodnu se ji hrát, musím přijmout její pravidla, jinak to nebude fungovat. Načež to ale neuděláte a pak se vztekáte, že vám to nefunguje a vymýšlíte si kraviny druhu, že hra musí být o hráči, který přece může všechno.
Víte, že takhle žádné hry nefungují a fungovat nemohou? Protože hry mají pravidla.
neznám žádnou hru, co by neměla platný konec a nebyla by vydána úplně stejně, jako ty knihy nebo hudba. I Baldurs Gate 3 naprosto jasně míří ke konkrétním koncům, a tahle hra vůbec tě často rychle vrací na koleje, který chce Larian, pán jeskyně.
RDR2, TLOU i TLOU2 a stejně tak Starfield je dílo konkrétních lidí a v tom světě se něco vyjadřuje, něco děje, obsahují nějaký názor.
A tvoje teorie druhu, že hra bez aktivního hráče neexistuje je další blábol. Píseň bez posluchače jsou jen data na disku. Obraz bez diváka, je vlastně neexistující objekt, je jedno že tam je. Divadlo bez obecenstva neexistuje, to prostě nefunguje, dokonce to má i v názvu. Kniha bez čtenáře je jen hromádka papíru.