MAWERICK: jakože ty přijdeš do hry, tam si vytváříš vlastní svět, stavíš svoje kulisy, postavíš si vlastní planetární systém, vymyslíš si vlastní jazyk, napíšeš si příběh, vymodeluješ si zbraně... nebo tam někdo už ten svět vytvořil, napsal dialogy, úkoly, nasvítil scénu, dal si nějaký hranice, napsal příběh, namodeloval předměty, určit pravidla světa... určil z jakého úhlu na svět máš pohlížet, jeho politiku, ideologii...
jako videohra je v zásadě evoluce divadelní hry, případně v určitém žánru jako závodní hry sportu, kde mimochodem diváci nebývají jen pasivní (ani na divadle a ani ve sportu). A dodržují se tam přísná pravidla.
A ukázal bys mi knihu, kde jsi pasivní natolik, že nepoužíváš představivost, nemusíš znát jazyk, nepolemizuješ či nepřeš dr např. s autorem, citově se neangažuješ s osudy hrdinů?
A většina her jsou jen průvodci dílem, ty nejsi ten kdo tam cokoli určuje, jen si občas sáhne :D
Ty popisuješ akorát pozici hráče=dítěte, fracka, co tam přijde a začne do všeho mlátit, protože si myslí, že má právo všechno rozmlítit zabít a zničit. A když to nejde, dostane záchvat.
jenomže takhle videohry nefungují, že.
//spíš vypadá na problém an tvé straně, pokud považuješ film, divadlo, knihu za pasivní formáty, protože je vlastně popisuješ jen jako pasivní konzumaci. Takoví lidé jsou, ano, stejně jako jsou například lidé bez rukou, bez nohou...