Jinak typická interakce cyklisty v Praze není, že bychom někoho fackovali, i když leckdy mám pocit, že by si to někdo zasloužil (většina aut je ovšem velmi slušných a pouští mě, i tam kde nemusí). Typická interakce je, že poděkuju nějaké paní s kočárkem, co mi pouští na přechodu, i když já zastavím a dobrzdím, abych ji dal přednost.
A to je ta pointa: řidič v kovové pixle za sklem, i kdyby poděkovat chtěl, tak může leda nějak zběsile blikat, nebo něco. Je tam ta dehumanizace, ta ztráta lidského kontaktu. A má to daleko horší dlouhodobější důsledky, než si člověk zamlada připouští.