Impulsivně jsem dala do vánočky něco, co se tam běžně nedává, a ono to funguje a je to boží a odteď, když dám někomu vánočku a on se zeptá, co je ta nečekaná chuť, která je sice překvapivá, ale s tradičními tóny citronové kůry a mandlí se snoubí s rafinovanou elegancí a současně nenucenou grácií, aby dokonalou harmonií chutí člověka uvrhla do vytržení, srazila jej na kolena a vyvolala v něm potřebu zapochybovat o svém dosavadním životě a klanět se nové bohyni, protože přesně takhle lidé mluví, jen se tajemně usměju a řeknu, že to je pečlivě střežený rodinný recept, a ten předám jen svojí dceři, aby před ní svět klesal do prachu a líbal její šlépěje… a taky jsem to teda řekla Axovi, takže jestli s ním někdy půjdete na oběd a nenápadně zavedete řeč na vánočku, asi se to dozvíte.