Tam, kde bydlím, dostávají děti na Velikonoce sladkosti zhruba do dvanácti let. Pak nastane bod zlomu. Ve třinácti, kdy začnete vypadat jak Stropnický junior, do vás v každém domě lijí slivku za slivkou. Asi nějaký zasvěcovací rituál pro vstup do puberty.
Na Velikonoce, když mi bylo cca 15, asi nikdy nezapomenu. Přišli pro mě dva kámoši, zmrskali jsme moji rodinu. Výslužka čítala 2 přelité štamprle
O dům dál jsme zmrskali sousedy - další 2 štamprle
V domě prvního kamaráda - každý po jedné
No a pak nás čekal dům, kde bydlel týpek, co měl tři dcery, které unesl zlý černokněž…né, dělám si prdel, tohle není pohádka. Týpek měl tři dcery a za domem obří stodolu, které říkal Sektor. Jakmile jsme vymrskali jeho dcery, prohlásil “Ogaři, ide sa do sektoru”. Tak jsme šli. Sektor byl takový archiv lahví slivky. Byly jich tam tisíce, všechny chronologicky seřazeny.
Začal to do nás i do sebe klopit. Nalíval nám do divnopanáků, které měly zúžené hrdlo. Ve chvíli, kdy jsem vypil půlku, vytvořila se v panáku bublina a druhá půlka do mě kvůli zúženému hrdlu neočekávaně vjela rychlostí světla. Zasraná alko fyzika. Takhle jsme jich louskli ani nevím kolik.
Týpek pak zahlásil “Tak a už běžte, my mosíme do kostela”. Sednul na místo řidiče a odjel.
Kámoš se zblil po dvaceti metrech. Společně jsme se pak doplazili k domu druhého kámoše. Ten si lehl na zahradu, odkud ho za nohy odtáhl taťka. V tom vleku se zblil taky. Naštěstí byl vlečen ve stabilizované poloze.
Já jsem pak vyrazil taky směr domov. Bylo to dobrých 300 metrů. Cestou jsem to ale zalomil někde v lese, kde jsem spal asi 6 hodin. Po probuzení se mi naskytl výhled na krásný západ slunce a stéblo trávy, po kterém lezla beruška. Poetické jak svině. Asi po minutě jsem zjistil, že mám 7 zmeškaných hovorů a že ležím v natrávené snídani.
I přesto, že jsme všichni tři z Valašska, se z nás dodnes nestali alkoholici. Nejspíš díky Velikonocím.
#Švýcarák