Těší mě naše muškáty. Tyhle kytky mi byly vždycky podezřelý, protože mamka se jim děsně věnovala, přesazovala, zazimovala, prostřihávala - a byly to jen vytáhlý košťata, co zplodily tak dvě květenství za sezonu. No a dcerka si při nějaký příležitosti za odměnu vybrala nějaký anglický velkokvětý exempláře, i když jsem jí to rozmlouvala. První rok byly hezký, tak abych jsem si řekla, že je zkusím nějak udržet naživu do dalšího roku. A ony jsou ještě krásnější! Asi konečně něco, co přežije naši jižní lodžii.