Dnešní sen.
Přespávala jsem u nějaké početné rodiny, vylezla jsem si nad schody do jediného volného výklenku, lehla si do postele a najednou slyším křik.
Letím dolů a tam minimálně čtyřmetrový, obří a pekelně strašidelný klaun s podobně strašidelným obrněným vzteklým pásovcem masakrují členy té rodiny. Sáhla jsem po násadě od koštěte a začala je mlátit. Všechnu pozornost teď příšery stočily ke mně a já vyběhla z domu a vylákala je ven. Běžela jsem tak, že jsem sotva popadala dech. Pak jsem nějaké holčičce ukradla skejt s vidinou, že budu rychlejší, ale totálně jsem se na něm rozflákala a nemohla se hýbat. Zazvonil mi budík přesně v době, kdy se nademnou ty potvory skláněly a slina vzteklého pásovce dopadala na můj obličej.
Jdu na motoráček odjíždějící chvilku před čtvrtou.
Projdu vlak tam a zpátky a sdělím strojvedoucímu, že jsme zatím bez cestujících. On mi na dlouhé úseky se zastávkami na znamení zhasne světla ať si ještě odpočinu. Teplíčko, tma a houpání začíná působit a já hned klimbám, když v tom mi někdo chraplavým hlasem zašeptá dotaz do ucha, že tak mne konečně našel. Pán jehož obličej má k podtržení strašidelnosti osvětlený svítilnou, to asi aby cestou ke mně přes dva vozy někde nezakopnul. Málem jsem si cvrnkla :D
Je na čase začít procházet i záchody.