Pobavil jsem sám sebe, jak jsem zase vlezl do té stejné pasti jako už v životě asi desetkrát. Stalo se to na včerejším 567. meetingu, na kterém jedni lidé prezentují činnost, kterou jim zadali jiní lidé, aby měli co prezentovat zase před ještě jinými lidmi a celé to nějak samospádem generuje zisky našemu CEO, který nenávidí homeoffice a dopoledne tráví ve fitku ve vedlejší budově.
Ta neustálá volba mezi Dělat co mě uspokojuje a nekoliduje to se svědomím a Mít prachy na lyžák pro děti.
Asi jsem to měl dát spíš do Co vás sere, ale to momentálně asi spíš víc baví, ta moje neskutečná naivita.