Velmi mě dnes potěšilo, že jsem neskončila na pohotovosti s ustřelenou hlavou.
Dostala jsem ten geniální nápad k sodě a horké vodě, kterou termosku od čaje čistím obvykle, přidat zbytek kyseliny citronové, která mi už dlouho zavazí v šuplíku. A ještě geniálnější bylo tou zavřenou termoskou pak rázně zatřepat v ruce.
Původně zašroubované víko mi proletělo těsně kolem obličeje, vyletělo čtyři metry nahoru, kde vyrazilo díru do stropu, a napěněný obsah se rozstříknul po celém stropě nad kuchyňskou linkou a polovině kuchyně pod ním.
Sice budeme muset malovat, ale tři centimetry vedle a mohla jsem dopadnout jak ti vojáci z první světové s umělými obličeji.